VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trenérský sen? Chci prožít sezonu bez nervů, říká kouč Vlach

Zlín – /ROZHOVOR/ Ve Zlíně si šlechtí a hýčkají třeba i světový unikát. Trenéra, který se ani během krize neodvolává. Před dvěma lety kouč hokejistů PSG Zlín Rostislav Vlach nasměroval tým k mistrovskému titulu. Teď podruhé v řadě zase nachází cestu z extraligového bahna. Někdejší výtečný technik a šestinásobný extraligový šampion má v klubu výsostné postavení a pozici.

13.1.2016 1
SDÍLEJ:

Trenér Rostislav VlachFoto: DENÍK/Jan Karásek

„Za to jsem rád," skromně poznamenal Vlach po včerejším tréninku ze své kanceláře na Zimním stadionu Luďka Čajky, který sdílí už osmý rok a v pozici šéfa střídačky je už šestou sezonu.

Dokážete si upřímně představit, že ve Zlíně přidáte i sedmou?

To bych nerad komentoval. Neříkám ani ano ani ne. Není to momentálně aktuální otázka.

Věřil jste, že i přes poměrně složité a nervózní období druhou sezonu po sobě zůstanete na pozici hlavního trenéra?

To není otázka pro mě, ale pro vedení klubu.

Ale i vy máte nějaké pocity a dojmy z toho, co jste v klubu přožili…

My trenéři jsme chtěli udělat maximum, aby forma týmu šla nahoru. Snažili jsme se o trejdy hráčů i změny v tréninku. Někdy člověk chce a dělá pro to všechno, ale nevyjde vám to. Není to jen otázka práce trenéra. Faktorů je víc. Dnes je liga vyrovnaná, že se může stát cokoliv.

Pořád mi ale přijde, že ve světě není úplně obvyklé, že se v krizových momentech podrží trenér. Důvěru vedení máte obrovskou.

Za to jsem rád. Na druhou stranu průběh sezony může být různorodý. Dobrý začátek a špatný konec nebo opačně. Žádné mužstvo nemá celoročně vyrovnanou výkonnost. Vždy je nějaký pokles nebo progres. Záleželo jen na tom, aby pokles nebyl moc dlouhý a takový, aby se z toho nemohlo mužstvo dostat.

Několikrát se spekulovalo o vašem odchodu. Zaznamenal jste to, nebo jste vůbec nečetl noviny či internet?

My jsme to s vedením klubu s Patrikem Kamasem (jednatel) a Karlem Adamíkem (generální manažerem) probrali. Sedli jsme si a řekli si , zda oni mají zájem, abychom pokračovali. I oni se nás ptali, zda my máme zájem zůstat a dál pracovat. Byla to naše interní debata, kde jsme si jasně dali najevo vztahy. Noviny jsem číst nemusel. Z našeho rozhovoru jsem věděl, jaká naše pozice je.

V létě jste přiznal, že krize vás posílila a způsob, jakým jste se z ní vyhrabali, rozhodl, že pokračujete dál. Vnímáte to nyní podobně?

Je to trochu jiné. Změny v kádru byly velké. Vloni moc změn nebylo, většina hráčů zůstala. Letos odešli Petr Čajánek s Petrem Leškou, Béďa Köhler i Jakub Svoboda. Klíčových ztrát bylo hodně. I z toho pramenilo, že začátek byl takový, jaký byl.

Měl jste to těžší v tom, že už v kabině chyběl Petr Čajánek?

Samozřejmě ve všech směrech Petr chyběl. A nejen on, ale třeba i Lešoun (Petr Leška). To byly osobnosti, které vedly tým. Byly spojkou mezi námi. Bylo na začátku v kabině vidět, že chybí a mužstvo potřebuje pevnou ruku, která by rozhodující věci řešila. A rozsekla je, že to tak prostě bude.

Takže pevnou ruku jste už našli?

Momentálně tam není jen jeden nebo dva hráči. Je to kolektiv starších hráčů v čele s Ondrou (Veselým). Ten teď odvádí dobrou práci. I pro něj to byla velká změna. Musel si najít cestu k hráčům a vypořádat se s tlakem.

Minimálně v posledních zápasech mi přijde, že se ve své roli našel. Na ledě působí mnohem emotivnějším dojmem…

Jsou to spojité nádoby i s hrou. Pokud se nedařilo a ještě musel řešit tyhle věci, samozřejmě to měl těžké. Od té doby, co se herně zvedl, řeší situace z pohledu kapitána jinak. Věříme, že v roli vůdce bude zrát a bude mít ještě jasnější rysy. Byla to pro něj nová a těžká role. Nahradit Čáju v jeho pozici by bylo pro každého hráče těžké.

