„Vím o tom. Snažím se však na to nemyslet. Nechci se na to upínat. Když by se to povedlo, byl bych neuvěřitelně šťastný,“ zůstává zatím opatrný 17letý talentovaný brankář, který už má také starty za reprezentační výběry do 16 a 17 let.

Máte v NHL brankářský vzor?

Pravděpodobně to je Peka Rinne. Líbí se mi jeho styl. Jeho úspěchy mluví za sebe. (38letý brankář Nashvillu Predators byl 4krát nominovaný na nejlepšího gólmana NHL, v roce 2018 ocenění Vezina Trophy dokonce získal – pozn. red.) Je však těžké vybrat jen jednoho. Všichni v NHL jsou neskuteční borci. Na každém se mi líbí něco jiného. Vzhlížím k nim.

Vraťme se ještě k prosincovému zápasu ve Zlíně, kde jste s Karlovými Vary vyhráli 2:1 po prodloužení. Jaké jste měl po utkání ohlasy?

Z mojí strany panovala radost a pocit prvního vítězství mezi muži. Doma jsme to však nijak neslavili. Každopádně to bylo příjemné. Je originální a zároveň specifické mít debut na místě, kde jsem začínal a šestnáct let žil.

Byl pro vás návrat do Zlína velká nostalgie?

Přišel jsem do velmi známého prostředí, ve kterém jsem dlouho trénoval. Led jsem dobře znal. Vzhledem k tomu, že tribuny byly prázdné, tak bych to nostalgií přímo nenazval. Kdyby tam fanoušci byli, možná by to bylo jiné.

Měl jste po zápase možnost se potkat s někým z rodiny, tatínkem či dědečkem?

S dědečkem jsme se nepotkali. Taťka čekal před autobusem. Chvilku jsme se bavili, jinak pouze po telefonu. V současné situací to ani jinak nejde. Pak jsme odjížděli na druhou stranu republiky.

Váš tatínek ve Zlíně trénuje mladé brankáře. Neměl při zápase proti vám dilema, komu fandit?

Myslím si, že neměl a fandil nám. Za výhru byl rád. Ale to je spíš otázka na něj. (s úsměvem)

Do Karlových Varů jste odešel před desíti měsíci. Jak tento odchod zpětně hodnotíte?

Určitě pozitivně. Byl to nový impuls a přínos do mé kariéry. Pracuje se mi tady perfektně, posunul jsem se o velký krok dopředu. Uvidíme, jak dlouho tady zůstanu.

Posunul jsem se jak po lidské, tak i brankářské stránce. Vše jsem musel vyřešit sám a postarat se o sebe. Co se týče hokeje, tak každodenně pracujeme na zapracování stylu. Cítím na sobě zlepšení.

Na čem jste jako brankář nejvíce zapracoval?

Pracujeme v podstatě na všem. Snažíme se zlepšovat dynamiku, chytat druhou a třetí dorážku, jelikož první střelu by měl chytit každý. Pokoušíme se nebýt dobří, ale nejlepší.

V pouhých 16 letech jste odcházel na druhou stranu republiky. Byl to pro vás šok?

Na začátku určitě ano. První týdny byly hodně těžké. Dá se však na to zvyknout. Člověk se poté sbližuje s kolektivem, pozná lidi v klubu. Jsem tady už jako doma. Do Zlína přijedu pouze když máme větší volno.

Jak to máte s bydlením? Jste spíše typ člověka, kterému vyhovuje samostatná domácnost?

Mám tady malý byt. Je kousek od zimáku, můžu tak chodit pěšky.

Jinak záleží na situaci. S ostatními jsme víceméně celý den v kontaktu. Večer jste tak kolikrát rád, že si odpočinete. Když chcete, tak jdete spát. Je to taková svoboda, na nikoho nejste vázaní..

Jak momentálně probíhá vaše vytížení?

