Libor Kašík (29 let), Daniel Huf (22), Michal Kořének (20). Tak momentálně vypadá trio zlínských brankářů, které nastoupilo také v uplynulém ročníku nejvyšší soutěže. I když se týmu nedařilo dle představ, tak výbornými až nečekanými zákroky Zlín v řadě případů drželo nad vodou.
„Pro brankáře to určitě nebyla jednoduchá sezona. Odchytali utkání, ve kterých nás podrželi, což se ale samozřejmě střídalo se zápasy, ve kterých se jim dařilo méně, než by si představovali. Když prohráváte a nesbíráte body, tak padá i sebevědomí brankářů. Ukázali však, co v nich je,“ hledá Richard Hradira pozitiva.
V některých zápasech museli čelit 45-50 střelám…
Je to nadprůměrné číslo. Vzhledem k tomu, že jsme měli velký počet zraněných, tak to měli hodně těžké. Soupeři nás přehrávali, což spělo k tomu, že na ně letělo tolik střel.
Vinou zranění Libora Kašíka obdržel větší prostor Daniel Huf, který odchytal 31 zápasů. Jak dle vás ostál?
Pro Hufika to byla skvělá sezona, měl výborné statistiky, které mu navíc trochu pokazilo utkání na Kometě (Berani prohráli 3:9 – pozn red.) a ještě jeden další zápas. Jinak však obstál na jedničku. Ukázal nám, že do týmu patří. Splnil, co jsme očekávali. Pro klub je to pouze dobře, že vychováváme další brankáře.
Má Dan Huf na to, aby plnohodnotně převzal roli jedničky?
Je to hodně těžká otázka. Máme kvalitní jedničku, Dan však ukázal, že dokáže chytat a vychytat těžká utkání. Má před sebou budoucnost. Jsem jeden z prvních, který by mu přál úspěch.
Šanci dostal také Michal Kořének. Za těžké situace byl hozený do vody…
Rovněž s Michalem jsme spokojeni. Vzhledem k tomu, že měl tak málo utkání, tak odchytal velmi dobré zápasy a obstál se vztyčenou hlavou, za což jsem jenom rád. Jsme jediný tým extraligy, který má za gólmany vlastní odchovance, na což můžeme být pyšní. V případě nějakých problémů si brankáře nemusíme kupovat ani půjčovat
Bude ale potřeba, aby odchytal co nejvíce zápasů. Jednáte o hostování?
Tento prostor mu chceme vytvořit. S hlavním trenérem Robertem Svobodou na tom už pracujeme. Jsme v kontaktu s druhou nejvyšší soutěží. V pondělí začala příprava a připravuje se s námi. Chtěli bychom, aby počátkem ledu nastoupil do nějakého prvoligového klubu a zabojoval o místo.
Máme zkušenosti už s Danem, který chytal v Prostějově. Touto cestou bychom rádi šli i s Michalem. Gólman, který nechytá zápasy a sedí na střídačce, nemá jak růst. Doufáme, že se to podaří.
Na jak dlouho byste si hostování ideálně představovali?
Byl bych rád, kdyby to bylo na celou sezonu a v případě potřeby si Míšu stáhli a využili ho. Další extraligová mužstva však do druhé nejvyšší soutěže posílají chytat dvojky a trojky a tyto prvoligové týmy tak jsou na brankářském postu často obsazeny. Gólmanů je navíc hodně a míst na chytání málo. Míšovi však dáme příležitost. Za každý odchytaný zápas budeme šťastní. Pomůže mu to k další brankářské výchově a sebevědomí.
Dostaňme se ještě k současnému triu. Jak zvládají konkurenci?
Jsou to kluci, kteří ve Zlíně vyrůstali celou dobu. Není mezi nimi žádná přehnaná konkurence a to ani co se týče obsazení zápasů. Na tréninku se naopak hecují, podporují. Jeden fandí druhému. Gólmani jsou tým v týmu, musí spolu držet. Když budou, bude to fungovat. Brankář dělá osmdesát procent mužstva. Jsme šťastní, jak jsou pracovití.
Jak si obdržené branky berou osobně?
Brankáře každý špatný gól pochopitelně mrzí. Snažíme se však na to jít druhou stranu, hodit to za hlavu a bojovat dál. Když skončí zápas a prohrajete, tak do půlnoci je smutek. Druhý den rozebereme špatné góly a jedeme dále. Myslím, že v tomhle směru panuje pohoda a píle se zlepšovat na každém špatném gólu.
V čem byste vypíchl jejich přednosti?
Všichni jsou výborně vybaveni bruslařsky, obratnostně a postřehově. Každý zápas je ale pochopitelný jiný, ke kvalitnímu výkonu musí být také otázka momentálního štěstí.
Jak vlastně máte velké slovo v tom, kdo se postaví do branky?
Ať to je, jak to je, tak hlavní trenér má nějakou vizi, jak postaví sestavu a je to právě on, kdo má hlavu na špalku. Robert je však vstřícný a přemýšlivý. Obsazení branky spolu konzultujeme, v rozhodování jsem jeho pomocník. Nestalo se, že bychom nenašli společnou řeč, koho obsadíme do branky. Vždy se domluvíme bez emocí.