V létě jste říkal, že budete muset trochu změnit styl trénování a chování. Už se to nějak projevilo?

Z naší strany je tam častější komunikace s novým kapitánem i dalšími hráči starší generace. Komunikace je strašně důležitá. Dřív jsme to nechávali víc na Čájovi nebo Lešounovi. Teď jsme se do toho museli víc zapojit a víc řešit věci, které jsme v minulosti řešit nemuseli.

Bylo nebo ještě prakticky stále je z pohledu tlaku a očekávání srovnatelné s loňskou sezonou?

Tlak je pořád stejný. A je obdobný i nyní. Nikam jsme neutekli a nic nemáme jistého. Tlak je stejný, jak býval. Jen u hráčů je herní pohoda větší než na začátku sezony. Věříme, že to ještě chvíli vydrží. Pro nás je důležité, abychom se dostali do play-off. Jestli budeme šestí nebo desátí, není tolik podstatné.

Mistrovský titul už máte jako hráč i jako trenér. Máte další trenérský sen, kam byste se chtěl profesně posunout?

Chci zažít pohodovou sezonu bez nervů. Být zdravý a nemít z toho nějaké následky. Pro mě je to jasné. (úsměv)

A co nároďák nebo lukrativní zahraniční angažmá?

Teď bych to neřešil. Psalo se o tom v předchozích letech a měsících. Vždy je to novinářská snaha oživit rozhovor. (směje se) Když se někdo posune, mělo by to být pozitivní. Ať už je to do zahraničí, kde je ale strašně těžké a složité se prosadit. V nároďáku pak máte dvakrát větší zodpovědnost než v klubu. Člověk na to musí mít povahu, znalosti a odbornosti. Složit tým není jen o jednom člověku.

V posledním nedělním zápase proti Vítkovicím jsem vás dlouho neviděl tak naštvaného na rozhodčí. Co se vám nelíbilo?

Buky (Bukarts) byl ve druhé třetině seknutý vítkovickým obráncem zezadu hokejkou. To byl přece zákeřný faul. Za druhé pokud chce vyloučit hráče, který na něj křičí, tak by si měl ověřit, že je to opravdu na něj, nebo je to mířené na někoho jiného. Pavel Kubiš totiž na sudího vůbec neřval. Směřoval to na Standu Balána. Sám byl z osobního trestu překvapený, protože na sudí vůbec neútočil. Další věc, Ondra Veselý měl dostat dvě, nikoliv čtyři minuty. Už ve Varech nás některé výroky pana Šíra poškodily. Tam třeba neviděl vystřelený puk do sítě nad brankou. Vzápětí jsme z toho inkasovali. V neposlední řadě na sudí křičíte, že si chcete vzít oddechový čas, a oni nereagují. Jsou to věci, které v zápasech rozhodují a můžeme kvůli tomu prohrát. Je hranice, kdy se člověk udrží. Ale jakmile je toho moc, neovládnete se.

I v minulosti jste se poměrně ostře k rozhodčím vyjadřoval. Nelíbila se vám především komunikace a určitá arogance z jejich strany. Posunulo se to někam, nebo je úroveň rozhodčích stále stejná?

Takhle bych to nehodnotil. Ale chyby nastávají a někdy jsou dost zásadní. Nechci házet vinu jen na hlavní. Mezi čárovými je spousta mladých kluků, kteří nemají dostatečnou praxi. I od nich vzniká hodně chyb třeba v případě hybridního icingu. Neříkám, že je to jen o rozhodčích, ale v klíčových fázích to cítíme. Celkově by se měl jejich výkon zlepšit a určité zásady by se měly dodržovat.

Jak hodnotíte vloni zavedená pravidla hybridní icing a posunuté modré čáry a zvětšení útočného pásma?

Není to špatné. Jsou ale mezi čárovými rozhodčími dost velké rozdíly. Poté jsou z toho zbytečné vášně, kdy se to mělo pískat a kdy ne. Záleží na citu rozhodčího, aby to uměl posoudit. Každý se může zmýlit. Chyb čárových je nyní až moc. Tolik jich dřív nebývalo.

Hlasitě se mluví o zavedení pravidla prodloužení tři proti třem. Pomohlo by to hokeji?

Je to atraktivní z hlediska útočného hokeje. Pro hráče je to však velká dřina. Je tam dost prostoru, hodně se bruslí. Až praxe ukáže. Ohlasy jsou spíš pozitivní. Ale vyhodnotil bych to až po celé sezoně.

