„Snažil jsem se plnit, na čem jsme se domluvili, že bych měl pro mančaft odvést,“ vykládal po zápase Fořt, který se zranil v generálce na extraligu v Brně 5. září.

Mluvilo se o tom, že nastoupíte nejdřív po reprezentační pauzy. Kdy se rozhodlo o tom, že dnes nastoupíte?

Dnes ráno za mnou přišel trenér, že Honza Dufek nemůže hrát a jestli to za něj vezmu. Říkal jsem mu, že v rámci svých možností, co můžu a jsem schopný něco předvést, bych mohl hrát. Domluvili jsme se, že naskočím. Nechal mě vybrat si, kde chci hrát, jestli na centru nebo křídle. Vyhodnotil jsem, že pro mě bude lepší křídlo. Snažil jsem se plnit, na čem jsme se domluvili, že bych měl pro mančaft odvést.

Za tohoto stavu je branka velmi slušná nadstavba…

Gól byl víceméně o štěstí. Střílel jsem na beka, chtěl jsem to dát na betony na dorážku a propadlo mu to tam. Byl to šťastný gól.

Jak jste se po tak dlouhé pauze na ledě cítil?

Fyzicky dobře, ale hlava vás v soubojích hrozně brzdí. Rameno by toho sneslo daleko víc, než hlava. Pořád jsem hledal, kde na vás někdo jede, někdo vás dohraje. Je to o tom prvním souboji a nic se mu nestane, zjistí, že to vůbec nic není. Všichni hokejisté, co byli na operaci s ramenem, vědí, o čem mluvím.

Jak váš návrat může za současného stavu trvat?

Na ramenu je ještě moc práce. Ale když mě trenér ráno řekl, jestli bych to vzal a řekl mi své představy, co bych měl odvést, vyhodnotil jsem, že bych to mohl zvládnout.

Nešel jste až příliš do rizika?

Jsem sedm týdnů po operaci, mělo by být všechno zahojené. Pan Holibka (doktor) říkal, že jestli to utrhnu, budu první v historii. Jestli to bylo riziko, nebo ne, je jedno. Přežil jsem to, nic se mi nestalo. Ani jsem nad tím nemohl moc přemýšlet. Jinak bych nemohl hrát vůbec.

Souboj, který vás následně uklidnil, jste podstoupil?

Něco tam proběhlo. Měl jsem jasné instrukce, co mám pro mančaft odvést. I s tímto jsem schopný to pro tým udělat.

Nakonec jste na ledě strávil necelých sedm minut. Bylo to maximum možného, které za této situace zvládnete?

Nešlo o ice time, mohl bych tam kroužit hodinu. O to vůbec nešlo. Ale jsou situace, kdy si první tři lajny potřebují trochu oddechnout, kouknout na to ze střídačky. Proto jsme tam dnes jako čtvrtá šli, aby se nehrálo na tři pravá křídla, a aby kluci nebyli úplně utahaní.

Už víte, jestli půjdete i do dalších zápasů, nebo je to jen záskok?

Uvidíme, jak na tom bude Honza Dufek zdravotně, případně jak se vše vyvrbí dál. Zítra se můžu probudit a bude mě to bolet, tak usoudím sám, že to nemá cenu. Teď sám nejsem schopen říct, jestli ano nebo ne.

Sám jste s tím ale nepočítal, že se vrátíte už nyní, ne?

Plánoval jsem to tenhle víkend, ale nakonec jsem se rozhodl, že návrat ještě posuneme. Nebyl jsem si ještě jistý, ale tohle bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Řekli mi: Fořťáku, hraješ! Tak jsem šel. Nebyl čas nad tím přemýšlet, jestli jsem měl nebo ne. Prostě jsem šel. Bohužel jsme prohráli, přitom jsem tam šel, abychom uspěli. Nepovedlo se, takže je to jedno.

Nevezme vám po dvou výhrách trochu euforii, kterou tým dostal?

Nejde o euforii. Vidím to trochu jinak. Jde o to, abychom se odráželi od věcí, které děláme správně. Aby v každém zápase, co děláme špatně, jich bylo čím dál méně. V Hradci jsme udělali víc chyb než dnes. Ale vyhráli jsme. Musíme si to rozebrat na videu a po malinkých krůčkách jít nahoru.

Vypadalo to, že Karlovy Vary byly mnohem silnější soupeř než Mladá Boleslav. Souhlasíte?

Proti Bolce jsem nehrál. Ale z tribuny mě přišlo, že v pátek jsme byli neporazitelní.

Jak vám vůbec bylo na tribuně? Trpěl jste hodně?

Abych řekl pravdu, až tak hrozné to psychicky nebylo. Prostě mě to bolelo, věděl jsem, že nemůžu, že nemám mančaftu jak pomoct. Aspoň jsem chodil do šatny. Ale nic víc jsem nemohl udělat, než sedět na tribuně.