Teď je to špatné kvůli covidu. Nehrají se juniorské soutěže, vytížení tak není takové. Přerušena byla taky Chance liga. Zůstal tak pouze první tým Karlových Varů. Je to však pro mě obrovská zkušenost. Kluci jsou vyspělejší, každý zápas se učím něco jiného, než jsem byl zvyklý v juniorských soutěžích. Extraliga je vysoká škola hokeje. Nastupují v ní kvalitní hráči.

Letos jste nastupoval taky v Chance lize v dresu Sokolova. Jak to máte s působením v tomto týmu?

Celý říjen jsem byl zraněný. Měl jsem problémy s vazy v koleni, nosil jsem sádru. Měsíc jsem nechytal. Tři týdny zpátky jsem za Sokolov chytal proti Ústí nad Labem. Mám tam odchytané tři zápasy. Chance liga toho celkově má odehráno málo. Uvidíme, jak to bude vypadat v probíhajícím roce. Trochu se bojím, zápasy jsou potřeba.

Máte obavy, že se vinou koronavirové krize zastaví váš brankářský růst?

Jistou obavu určitě mám. Covid je však po celém světě. Zastaví však i růst ostatních brankářů.

Jak jste zvládal dobu, kdy jste měl sádru?

Cítíte, že vám ujíždí vlak. Když máte sádru, nic neuděláte, nemůžete se hýbat, chodíte málo. Je to hodně nepříjemné. Chyběl jsem však v době, kdy byly zastaveny soutěže a trénovalo se na suchu. V Česku byly zimáky zavřené. Pro mě to bylo štěstí v neštěstí.

Co jste během této těžké doby zvládl?

Snažil jsem se dodělat resty ve škole. Opravdu jsem se nudil. (s trpkým úsměvem) Jste odkázaní na postel a televizi.

To jste i nějaké filmy musel zvládnout dvakrát…

Ano, tak to bylo. V televizi jsem se díval, na co se dalo, i na největší kraviny. (se smíchem) Nic jiného mi ani nezbývalo. Na druhou stranu jsem léčbě dal opravdu maximum. Jelikož soutěže byly přerušeny, nikam jsem se nehnal, nemusel jsem nic urychleně řešit.

Stále jste ve věku středoškolského studia. Co studujete a jak vše zvládáte?

V Karlových Varech studuji soukromou obchodní akademii se zaměřením na podnikání. Určitě to není nic jednoduchého. Vzhledem k dopoledním tréninkům nemůžu být přítomný na online hodinách. S učiteli je poté někdy složité se spojit. Určité věci musím dohnat, když máme volno nebo netrénujeme.

Jak to zvládáte dohnat?

Paní ředitelka mi vychází vstříc. Jednou za určitou dobu mi vytiskne pracovní listy, souhrn učiva. Donesu to pak vypracované. Poté u ní z různých předmětů píšu testy, abych měl známky a mohl být klasifikován.

Vinou koronavirové krize se letos přecházelo na distanční výuku. Jak jste se s ní sžil?

Jak jsem měl nohu v sádře, tak jsem školu měsíc pravidelně absolvoval. Jak se však rozjel hokej, tak musím říct, že tolik času už není. Podle mě je přímo lepší chodit do školy, osobní kontakt je přeci jen osobní kontakt. Nemusíme se navzájem překřikovat přes několik lidí najednou.

Říkal jste, že do Zlína se dostanete málokdy. Kolikrát jste tu byl od odchodu?

Zrovna když jsem měl problémy s nohou, tak jsem byl ve Zlíně. Když máte nohu v gypsu, tak si nezajdete ani nakoupit. Doma jsem byl taky přes reprezentační přestávku, dostanu se sem ještě na vánoce. Jinak se to však moc nevyplatí. Pět šest hodin strávíte na cestě, kvůli covidu je i náročné vyhledat spoje. Nejezdí jich tolik jako za normálních okolností. Je těžké skloubit. Někdy radši zůstanu tady a odpočívám.

Jak váš odchod na druhou stranu republiky vzala rodina?

Taťka byl pochopitelně rád. Věděl, že se jedná o hokejový posun. Mamka to podle mě trochu obrečela, ale už je v pohodě.