„Za to jsem neskutečně vděčný. Co k tomu víc říct? Mám radost,“ vzkázal Kašík, jehož si fanoušci zavolali i na pozápasovou děkovačku.

„Kotoul nebude?“ vytasili příznivci transparent, který připomněl jeho prosincovou akrobacii před kotlem fanoušků Komety, která vyvolala spoustu negativních emocí. „To by musel dělat celý tým,“ smekl Kašík před výkonem mančaftu.

Takže s fanoušky jste usmířený?

(směje se) Těžko říct. To je otázka na fanoušky. Ať se v hokejovém životě děje cokoliv, jsem ze Zlína, jsem tady doma, tady to miluji. Nikdy jsem netvrdil opak. Mám tady nějakou zodpovědnost vůči zlínské dědině. Nechci Zlín shazovat, jen naznačit, že jsme rodinný klub. Hrajeme jeden za všechny a všichni za jednoho. Jsem za to rád, že se vyhrálo. Bylo to velmi důležité.

Než vás začali vyvolávat, byl jste napjatý, jestli něco přijde nebo přijetí bude vlažné?

Nevím. Nesnažil jsem se nad tím ani přemýšlet. Jsem vděčný, jak to nakonec dopadlo.

A co kotoul? Bude?

Přečetl jsem si to. Je potřeba jít postupně. Nebudeme přeskakovat obrovskými kroky, ale je třeba jít postupnými krůčky, postupně si je získávat. Snad budeme úspěšní.

Nemrzí vás zpětně děkovačka s Brnem? Udělal byste to jinak?

Ne, vůbec. I tehdy jsem to měl neskutečně těžké, byl jsem rád, že se vyhrálo. Já jsem rád za každou výhru. Já bych tam nyní musel udělat kotoul společně s celým týmem. Všichni jsme to viděli, výsledek i výkon tomu odpovídá. Dnes by to bylo nefér, kdybych tam skákal jen já.

Byl jste před zápasem nervózní?

To ne, spíš uvědomělý, co se bude dít a jak to bude vypadat. Jaká je to obrovská zodpovědnost vyhrát za tři body. Povedlo se to, za to jsem šťastný a kluci také. Tento tým chce být úspěšný. Všichni si řeknou, že s Pardubicemi jsou povinné body, ale není to pravda. Sledoval jsem je, hrají skvělý hokej. Dnes jim ale kluci nedovolili vůbec nic. Byla to zodpovědnost jak ke třem bodům, které od nás všichni čekali. Nebylo to z mého pohledu tak jednoznačné, jak si všichni mysleli před zápasem. Vždy je fajn podobný ceremoniál oslavit výhrou. Kluci parádním výkonem vytvořili parádní atmosféru a můžeme být jen rádi za hezkou neděli a v pátek se chystat na další zápas.

Jak hodnotíte výhru 5:1, kterou jste ukončili sérii pěti porážek v řadě?

Pro mě to bylo neskutečně těžké. I když jsem si to po svém příchodu nepřipouštěl, chtěl jsem lidem vrátit hokejovou radost. Věděl jsem, že s Pardubicemi to bude neuvěřitelně těžké. Nejsou vůbec v hokejové pohodě, i my jsme poslední zápasy prohráli. Přitom potřebujeme bodovat. Dnes se všechno sešlo. Mám k tomu obrovský respekt. Kluci byli neskuteční. Po první třetině se mi trošku ulevilo. Pak jsme to už jen kontrolovali. V první třetině jsem měl dva těžké zákroky, pak mi kluci neskutečně pomohli a ten zápas vyhráli sami.

Co říkáte na slavnostní ceremoniál pro Petra Čajánka, se kterým jste ještě hrával, a nyní mu byl vyvěšen dres pod strop zimáku?

Tohle je jeden z hokejistů, který mě v mé hokejové kariéře nejvíc pozitivně ovlivnil. Vychovával nás ve velké hokejisty. Nevím, jestli jsem to už někdy veřejně řekl, ale spousta z nás, co jsme s ním hráli, mu dlužíme velké díky. Tímhle dresem mu poděkoval celý klub a všichni fanoušci. Když jsem viděl, jak měl skleněné oči, začínal jsem je mít také. Raději jsem se sklonil a začal jsem se soustředit na hru.

Byl to obrovský hráč, pan hokejista. I teď, když pracuje s mládeží a věnuje se i klukům, je neskutečné. Chvíli jsem se díval na sestřih jeho kariéry a měl jsem husí kůži, běhal mi mráz po zádech. Za mě a asi i za ostatní kluky, co jsme pod ním hráli, nám dal neskutečně hodně. I doteď mi pomáhá. Volal mi do Chabarovsku, trošku mě jedním telefonátem probral. (směje se) Za tohoto člověka jsem rád a doufám, že se s ním budu v hokejovém životě potkávat. Mě i další mladé hráče může naučit spoustu.

Jaký dojem máte z retro dresů, které tradičním beranem připomínají dobu v polovině devadesátých let?

Chodili jsme v nich po kabině a Ríša Hrazdira říkal, že v tom chytal ještě on. (smích) Odpověděl jsem mu, že jsem v nich chytal také, ve čtvrté třídě. V těchto dresech jsme také chytali. Tyhle s hvězdičkami a beranem byly úplně nejlepší a nejoblíbenější. Když jsme ve čtvrté a páté třídě vyhráli titul mistrovství České republiky, pamatuji si, jak jsem byl takový malinký gólmanek. Ještě roztomilý. A pak také, když jsem se tady chodil dívat na hokej. Byly to jedny z nejhezčích dresů.