Posledním je obránce hokejistů Zlína David Nosek, který svůj speciální zápas odehrál uplynulou neděli proti Karlovým Varům (1:4).

„Upřímně moc to neřeším. Je to pěkné číslo, ale pro mě to nic speciálního není,“ hlásí 38letý ofenzivní bek Beranů.

Rodák a odchovanec Olomouce je zatím posledním z osmnácti extraligových borců, kteří překonali magickou hranici. Zároveň osmým, kdo má ve svém životopise napsaný Zlín. Jeho předchůdci byli Petr Leška, Marek Melenovský, Radim Tesařík, Lukáš Galvas, Michal Trávníček, Lukáš Galvas a naposledy vloni byl ceremoniál věnován Tomáši Žižkovi.

„Čím víc člověk vnímá, že se konec blíží, tím víc ho to baví. Víc si užívám každý zápas, nebo jen fakt, že jsem v kolektivu mladých kluků. Pokud jednám o smlouvě, věk řeším, ale jinak je příjemné, že se roky nemusím zabývat,“ usmívá se Nosek, který je společně s Lotyšem Freibergsem nejproduktivnějším obráncem týmu.

Ani v osmatřiceti však na konec kariéry nemyslí. „Samozřejmě, když stojíme v zácpě na D 1, říkám si, jestli to mám zapotřebí. Ale druhý den je zápas, člověk na to zapomene. Rád bych hrál, ale jak to dopadne, uvidíme. Nechám se překvapit. Důležité je zdraví, pokud se zraníte, je to fatální,“ ví Nosek, který byl v roce 2001 členem týmu mistrů světa do dvaceti let.

O dva roky později přišel poprvé do Zlína, kde v první etapě zlínského angažmá strávil sedm let a dočkal se v třiadvaceti letech prvního mistrovského titulu v roce 2004. „Je to pro mě největší úspěch. Je tady příjemné prostředí, proto jsem vždycky měl v hlavě, že bych se sem rád vrátil. Čekal jsem, jestli se to povede. Jsem tu po návratu už třetí rok, je to pro mě druhý domov,“ vyznal se Nosek, který v roce 2005 získal i extraligové stříbro.

„Zlín je menší klub, kde vládne rodinná atmosféra. Líbí se mi, jak se pracuje s odchovanci, což mi přijde strašně důležité. Každá posila se zvažuje, což je pro mě sympatické,“ líčil po včerejším tréninku někdejší zadák Karlových Varů, Brna, Třince či ruského Nižněkamsku.

Ačkoliv dnes si jej trenéři cenní pro jeho ofenzivní schopnosti, výtečnou střelu, bruslení a přehled, třeba pod trenérem Bokrošem platil za defenzivního beka.

„Protože ofenzivních obránců bylo dost. Byl tady Martin Hamrlík nebo Radim Tesařík a přizpůsobil jsem se. Hrál jsem defenzivního obránce. Postupně byla možnost hrát víc dopředu, je to zábavnější,“ přiznal Nosek, který dokonce v kariéře jako bek nastřílel i dva hattricky.

Nejprve v lednu 2009 za Zlín proti Znojmu, následně v listopadu 2011 v dresu Karlových Varů proti Mladé Boleslavi. V Baťově městě dokonce patří v devadesátileté historii společně s Bohumilem Koželou a Petrem Pavlasem mezi pouze tři obránce, kteří vstřelili tři góly v jednom zápase nejvyšší soutěže.

„To jsem nevěděl, je to příjemné, těší mě to, ale když hrajete, tak to neřešíte. Možná až jednou skončím, tak si to uvědomím a přečtu. Stejně beru i tisící zápas. Kdyby to nebylo napsané, ani bych o tom nevěděl,“ neřeší Nosek statistiky.

Jeho extraligový příběh se začal psát před Vánoci roku 1999. V jednom dresu společně s Richardem Králem a spol. vyzval Havířov (2:2).

„Hrál jsem jen první třetinu a další zápas jsem už odehrál celý ve Vsetíně. To byl křest ohněm. Vybavuji si to přesně,“ připomněl Štěpánskou bitvu na Lapači, kterou rozhodl dvěma góly Dopita.

Tenkrát ještě za Oceláře chytal gólman Marek Novotný, otec současné brankářské jedničky Karlových Varů Filipa Novotného. A právě proti němu Nosek odehrál svůj tisící zápas.

„V tomto případně mi to dochází. Stejně jako když většina spoluhráčů jsou trenéři, nebo jejich asistenti a pohybují se na střídačkách. To člověku taky dojde. A pak taky že většinu mladých hráčů ani neznám,“ přiznal Nosek, jenž se třeba ve zlínské kabině potkává už i s Matyášem Hamrlíkem.

„Když někde na nástěnce vidím naše datum narození, uvědomím si, jak jsem starý,“ culí se Nosek, autor 105 branek a 187 asistencí.

Ačkoliv ho všichni považují za spíše tichého nekonfliktního kliďase, právě ve svém jubilejním tisícím zápase s Karlovými Vary ukázal, že se umí rozčílit. Právě během svého vyloučení na trestné lavici vybouchl.

„Kdo mě zná úplně dobře, zápasy uvnitř docela prožívám. Vím, že emoce odvádějí pozornost od hry, ale někdy mě to vytočí natolik, jako v této situaci, že jsem vybouchl. Byl to tisící zápas, měl jsem od něj jiná očekávání. Myslel jsem, že zápas bude lepší,“ kousal Nosek porážku 1:4.

Přesto tisícovku mu už nikdo neodpáře…