„Do Gottwaldova se těším. Prožil jsem tady pěkná léta, soukromá i hokejová,“ popisoval Jaroslav Šíma v létě 1978, když se na svou poslední sezonu v nejvyšší soutěži vracel do žlutomodrého dresu z pražské Sparty. „Chtěl bych svým skromným dílem přispět k udržení první ligy v tak krásném městě. Lidé by si to zde za svou lásku k hokeji zasloužili,“ poznamenal Šíma, jehož právě v Gottwaldově trenér Kobranov přeškolil z útočníka na obránce.

Vracel se ve čtyřiatřiceti, ve Spartě se rodák z Pelhřimova stal reprezentantem a legendou, kde mu u stropu haly dnes visí dres. „Jenže moje hlavní období ve Spartě skončilo. Rád bych gottwaldovským hokejistům pomohl. Vždyť tu mám řadu přátel. Hrával jsem s Jardou Hanačíkem, Jirkou Vodákem a dalšími. Čtrnáct let jsem hrával I. ligu a tak se vracím s trochou zkušeností, které chci dát ve prospěch kolektivu,“ dodal Jaroslav Šíma, který v nejvyšší soutěži odehrál celkem 412 zápasů a vstřelil 73 branek.

Z toho 128 utkání a 17 gólů vstřelil s „géčkem“ na prsou. Mohlo jich být přitom mnohem víc, nebýt vážné nehody na motorce. Chyběl jediný den před startem hokejového ročníku 1968/69 I. ligy, kdy jel po dopoledním tréninku za manželkou, která ležela s rizikovým těhotenstvím v Baťově nemocnici.

Už za ní nedojel. Na mostě přes řeku Dřevnici u současného zlínského fotbalového stadionu a sokolovny těžce havaroval na motorce Jawa 250.

Někdejší hokejový obránce Jaroslav Šíma v nemocnici po vážné nehodě na motorce.Zdroj: archiv klubu

Někdejší hokejový obránce Jaroslav Šíma v nemocnici po vážné nehodě na motorce.

Autor: archiv klubu

„Jel jsem směrem z města a proti mně se objevil trolejbus a náhle z mostu vyjelo auto, které odbočovalo, a já jsem mířil přímo proti němu. Šlápl jsem na brzdu a dostal jsem předhavarijní šok. Měl jsem výhodu, že jsem omdlel a necítil žádnou bolest. Přišla rána a poté už si nic nepamatuji,“ popisoval Šíma v rozhovoru pro Deník svou hrůzostrašnou nehodu, ze které dodnes mrazí v zádech.

„Odvezli mě na úrazovku do Baťovy nemocnice. Měl jsem boty kanady, takže nad nimi kosti praskly, ale v ní mi noha vydržela. Probudil jsem se po třech dnech a nevěděl jsem, co se stalo. Selhala mi paměť, měl jsem těžký otřes mozku, všechna žebra na pravé straně zlomená, tříštivou zlomeninu stehenní i holenní kosti a bérce. Navíc jsem měl nohu otočenou dozadu. Kosti mi koukaly ven. Po čtrnácti dnech mi nohu znovu lámali, protože mi tam špatně připevnili šrouby a noha mi začala křivě srůstat. Dnes se už tomu směji. Byla výhoda, že jsem byl mladý. Přijeli za mnou rodiče, kteří se ho nehodě dozvěděli z novin,“ vyprávěl s ledovým klidem Šíma, který kariéru ukončil v Litoměřicích v roce 1980.