Utíká to, co?

Strašně. Mám z toho hrůzu. (smích). Kluci mi říkají, že už budou končit a že už si to můžu říkat taky. Ale to nepřichází v úvahu, vždyť jsem ještě mladý. Každá letní příprava měla svoje.

V čem je největší rozdíl?

Teď je příjemnější, že se trénuje jednou denně. Zlín byl mezi prvními, kdo s tímto modelem vůbec začal. Za vedení pana Vlacha se změna udělala. Ráno se dře, je to náročné, ale odpoledne máte volné. Nejde se přes hranu ve stylu trénink – spánek – trénink a jdete večer spát vyřízený. Nyní si letní přípravu víc užívám, víc mě baví. Mám čas i na jiné věci.

Co je ještě jinak, než když jste začínal?

Dělají se víc silové, víc do kardia, máte víc opakování za sebou. Dřív jsme zvedli pár činek a odešlo se. Nyní mi vše přijde propracovanější. Jdeme z posilovny a ždímáme trika. Je to hodně na zadýchání, ale odpoledne byl dřív vždy ještě nějaký výjezd na kole.

Jak to s přibývajícími léty zvládá vaše tělo?

Když mě něco bolí, tak si ulevím. Když mě nic nebolí, jedu normálně. Třeba cítím, že s koncem letní přípravy je tělo opotřebované. Ale není to tak, že bych něco vynechával. Snažím se zvedat takové váhy, na co mám. Nesnažím se o váhy, se kterými jsem nikdy neposiloval. Vím, co si můžu dovolit. Tělo váze uhýbá, nějak se jí brání. Nakonec vám to víc vezme, než dá.

Takže i posilovna prošla vývojem a změnami?

Mění se to. Každý cvik je něčím proložený. Uděláte třeba silový cvik a do toho dáte dynamiku nebo skoky. Už to není tak, že zvednete na dřep a jdete na bench a uděláte kolečko. Na stanovišti jsou dva tři cviky, které jdou k sobě nebo se nějak propojují. Aby to mělo hlavu a patu.

Trenéři rádi používají frází, že trénink v rámci letní přípravy je zároveň i hra. Jsou poskládané tak, že vás baví?

(culí se) Vždycky je tam zařazená nějaká hra, když není posilovna. A to nás baví. Ať už je to beachvolejbal, nebo fotbal, kde je to vyhecované. Vždycky o něco jde. Poražený uklízí kurty nebo hrajeme o něco mezi sebou. Je to nastavené tak, aby tam nějaká motivace byla.

Na programu letní přípravy jste měli ve čtvrtek (skončil po uzávěrce vydání) jen jeden zápas na Baťově v Otrokovicích. Není vám to trochu líto?

Mně jo. Fotbal mám rád. Sám jsem na to zvědavý, bude to nezvyk. Chybí mě to, ale vynahrazujeme si to tím, že hrajeme mezi sebou. Máme vytvořené týmy. Když jedna skupina cvičí, druhá hraje fotbal. Jen hrajeme na malém prostoru, nyní nás čeká velký fotbal.

V éře Petra Čajánka, Petra Lešky, Jaroslava Balaštíka a Martina Hamrlíka jste měli zařazené také tenisové zápasy a turnaje. Bitvy na kurtech vám nechybí?

Bývávalo to každou středu, když jsme měli regeneraci, posilovnu a pak se jelo hrát. Nebo i během soustředění v Turecku. Upustilo se od toho, ani nevím proč. Ale tenis mi nechybí ani mi moc nejde. Ne že by mě nebavil, ale když mi něco nešlo, spíš jsem u toho zuřil. Navíc je to těžký sport, začal jsem s tím pozdě, takže je složité se jej naučit. Ale občas si ho zajdu zahrát, i když nevím, jestli se tomu dá říkat tenis. (úsměv) Ale v poslední době je to málo.

Zato skoro padesátikilometrový výšlap jste ve Zlíně ještě nezažil….

To ne. Na palcích u nohou mě doteď slézají nehty. Co jsme tam prožili, bylo náročné. Nemyslím si, že by to bylo až tak náročné, kdyby nepršelo. Vylezli jsme z autobusu a vlezli jsme přímo do průtrže mračen. Poslední kilometr s Béďou (Köhlerem) jsem šel bos. Doteď mám z bot černé nehty. (vyzouvá botu a ukazuje na černý palec) Hrábli jsme si na dno. Když jsme se dozvěděli, že jedeme domů, byla to strašná úleva. Kdyby na to bylo počasí, asi by se to dalo, ale pršelo celý den. V půlce cesty jsem vyměňoval boty, protože to nevydržely. Rovnou jsem je vyhodil a šel v teniskách. Když jsme šli z kopce, palce otékaly. Nejdřív jsem přeskakoval každou kaluž, ale postupně už mi to bylo jedno. Pro mě to nebylo náročné ani tak fyzicky, zavřel jsem si hlavu a šel jsem. Nejtěžší to bylo psychicky. Protože pršelo, všichni jsme byli promočení. Chvíli jsem se pod pláštěnkou začal potit, pak mi zase byla zima. Vysvlékal jsem ji a zase oblékal. Být lepší počasí, bylo by to příjemnější. Byla nám zima a pršelo.

Že pojedete domů, jste se dozvěděli až úplně na konci dne. Honilo se vám hlavou, že takhle budete trávit další dva tři dny?

Nadával jsem neskutečně. V dešti se mi honily různé myšlenky. Nevěděli jsme, kde budeme spát ani kde dostaneme jídlo. Byl jsem hladový, postupně hlad pominul. Už jsem jen šel s vírou, že se někde najíme a přenocujeme někde v teple. Nedokázal jsem si představit, že bychom spali venku, kde tehdy bylo kolem pěti až sedmi stupňů. Po zprávě, že jedeme domů, se nám ulevilo.

Umíte si představit, že byste výšlap znova absolvoval i příští rok?

Fyzicky to náročné bylo, trenér chtěl vidět, jak budeme reagovat v krizových situacích. Bral jsem to tak, že se to musí splnit. Ale nic příjemného to nebylo. To, že jsme šli v krásné krajině, jsem ani nevnímal. To mi bylo úplně jedno. Ale tým by tohle mělo jedině stmelit.

A to zrovna vy jste zvyklý se psem chodit na procházky po lese, ne?

Chtěl jsem ho i vzít. Naštěstí, a ani nevím proč, jsem ji nakonec nevzal. Tohle by chuděra nedala. Každý den zhruba kolem deseti až patnácti kilometrů se psem nachodím, podle toho, co mi ukazuje mobil. Ale to maximálně tady v okolí Zlína a kolem televizního vysílače Maják, ale to jdu procházkou a nemám dvacet kilo na zádech. A hlavně neprší.

V áčku Zlína jste už zažil pět trenérů od Bokroše, Venery, Vlacha, Svobody až po současného kouče Stavjaňu. Jsou si v něčem podobní?

Každý má svůj rukopis úplně jiný. To se nedá srovnávat. Nyní tady máme pana Stavjaňu, se kterým jsem se chvíli potkal už při jeho prvním angažmá. Přišli jsme spolu do kontaktu, když dělal sportovního manažera. Pak mě v juniorce chvíli, asi půl roku, trénoval. Doufám, že budeme pokračovat oba ještě dlouho.

Hlavní trenéři hokejistů Zlína (2004 až 2019) pohledem útočníka Pavla Kubiše

Ernest Bokroš

„To jsem byl mladý, měl jsem ze všeho vítr. Pan Bokroš byl hodně přísný a náročný na fyzičku. Byl to ras, každý z trenérů měl respekt, ale dokázal být hodně tvrdý.“

Zdeněk Venera

„To už je také dlouho. Měl svou letní přípravu, které věřil. Bral to odlehčeně, měli jsme tam spoustu soutěživých věcí. Od trenéra Bokroše se lišil tím, že nebyl takový ras. Ale určitě byl detailista na včasné příchody i morálku týmu. Chtěl, aby to fungovalo.“

Rostislav Vlach

„I za něj byla příprava odlehčená. Dbal na posilovnu, ale dokázal to udělat i zábavné. Možná ještě víc na herní věci než za pana Venery.“

Robert Svoboda

„U něj platí to samé, co u pánů Venery a Vlacha. I jeho letní příprava mě hodně bavila. Právě Pan Svoboda začal spolupracovat s Radkem (Radomilem Vašíkem – pozn. aut.), s ním mě posilovny baví.“

Antonín Stavjaňa

„Zatím jsem ho úplně nepoznal, ale i on všechno chce mít propracované do detailu. Jemu nic neuteče.