Jak jste se cítil?

Fyzicky to není úplně ono. Přece jen jsem teprve dva a půl týdne na ledě. Asi to dokonalé být nemůže. Přišel jsem o letní přípravu. Snažím se to nějak dohánět a nebylo to úplně nejhorší. Čekal jsem to mnohem horší.

Takže nevylučujete, že naskočíte už v prvním zápase v Karlových Varech?

Nevím, uvidím v dalších dnech, co udělá noha. Když to bude dobře reagovat, samozřejmě bych chtěl hrát. Dělám pro to všechno. Ale když to nepůjde, nebudu to za každou cenu rvát na sílu. Viděl jsem v basketbale Kříže, který to zvládl v mnohem horším stavu. Nebudu brečet, že mě to bolí. Je to extraliga a nějakou roli bych přijal.

Cítíte stále bolest?

Trochu v brusli, jak se achilovka tlačí. Ale pak mě zaplaví adrenalin, člověk se do toho dostane a věřím, že je to pevné. Nemám strach o nohu, ale jde vidět kondice, obratnost a další věci. Je to o každodenní dřině a tréninku. Bude to chvilku trvat, ale chci hlavně pomoct mančaftu a na ligu být připravený.

Jaké máte dojmy ze zápasu s Trenčínem, ve kterém jste hráli netradičně tři proti třem?

Šel jsem do toho právě s tím, že tři na tři není tolik o soubojích, spíš o bruslení. Proto jsem chtěl i hrát. Dojmy? Je to netradiční, pro lidi jiné a zajímavé. Šance střídala šanci, ale hrálo se na vítězství. Chtěli jsme už vyhrát, protože jsme pár zápasů neuspěli. Pro sebevědomí dobré.

Místy mi to přišlo až bláznivé…

Asi je to i tím, že když se hraje tři na tři pět minut po zápase, člověk nemá tolik sil. Teď jsme byli čerství, i na tomto malém kluzišti bylo hodně prostoru. Byli tam hráči, kteří mají nabruslené, pak se těžko honí. Možná i proto bylo tolik šancí.

Museli jste přemýšlet, kdy jít střídat? Bylo to něco jiného, než obvykle?

Asi ne. To nějak vyplyne. Samozřejmě vzniknou situace, kdy tam člověk zůstane viset minutu a půl. Ale nějak nad tím nepřemýšlí. Kdybychom nad tím přemýšleli, ani bychom sem nešli hrát. Řekli bychom si, že to bude náročné.

Jak jste reagovali, když s tímto netradičním nápadem přišli trenéři?

Já jsem se to myslím dozvěděl od kustodů. (směje se) Někdo v kabině říkal, že se bude hrát tři na tři. Pořád je to lepší než trénink. Je to odlišné a pro nás lepší.

Nic takového jste ale dosud nezažil, co?

To ne. Samozřejmě jen v prodloužení v zápase, jak to hráváme. Ale tohle bylo jiné a zajímavé. Nebál bych se to vyzkoušet i ještě někdy jindy. Vyzkoušeli jsme si i přesilovky, dali jsme nějaký gól, je to super.

Ani malé kluziště nebylo problém?

Malinké je, kdyby se tady hrálo pět na pět, hokej vypadá jinak. To by byla řežba. Když jsme hráli tři na tři, tolik jsme to nevnímali. Je menší, ale v počtu šesti hráčů to není taková hrůza.

Závěr zápasu se trochu vyhrotil, brankář Trenčína Tomek vás tam párkrát přetáhl holí a poté se strhla rvačka. Co se stalo?

Co se stalo u branky, jsem neviděl, ale viděl jsem, jak borec skočil ze střídačky a v přáteláku nám začal mlátit Fořťáka (Tomáše Fořta – pozn. aut.). Nevím, co to bylo, snad nějaký Kanaďan se chtěl pořád prát. Nemyslím si, že v přátelském zápase týden před ligou je potřeba si ukazovat, jaký je kdo hrdina. Kdyby to bylo v mistráku, neřeknu půl slova. Kdyby nám ho zranil, nevím, co by se stalo. Fořťák je jeden z našich nejlepších hráčů a měli bychom si ho chránit.

V posledních zápasech jste měli potíže s koncovkou, nyní jste nastříleli šest gólů. Je to vzpruha?

Vždycky je to lepší, když si člověk zvedne sebevědomí nějakým gólem nebo využitou přesilovkou. Čímkoliv, co vyjde, je povzbuzením do dalšího zápasu. Ale pořád jsme hráli tři na tři. V Brně odehrajeme poslední zápas před ligou, tam se uvidí, jestli jsme nachystaní. Až podle toho můžeme něco hodnotit. Ale pro sebevědomí hráčů je každý gól či přihrávka fajn.

Ševci a Dukla, aneb fandové uctili i legendy

Ševci a Dukla,“ skandovaly oba tábory co chvíli na zaplněném zimáku v Brumově-Bylnici, až běhal mráz po zádech, nikoliv však z promrzlého interiéru. Hokejová bitva tři proti třem bavila, ale také opět spojila hokejové fandy Zlína a Trenčína. Nic na tom nezměnil ani vypjatý závěr, kdy brankář Trenčína Tomek provokoval Berany tak dlouho, až se porvali Fořt se Sládkem.

Pořadatelé na diváky na tribunách jen dohlíželi, policisté naštěstí jen postávali venku před stadionem. Až jsem zaslechl poznámku, že se v podobném duchu mohlo odehrát i zrušené valašské derby mezi Zlínem a Vsetínem v Uherském Hradišti. Jenže tam by ze stařičkého zimního stadionu zbyla spíš kůlnička na dříví, což si bezpečnostní jednotky ani město pochopitelně nechtěly vzít na triko. V Brumově mimo jiné také zněl sborový pokřik: „Zapalte Vsetín, začněte od Lapače.“

Při pohledu na led jsem se bavil. Osm gólů, šance na obou stranách, brankář Kašík několikrát prokázal své kvality, stejně jako celý tým Zlína. Když ve třech hráčích na ledě nebo v přesilovce zapnul, Dukla především ve třetí třetině už nestíhala.

Jedničku s hvězdičkou úternímu večeru pak udělily oba tábory skandováním jmen zesnulých legend obou klubů, trenčínského Pavola Demitry a zlínského Karla Rachůnka. Pohostinnost šéfa broumovského hokeje Jaroslava Vaňka a teplá večeře pro hráče i novináře byla jen zlatou tečkou.

Bavil jsem se. Podle všeho nejen já.