„Nechci našemu jménu pokazit pověst. Chci předvádět dobrý hokej,“ klade si za cíl Suhrada, který právě v pondělí, v den úvodního tréninku letní přípravy oslavil své devatenácté narozeniny.

Je pro vás i motivací i tátu v počtu zápasů překonat?

Bavili jsme se o tom, že tady hrál. Ani jsem popravdě nevěděl, že tady odehrál tolik zápasů. Určitě bych ho chtěl napodobit a uchytit se v extralize co nejdřív. Ale to je všechno na mě, jak se mi bude dařit.

Jaké jsou okolnosti vašeho návratu?

Sezona všem skončila předčasně, takže jsem se snažil co nejrychleji dostat domů. A měl jsem velké štěstí. Přiletěl jsem a na druhý den se zavřelo helsinské letiště. Můj agent pan Vůjtek mě kontaktoval, že o mě stojí Zlín. To mě hodně potěšilo, protože to nebylo postavené na mém návratu, ale nabídku mi dali jako první oni. Během třítýdenního volna jsem přijel na zimák za panem Svobodou. Pobavili jsme se, nastínil mi vizi a poslal návrh smlouvy agentovi, se kterým jsem to probral. Bylo vše řečeno na rovinu, bez nějakého obkecávání. To se mi moc líbilo, rychle jsme se dohodli a další týden jsem byl podepsat smlouvu.

Nesplnilo tedy angažmá ve Finsku vaše očekávání?

V áčku se vyměnil trenér a měl jiné představy. Po sezoně jsme se setkali. Řekl mi, že se mu líbím, ale s týmem má jinou vizi. Rád by mě tam měl, ale prý už nemá význam, abych hrál juniorku a řekl mi, ať jdu hrát dospělý hokej. Samozřejmě mě to mrzelo, ale když jsem věděl, že je zájem ze Zlína, kde jsem vyrůstal a jako malý jsem se chodil dívat na hokej, měl jsem radost. Po dvou letech můžu být doma a zabojovat o místo tady.

V nabitém kádru áčka Tappary Tampere by pro vás místo nebylo?

Tappara, Kärpät a IFK Helsinky jsou nejlépe finančně zabezpečené kluby. I v tabulce se každoročně pohybují hodně vysoko. Není pro ně problém přivést tři nové beky. Když se nedaří, hned reagují a přivedou kvalitního hráče, který hned může hrát za finský nebo švédský nároďák. Bylo by to hodně těžké, navíc starší obránci podepsali nové víceleté smlouvy. Dostat se tam do áčka je náročné. Chtěl jsem o něj zabojovat, ale vyvinulo se to jinak a jsem rád, že mi byla nabídnuta smlouva ve Zlíně.

Přitom jste byl nejproduktivnějším bekem týmu, sezona vám osobně vyšla, ne?

Překvapilo mě to, ale s nikým jsem to neprobíral. Řekli mi vše na pohovorech po předčasně skončené sezoně, že ještě nejsem připravený na nejvyšší finskou ligu a že ještě musím zapracovat. Bral jsem to, jak to je. To mě jen motivuje do další práce.

Říkal jste, že při návratu domů jste měl štěstí, když den po vašem odletu zavřeli letiště. Spěchal jste domů, nebo jste se vracel podle plánu?

V prvním zápase čtvrtfinále jsme vyhráli, na druhý den jsme měli dobrovolný trénink na ledě a po něm nám trenér řekl, že hokejová asociace má zasedání. Finsko společně se Švédskem byli prakticky poslední v Evropě, kde se ještě hrálo. Nejdřív se ukončil Mestis (druhá nejvyšší liga seniorů) a mládež. Řešila se jen juniorka a nejvyšší soutěž. Ještě ten den nám pak došly zprávy, že končí sezona i nám. Už jsme pak měli jen zakončení sezony, pohovory s trenéry. Manažer z juniorky se mi snažil najít lety do Prahy. Naštěstí vše dobře dopadlo a dostal jsem se včas domů.

Na co budete z dvou let strávených ve Finsku nejraději vzpomínat?

Na všechno, užil jsem si to. V Tampere mě to moc bavilo, tam to bylo pěkné včetně zázemí. Tam to bylo super.

Máte po prvním tréninku na suchu s áčkem Zlína. Jaké jsou první dojmy?

Vše proběhlo v pohodě. Potkal jsem se s kluky před zimákem. Pan Svoboda říkal, že tenhle týden je na zapracování. Trénujeme po skupinkách, po dvou, po třech. Měli jsme nějaké cvičení na střelbu na stadionu, kde jsme se po skupinkách vytočili. Každý měl přijít v daný čas, pěkně to na sebe navazovali, odtrénovali jsme si a jeli domů. Cvičení dnes trvalo maximálně hodinu.

Všechno bylo jinak, než jste byl zvyklý, že?

Ano, ale nebylo to nic těžkého. Bylo to jen o tom si to osahat, zapracovat se a zvykli si na pravidelnější pohyb a cvičení a dobře se připravili na sezonu.

Ovšem bez oblíbeného fotbálku, který zpestří letní dřinu.

To ano, ale zase jsme měli v ruce hokejky, byly rozmístěné čtyři branky, ve kterých byli i gólmani. Dostali jsme i tréninkové plány s cvičením s vlastní váhou těla, které máme splnit venku na zahradě, doma, dva, tři lidi šli i do posilovny. Někdo to splnil rovnou na ploše. My mladí jsme šli poslední, splnili jsme si to kousek od zimáku na hřišti.