V Liberci před sezonou zavedli novinku, že na zápasy jezdí v oblecích a kravatách. Patří i tohle k hokeji a vůbec ke sportu? Nebo je jedno, jestli na zápas jedete v teplákové soupravě?

Je to pohled daného klubu. V Americe je to běžné. Ale zase haly i cestování jsou na jiné úrovni. Nejezdí autobusy, ale přepravují se letadly. Rozdíl je v komfortu cestování.

Čím si vysvětlujete, že vedoucí Liberec je tak suverénní?

Mužstvo mají dobře poskládané a doplnili ho čtyřmi pěti zkušenými hráči. Rozjeli dobře začátek sezony. Samozřejmě mají pohodu, všechno se jim daří a padá jim to tam.

Hodně se mluví i o změně v letní přípravě, kdy vyřadili například cyklistiku a dlouhé vytrvalostní běhy a naopak se věnují intenzivním sprintům. Může to hrát roli?

Může, ale zásadní určitě ne.

Může Liberec sloužit i jako inspirace?

Většinou si každý trenér může z každého mužstva něco vzít. Věci a praktiky, co se mu líbí nebo ne. Těžko vypichovat něco konkrétního. Je na nich vidět odolnost v osobních soubojích. Jsou na to nachystaní a hodně se tomu věnovali. A také na to mají vhodné typy hráčů.

Kondiční části přípravy se ve Zlíně věnuje Martin Hamrlík. Přesto jste neuvažovali, že rozšíříte realizační tým?

Larry se spíš věnuje přípravě kondice na ledě. Letní přípravu jsme připravovali my. I u nás ale do budoucna nastane posun, kdy letní přípravy povede osoba k tomu určená. Bude to trochu změna systému trénování. Pozitivní je i změna obličeje trenéra, aby hráči neměli před sebou pořád stále jednu tvář. Změní se tím i metodika tréninku. Do budoucna to bude mít pozitivní dopad a většina mužstev na tento model přejde. Další věc je ale otázka financí. Zaplatit si dva nebo tři už zasáhne i klubovou kasu. Manažer si proto musí vyčlenit peníze i pro tyto lidi. Do budoucna je to ale cesta, která se bude využívat. I proto jsme na přelomu listopadu a prosince angažovali kondičního trenéra Patrika Hrubého. V průběhu sezony nám pomáhá vést tréninky v posilovně, dělá s hráči rozcvičky před zápasem, rehabilitační cvičení po zápase. Snažíme se klukům vyjít vstříc, protože to není jen o nás. Patrik pomáhá i hráčům po zranění cvičit, aby se co nejdříve dostali do formy. Můžou si individuálně sjednávat lekce. K dispozici je jim čtyřiadvacet hodin denně. Je to pro hráče posun a servis v jejich prospěch se zase vylepšil. Chtěli bychom v tom pokračovat dál.

Moderní technologie, které klub představil v uplynulé sezoně, využíváte?

Do budoucna bude potřeba videotechnik, se kterým trenér bude spolupracovat nejen po zápase, ale i v jeho průběhu. I tohle chceme vylepšit a nabídnout nějakou spolupráci technikovi, který nám v tom bude pomáhat.

Na nedávném mistrovství světa do dvaceti let se po delší době neobjevil ani jeden hráč ze Zlína. Je to pro klub varování, nebo jde spíš o překlenovací období?

Už jsme avizovali, že poslední ročníky není výraznějších talentů nejen mezi obránci, ale i útočníky. Je to nějaký přirozený vývoj, že ve dvacítce nikdo nebyl. Ale myslím si, že ve starším i mladším dorostu jsou hráči, kteří by teoreticky mohli do nároďáku do osmnácti nebo dvaceti let nakouknout. Je to jen otázka výkonnosti, aby se tam udrželi. Je to jen o tom, jestli je silný nebo slabší ročník. Není to jen problém Zlína, ale celorepublikový. Nadprůměrných hráčů spíš ubývá, než přibývá.

Dvacítka opět skončila ve čtvrtfinále bez medaile. Zápas s Američany nabídl obrovský rozdíl ve výkonnosti. Souhlasíte?

Ano, ale i Američani dostali šišku. Kanada s Američany a nyní Finové jsou nejlepší na světě. Rozdíly jsou minimální. O stupínek pod nimi jsou další mužstva. I Rusové překvapili, protože se ze začátku zdálo, že nebudou tak silní. A nakonec se dostali až do finále. Svědčí to o vyrovnanosti. Když se ohlédnu za turnajem, Češi s Finy hráli velmi dobře. Drželi s nimi krok a nakonec Finové byli ve finále. Je to o tom, jaký soupeř druhému sedí a naopak.

Ale zřejmě není náhoda, že na medaili ze světového šampionátu do 20 let se čeká už od roku 2001, ne?

