O osm měsíců starší Michal Gago, 16letý útočník, prohnal se svými parťáky světové velmoci na turnaji osmnáctek Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi, kde nakonec český národní tým senzačně skončil druhý za Kanadou. „Hráli jsme pro pana Hlinku. Věděli jsme, že je to už deset let od tragické nehody," přiznal Gago.

Porazili Američany 4:2, Švédy i Finy 4:3. Jenže největší šok vyvolal výprask Rusům 11:2. „Hráli jsme týmově, srdíčkem, obětovali jsme se jeden pro druhého. Stříbro je určitě úspěch, ale mrzí nás, že jsme nevyhráli," zamrzela finálová porážka s Kanadou 2:6.

Právě v zápase o všechno i Gago nastoupil proti Adamu Musilovi, vnukovi Jaroslava Holíka a synovi Františka Musila, který přijal kanadské občanství.

„Je to jeho rozhodnutí. Věděli jsme, že proti nám nastupuje, ale žádné hecování z naší strany neproběhlo, snažili jsme se koncentrovat na náš výkon," tvrdí Gago, který si na křídle čtvrté formace v pěti zápasech turnaje připsal jednu asistenci.

Jiří Karafiát zase svým gólem ve finále rozesmutněl Američany (2:0) na turnaji v německém Crimmitschau. „Zatím je to pro mě nejcennější vítězství i gól. Hlavně finále z USA bylo velmi těžké se šťastným koncem pro nás," oddechl si Karafiát.

Byl to právě on, kdo ve 23. minutě finále otevřel skóre v přesilovce. „Dostal jsem přihrávku na modrou čáru a příklepem propálil vše, co mi stálo v cestě. Zatím je to v nároďáku můj nejcennější gól, ale doufám, že budu mít příležitost přidat další," věří velká hokejová naděje.

Právě v reprezentaci na jeho růst dohlíží jako hlavní kouč legendární útočník Robert Reichel společně s Patrikem Augustou. „Jsou přísní a kladou velký důraz na disciplínu, tu ale určitě potřebujeme. Dovedou ale i pochválit a poradit. Jejich zkušenosti jsou pro nás velice cenné," uvědomuje si.

Když jeho současný kouč proměnil ve slavném semifinále olympijských her v Naganu v roce 1998 proti Kanadě rozhodující nájezd, Karafiát ještě nebyl ani na světě. Narodil se až o pět měsíců později.

„Moc se ale o tom nebavíme, spíše nám předává rady a občas nás naučí nějakou básničku, která zněla kabinou v Naganu. Do novin se ale moc nehodí. Trenéři tím dokážou v kabině odlehčit atmosféru," usmívá se Karafiát, jenž absolvoval i soustředění ve finském Karpät Oulu. Přesto i nadále bude své hokejové umění rozvíjet ve Zlíně.

„Soustředění ale dopadlo podle mých očekávání, poznal jsem, jak se trénuje v zahraničním klubu a je to pro mě cenná zkušenost. Tutu sezonu strávím určitě ve Zlíně. Chtěl bych na sobě stále pracovat, abych reprezentoval českou republiku i nadále. Pokud mě tedy trenéři nominují. Mít lvíčka na prsou je pro mě velká čest," vzkázal hrdě Jiří Karafiát.

Jejich jména si zapamatujte, neslyšíte o nich naposledy.