„Mám velkou chuť pokračovat v rozdělané práci, byla by škoda nejít společně dál, ale rozhodnutí je na vedení. Nic nového si nyní nehledám,“ přiznal 51letý trenér.

Berani po velkém boji nakonec stejně jako loni vypadli v předkole play-off. Je uplynulá sezona úspěšná?
Když se budu opírat o slova a úvahy Daniela Baiesi, ředitele Bayernu Mnichov, tak rozhodně ano. I podle něj totiž úspěch není jen výhra, ale dosažení maxima potenciálu týmu. A toho jsme v našich možnostech dosáhli. Taky říká, že výhra může být náhoda, ale výkon nikdy. Pozitivní bylo, že i přes odchod opor, jako byli Bukarts, Kašík či Štastný, nás už před sezonou odborníci nepasovali jako předtím na sestupové příčky, ale 12. místo. (úsměv)

Během vašeho téměř tříletého působení u extraligového týmu se tým ve většině statistik neustále zlepšoval…
Ano. Kádr se stabilizoval. Přitom nepříjemný zásah do něj jsme museli řešit na začátku sezony, kdy se nám zranila celá lajna – Honejsek, Herman, Okál. Pozitivem ale bylo, že díky tomu vyplavali na povrch hráči Fořt, Kubiš a Ondráček, kteří dosáhli svého dosavadního výkonnostního maxima a odtáhli celou sezonu, což bylo skvělé.

Jak zpětně hodnotíte návrat Libor Kašíka do zlínské brány?
Při vší úctě ke kvalitám Jakuba Sedláčka, návrat Libora byl důležitým předělem sezony, věděl jsem, že nás může vytáhnout. I přes veškeré pochyby dokázal být oporou a napravit si reputaci, prakticky dotáhl tým do předkola. To se povedlo díky fantastické poslední čtvrtině, která byla úplně skvělá, protože už se moc s play-off nepočítalo. Všude se psalo, jak jsme si již v předstihu vytáhli černého Petra.

Fanoušci byli velká opora

Muselo vás hřát u srdce, že se na zlínský stadion vrátili fanoušci, kterých v průměru přišlo až o tisíc více než loni. Vnímali jste to?
Rozhodě! Dokázali ocenit výkon týmu, i když se výsledkově nedařilo. Viděli, že se kluci snaží, často nechali na ledě všechno. Fanoušci byli naše velká opora, odměnou pro ně bylo, že se nám v konečném součtu podařilo dostat pod sebe pět týmů a zahrát si dramatické play-off. Ale to byla hrana týmu. Nebudeme si nic nalhávat, s Libercem bychom to měli v případném čtvrtfinále velmi složité. Je proto lepší, že jsme se doma loučili s našimi fandy emotivní výhrou nad Boleslaví.

Má tento tým ještě potenciál dál růst?
Jsem o tom přesvědčen. Výkonnostně nahoru by měli jít Honejsek, Okál a i další. Navíc po dvou letech nikdo z klíčových hráčů neodchází! Když si vezmeme, že za mého působení odešel Holík, Marušák, Kašík, Kotvan, Blaťák, Říčka, Šťastný, Bukarts, tak i přes ztrátu takové kvality se nám dařilo jít výkonnostně výše.

Hodně hráčů v této sezoně herně vyrostlo. Baví vás práce s opomíjenými hráči?
Jen dostali prostor a roli, co nikdy předtím nedostali. Ostatní bylo na nich, jak se s tím popasovali. Když se dřív psalo, kdo tady bude hrát, Šťastný a spol., měli z toho někteří hrůzu. A vidíte, někteří skončili v nároďáku, jako letos Fořt. Získal sebevědomí a i ta nešťastná náhoda v podobě zranění mu pomohla. Znal jsem Tomáše z juniorky jako lídra, který byl schopen této hry, pro mě to zase tak velké překvapení není. Takových hráčů je ale více, mimo jiné i Pavel Sedláček.

Sezonu jste dohrávali s pěti hráči z první ligy. Jak tenká je hranice mezi nejvyšší a touto ligou?
To popravdě ukáže až baráž. (úsměv) Každopádně dlouhodobě v první lize hraje mnoho hráčů, co má na extraligu a naopak. Kariéra je dlouhá a bojovat o extraligu má smysl. Teď to poznávají třeba kluci z Přerova. Dufek i Krejčík nás příjemně překvapili svoji výkonností, vůbec nejsou bez šance, aby si jednou extraligu zahráli.

Nedůvěra byla obrovská

Prožil jste druhou celou extraligovou sezonu. V čem byla ta uplynulá jiná?
Byla lehčí v tom, že už jsme věděli, do čeho jdeme, moc věcí mě nepřekvapilo. První byla extrémně těžká, všichni nás předem odsoudili do baráže, skoro nemělo smysl hrát. Nedůvěra byla obrovská.

Jak se vám spolupracovalo s Martinem Hamrlíkem?
Spolupráce s Martinem i Richardem Hrazdirou byla skvělá! Ríša je guru gólmanů, já s Larrym se doplňujeme. On je pracovitý, velmi se o hokej zajímá. Často chodil s novými věcmi i z NHL, dost věcí jsme se naučili.

Byl moment, kdy jste chtěl s trénováním seknout?
Každý týden alespoň jednou! (smích) Ale to je v každé profesi normální. Nejvíce to ale bolelo po těsných prohrách jako s Olomoucí, Třincem či Kometou, kdy jsme nebyli horší.

Jak jste si nyní odpočinul od hokeje? Sledujete dál play-off?
Nejlépe si vyčistím hlavu na procházce se psem v lese. I přes vyřazení jsem na hokej nezanevřel, sleduji ho v televizi.

Kdo získá titul?
Zatím to vypadá opět na Kometu, je velmi silná. Tipuji, že si to ve finále rozdá s Třincem.

Máte trenérský sen? NHL nebo reprezentaci?
V tomto jsem přízemní, jsem spokojený, kde jsem a co jsme odvedli.