Není. To už se probírá a řeší pár let, kde se stala chyba. Nestačí dva nebo tři roky, ve kterých se vše posune. Je potřeba to nastartovat změnou metodiky. Výsledky nebudou hned.

Na podzim pohltila Zlín fotbalová horečka. Byl jste se na nějaký zápas na Letné podívat?

Zatím ještě ne. Nebyla na to vhodná doba. Ale na jaře se na nějaký zápas přijdeme podívat. Fotbal mě baví.

Znáte se s trenérem Páníkem, případně s někým jiným v klubu?

Jen okrajově. S panem Páníkem jsme se viděli na nějaké akci, když jsme hráli v létě s fotbalisty.

Neberete fotbal jako konkurenci z hlediska návštěvnosti?

Fotbal bereme jako partnera. Vždy tady byl na špičkové úrovni převážně hokej. Občas se to s fotbalisty prolínalo, ale bylo toho málo. Teď je to pro lidi příjemná změna. Na fotbal nemusí nikam dojíždět a vidí nejlepší týmy první fotbalové ligy. Vzhledem k tomu, že jsou nováčkem, výsledky jsou výborné. I pro mě je to překvapení. Věřím, že se v první lize i přes avizované odchody udrží a trenér Páník to zvládne. Jde vidět, že jeho práce přináší ovoce.

Může si něco vzít hokejový trenér od kolegy z fotbalu?

Určité věci tam jsou, které platí ve všech oblastech. Jde spíš o taktické a případně tréninkové věci. V letní přípravě jsme využívali některá cvičení z fotbalu. Ale bylo to jen pro zpestření. Ale přenášet to nejde.

Události ve světě zpřísňují bezpečnostní opatření. Ovlivní to nějak světový nebo evropský, případně extraligový hokej?

Věřím, že extraligový hokej nikoliv. Ve světovém měřítku už byly kontroly dříve. Například na mistrovství světa v Praze se už vše kontrolovalo. Na velkých akcích, jako je fotbal nebo hokej, i dalších sportech budou přísnější kontroly. Bohužel si musíme zvykat.

Rostislav Vlach

Narozen: 3. 7. 1962 v Přerově

Stav: Ženatý, manželka Jana, děti Roman, Karolína.

Bývalé kluby: Gottwaldov (1980–82, 1984–90), Jihlava (1982–1984), Joensuu (Finsko (1990–92), v Geretsriedu v Německu (1992–93), Vsetín (1993–1998, 2001/2002 a 2004/2005), Opava (část sezony 1998/99), Skalica (Slovensko – 1997–2001), Zvolen (Slovensko – část sezony 2000/2001).

Největší úspěchy:

hráčská kariéra: Čtyřnásobný mistr extraligy se Vsetínem (1995, 1996, 1997, 1998), 2× Jihlava (1983, 1984), 1× Zlín (2004), 1× Zvolen (2001), bronz z MS 1987, 1989, 1997, ZOH 1988 a Kanadského poháru 1987. V repre­zentaci 97 zápasů a 10 branek.

Trenérská kariéra: 1× mistr extraligy (13/14, Zlín), 1× vicemistr extraligy (12/13, Zlín).

Autor: Daniel Ostrčilík

13.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Zlína (ve žlutém) v nedělním 11. kole  doma nečekaně vysoko podlehli Mladé Boleslavi 1:5.
11

Ševci inkasovali tři góly za sedm minut. S Mladou Boleslaví prohráli 1:5

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec. Na snímku brankář Kašík

Kašík v euforii: Neskutečné. Straší nás minulé roky

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Další obrat dokonán! Hokejisté Aukro Berani Zlín dokázali dotáhnout další obrat. Tentokrát po dvou slepených gólech během 42 vteřin Liberec vedl 2:0. Jenže beranům stačily poslední dvě a půl minuty, aby vyrovnali na 2:2 Lotyši Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Výsledky voleb ze všech obcí v našem okrese

Emocemi a překvapeními nabitý volební víkend přinesl spoustu zajímavých změn, výsledků a reakcí. Tištěný pondělní Deník jich bude plný.  

Alena Gajdůšková: Radost mi kazí neúspěch, chci bojovat za pacienty

S rozporuplnými pocity se vrací do vrcholové politiky Alena Gajdůšková z ČSSD. „Z výsledků sociální demokracie jsem smutná a nešťastná. V kraji máme jediný mandát a získala jsem ho já. To je pro mě velice rozporuplné. I vůči Antonínu Seďovi, kterého takto ve sněmovně střídám a který byl vždycky slušným politikem,“ říká Gajdůšková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení