„Bylo to sice celkem těžké, ale dalo se to vydržet,“ potvrdil zřejmě největší tvrďák kabiny Beranů, jehož šrámy „vyhledávají“.

„Už si ze mě dělal Tonda Honejsek srandu, že mám snad bolest rád,“ trpce se pousmál 29letý hokejista Beranů.

Také v této sezoně neprožívá zdravotně ideální období. Kvůli zranění musel v úvodu sezony více jak měsíc absentovat, navíc nedohrál další tři zápasy. Naposledy v neděli proti Plzni, když jej v úvodu při blokování trefil puk do obličeje.

Devět stehů

„Bohužel puk se bekovi asi postavil na hranu a ten mě trefil do nosu. Bylo to výrazně tvrdší rána, než jakou jsem pocítil před měsícem,“ vybavuje si podobný karambol Okál, jemuž nyní zastavilo krvácení na nose až devět stehů.

„Už je ani nepočítám. Naštěstí nemám nic zlomeného, mám však naražené i přední zuby. Lékař mi tak zakázal topinky,“ nyní se již směje s 11 góly druhý nejlepší střelec Zlína, třebaže má odehráno o čtvrtinu méně zápasů než nejproduktivnější hokejisté Beranů.

Kromě bolesti se nyní bude muset vyrovnat ještě s jednou změnou. Po více jak dvou letech, kdy byl zasažen bruslí, totiž bude nastupovat s ochranou obličeje.

Zranění k hokeji patří

„Napoprvé jsem nastoupil s košíkem, ale dráty mi vadí. Nyní budeme řešit i další varianty. Každopádně minimálně dva týdny budu muset s ním hrát,“ očekává hbitý hokejista.

I přes velké množství větších i drobných zranění si z podobných šrámů velkou hlavu nedělá.

„Je to nepříjemné, ale nemyslím si, že bych byl zrovna smolař. Zranění prostě k hokeji patří, je to tvrdý sport. Svůj styl měnit nebudu,“ dodal Zdeněk Okál.