Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šenkeříkovi se vrací vzpomínky na nehodu. Podruhé jsme se narodili, tuší zadák

Prý si připadal jako v rakvi. Devatenáctého ledna bude hokejový obránce a zlínský odchovanec Petr Šenkeřík slavit své druhé narozeniny. Podruhé se narodil. Cestou na zápas nižší zámořské soutěže SPHL do Peorie měl autobus s jeho týmem Columbus Cottonmouths vážnou nehodu. Sedmdesátiletý řidič sjel v plné rychlosti z dálnice a převrátil se, jen se štěstím všichni přežili.

21.7.2017
SDÍLEJ:

Petr Šenkeřík. Ilustrační foto.Foto: DENÍK/archiv

Vrací se vám po půl roce ještě vzpomínky?
Příjemné v tom, že jsme vůbec všichni přežili. Pět šest kluků vůbec nedohrálo sezonu. Náš gólman měl vážné zranění, museli mu operovat kyčel. Další kluci měli polámané ruce i nohy. Mně více méně nic nebylo, nemocnicí jsem jen prošel. Nebyla to příjemná zkušenost. Ale zase mi to dalo do života něco dalšího.

Nebojíte se nyní cestovat?
Mám problémy. Ale když řídí někdo jiný, bojím se, věřit ostatním je těžké. Ale to jsem měl vždy. Když jsem za volantem já, nemám problém. Pár dnů a týdnů po nehodě stačilo, abych se nedíval na cestu, vjeli jsme na nerovnost na cestě a už jsem měl pocit, že se vybouráme. Ale postupně se to lepší.

Co ostatní spoluhráči?
Všichni jsme měli strach. Hlavně jsme už nechtěli jezdit v těch sleeper busech. Chtěli jsme jezdit v normálním, abychom viděli, co se děje kolem nás. Jeden kluk s tím měl velké problémy a chtěl jezdit autem. Trenér mu na to řekl, že v tom případě s ním nepočítá do týmu. S tím se nedá nic dělat. Nikdo nemůže hrát jen domácí zápasy.

Podruhé jste se narodili?
Víceméně ano. Bylo to rychlé. Skvělý byl zásah hasičů a záchranky, přijeli snad do pěti minut. Lidé, co to viděli, nám hned šli z cesty pomoct. Řidič vyjížděl z dálnice a jel sto čtyřicet kilometrů za hodinu. Aspoň to vyznělo z černých skříněk, co našli vyšetřovatelé. Tři kluci proletěli předním sklem. Když jsme vyšli ven, byla zima, pršelo.

Zrovna jste spali?
To ne. Jen jsme jeli přes celou noc, cesta trvá obvykle dvanáct hodin autem. Řidič měl asi jen dvě hodiny spánku a cestu jsme zvládli za deset hodin. Asi si dokážete představit, jak jsme jeli. Vina je na straně řidiče. Jel rychle a nezvládl řízení. Ještě v takovém počasí a po dlouhé cestě. Stalo se to kolem jedenácté dvanácté hodiny odpoledne.

Přátelé a rodina o vás měli strach, nebo jste jim hned psal?
Psalo mi pár kamarádů, rodinu jsem sám ubezpečil, že jsem v pohodě. Ale našim jsem se zrovna nemohl dovolat, byli v letadle na cestě na dovolenou. A brácha měl zrovna v Americe zápas. Takže bezprostředně poté jsem byl v kontaktu jen s přítelkyní. Z Evropy nehodu zase tolik lidí nezaregistrovalo.

Navíc nejezdíte typickým autobusem, ale takzvaným sleeper busem, kde kromě sedaček jsou i postele a stoly. Navíc ten váš nevypadal zrovna nejmodernější, co?
Technicky byl autobus v pořádku, třebaže tyhle typy jsou už starší. Jenže nevidíte z něj ven, nevíte, co se děje kolem. Naštěstí jsem byl asi na nejbezpečnějším místě. Ležel jsem na horní palandě nahoře. Jak jsme se převrátili na můj bok, kamarád naproti přeletěl na mě a leželi jsme tak trochu jako můj s mojou. (směje se) Vyhrabávali jsme se odtamtud a jen slyšeli pár kluků, jak naříkají. Byli hodně zavalení. Práce hasičů byla rychlá, jednoho kluka však museli z autobusu vyřezávat. Byl to náš gólman. Doufali jsme, že mu nic není. Vážné ohrožení na životě tam nebylo, jen vykloubené části těla a zlomeniny.

Jak se vám v autobusech cestovalo před nehodou?
To bylo super. Nemohl jsem si to vynachválit. V přední části máte dva stolky a gauč, pár postelí. I mikrovlnku i ledničku máte k dispozici, stejně jako záchod. Když si chcete odpočinout, lehnete do postele. Můžete spát, dívat se na filmy nebo si číst. Postele v zadní části se dají složit a můžete si tam dát stůl. Hrávali jsme tam karty. Starší kluci měli i televizi, měli napojený x-box a hráli hry.

Po nehodě jste do něj ještě nastoupili?
Prvních pár cest jsme jeli normálním autobusem, ale na delší cesty nám zase dali tenhle typ. Moc jsme s tím nesouhlasili, ale bylo to rozhodnutí vedení. Věřím, že trenéři to nemysleli špatně. Jen chtěli, abychom po dvanáctihodinové cestě byli odpočinutí. Když klasicky sedíte, je to horší na záda. Můžete si lehnout sice na zem, ale ta je tvrdá. Proto nás opět vrátili do těchto autobusů. Samozřejmě už jsme stejně moc nespali. Stačilo najet na větší nerovnost a už jsme se po sobě dívali, co se zase děje.

Už druhý den po bouračce jste hráli zápas, že?
Viděl jsem na to ohlasy na Instagramu, že někteří hráči si zvrtnou kotníky nebo zlomí prst a nehrají měsíc. My už nastoupili další den. Jeden nám zrušili, ale další jsme museli hrát. Ale to nebyl ani náš tým. Ale mančaft složený s kluků, kteří o nehodě slyšeli a chtěli pomoct. Ani já jsem nehrál, byl jsem potlučený. Zlomeniny jsem neměl, ale bolela mě záda a koleno. Na zápas jsem se necítil. Doktor nám řekl, že většina z nás má otřes mozku. Ráno jsem zkusil rozbruslení, ale točila se mi hlava. Zdraví máme přece jen jedno. Odpočinul jsem si a další víkend už jsem hrál.

Paradoxně po bouračce jste se zvedli z předposledního místa a ještě uhráli play-off. Stmelila vás nehoda?
Jo, začali jsme vyhrávat, vyhráli sedm zápasů za sebou. Do play-off jsme se dostali, potkali jsme první tým tabulky Macon Mayhem. V sérii neměli k dispozici svůj stadion, všechny tři zápasy v sérii na dva vítězné zápasy jsme odehráli u nás. Věřili jsme si na ně, první zápas jsme vyhráli (1:0), měli jsme víc štěstí, druhý zápas zvládli oni až v závěru prvního prodloužení. Třetí zápas se už jen útočilo, prohráli jsme 3:6 a vypadli.

Jak jste se do zámořské SPHL vůbec dostal?
Řešil jsem to s agentem, který se zná s trenérem. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Je to nová zkušenost.

Budete pokračovat?
Ještě nevím, zatím vše řešíme, jestli zůstat, nebo se vrátit do Evropy.

Jakou má SPHL úroveň?
Těžko srovnávat. Je to jiný svět. Hraje se jiným stylem, hraje se víc do těla. My jsme hráli navíc dost ofenzivně, nasbíral jsem dost bodů a byl jsem v týmu nahoře i v bodování.

Nedávali vám Američané a Kanaďané najevo, že jim zabíráte místo?
To ne. Místo jsem si vybojoval. Měl jsem tam dobrou pozici. Navíc anglicky umím dobře, s tímto nebyl problém. Nějaké popichování tam je, ale to máte vždy. I u nás se to cizincům dává trošku najevo. Ale spíš z legrace, žádná nesnášenlivost tam není.

Byl jste se podívat na zápas NHL, případně na jiný sport?
Byl jsem se podívat na Ottawu s Tampou Bay. Mám rád Karlssona, na něj jsem se těšil. Psal jsem si i s Ondrou Palátem. Ale nepotkali jsme se, hned po zápase museli letět. Určitě to byl zážitek. Byl jsem už na více zápasech. Když jsem byl za bráchou (Jan Šenkeřík – pozn. aut.), stavil jsem se i v LA na Kings. Před rokem na dovolené s přítelkyní v New Yorku jsme byli i na baseballu na Yankees.

Autor: Daniel Ostrčilík

21.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tomáš Janíček

Janíček se s Kvistem shodl: Utkání jsme chtěli za každou cenu dohrát!

Fotbal Evropská liga: FC FASTAV Zlín - FC Kodaň
145

Páník: Kluci si zaslouží pochvalu, ne poznámku! Kdo dvakrát vyhraje, postoupí

Trolejbusy na Jižních Svazích zůstaly v odpolední špičce bez proudu

Dvacetiminutový výpadek napájení trolejového vedení v oblasti Jižních Svahů zkomplikoval včera v odpolední dopravní špičce cestování na největším zlínském sídlišti.

Neví, zda měla sex. Prý byla opilá

„Byl to pro mne slušný přivýdělek. Dělaly jsme společnost mužům, a jestli došlo i na sex, to záleželo na nich. Peníze jsem ale dostala jen za sex, když nebyl, tak ne,“ vysvětlovala ve čtvrtek senátu krajského soudu ve Zlíně mladá žena z Kroměřížska.

Někdo je bez práce až 25 let. Změnit se to praxí snaží školy

Osmnáct let. I tolik roků může člověk strávit coby nezaměstnaný na úřadě práce v jeho evidenci. Chtíc i nechtíc. Odraz na psychice nezaměstnaného však musí být podle vsetínské psycholožky Alexandry Švecové velký.

AKTUALIZOVÁNO

Kabelkový veletrh v Otrokovicích: Odnesli si radost a pomohli Naději

FOTO, VIDEO/ - Dlouhá fronta a zájemkyně čekající už dobrou hodinu před začátkem. Tak to ve čtvrtek odpoledne vypadalo v Otrokovické Besedě předtím, než vypukl třetí ročník oblíbeného Kabelkového veletrhu. Pořádala jej Naděje ve spolupráci s regionálním Deníkem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení