„Neměl jsem se v tom babrat a starat, proč to tak je. Byl to masakr, ale teď už mě aspoň v kariéře ani v životě nic nerozhází," nachází Jordán v rozhovoru pro Deník pozitiva i v nevydařené sezoně, která v neděli po posledním zápase základní části proti Floridě Panthers skončí pro Hurikány už pošesté za sebou bez účasti v play-off.

Jak tento fakt v klubu vnímají?

Když rozprodali hráče před uzávěrkou přestupů, už se to ani nečekalo. Paradoxně poté jsme z osmi zápasů vyhráli pět a tři v prodloužení. Takže to vypadalo, že šance je, ale vedení už bylo jasné, že to nevyjde.

Jak moc tým ovlivnil odchod Erika Staala do New York Rangers?

Tým ovlivnila hlavně ztráta Nestyho (Andreje Nestrašila, který se zranil – pozn. aut.), který hrál v lajně s Jordanem Staalem a Nordströmem, kteří byli jedna z nejlepších lajn v NHL. Hráli na nejlepší pětky soupeřů, byli produktivní a snad měsíc a půl nedostali gól, což je neskutečné. Navíc se zranil obránce Faulk. Poté to šlo trochu z kopce a vše vyvrcholilo odchodem Erika. Kostra se rozpadla. Všechno se sešlo a vědělo se, že už play-off není reálné.

Jak jste to jako tým vnímali? Nebylo to pro vás těžké v tom, jako by se už zabalil boj o play- off, když pustili jednoho z klíčových hráčů?

Erik odehrál snad 13 sezon, postavili na něm organizaci a určitě bylo poznat, že nám bude chybět v týmu. Ale jinak tady nic nikdo nezabalil. Jste v NHL a to ani nepřipadá v úvahu. Pořad je o co hrát. Ať už o další smlouvu, nominaci na Světový pohár.

Před sezonou jste podepsal jednocestnou smlouvu, ale z odehraných 80 zápasů jste odehrál pouze 35 utkání. Jak jste to vnímal?

Byl jsem rád, že jsem dosáhl na jednocestnou smlouvu, která mi tak zaručovala, že bych tady rok měl zůstat. Abych řekl pravdu, tak jsem si to představoval trochu jinak. V létě jsem proto udělal vše, aby se to povedlo. Bylo to hlavně psychicky náročné. Odehrál jsem třeba dobrý zápas, ale přišel trenér a řekl, že další nehraji. Ale že se v tom nemám babrat a starat, proč to tak je. Pak z toho najednou bylo 27 zápasů v řadě.

Jak jste to přijal?

Snažil jsem na sobě makat, být pozitivní a čekat na šanci. Ani za tu dobu jsem se nedostal k odpověd,i proč to tak je. Ale to už tak v hokeji někdy chodí. Je to byznys a někdy vás potkají dobrá období a někdy horší. Na druhou stranu jsem se z toho poučil a už mě jen tak nic v kariéře i osobním životě nerozhází, protože toto byl docela masakr. Manželka mě hodně podporovala. Taky jsem měl štěstí, že jsem narazil na Vaška Szakala, mentálního trenéra, který mi hodně pomohl a spolupracuji s ním nadále. Někdy je potřeba se na to podívat i z druhé strany a poslechnout si někoho, kdo má zkušenosti a vzdělání.

Pomohlo vám alespoň únorové narození dcery zahnat chmury ze zimáku?

Byla to paráda. Vyšlo nám to na volno, když bylo utkání hvězd. Takže jsem rád, že jsem mohl být u porodu. Samozřejmě že to pomohlo trošku rozptýlit hlavu a taky si říct, že život není jen o hokeji.

Je pro vás překvapením, že po 46 letech nebude ve Stanleyově poháru žádný kanadský klub?

Toto moc nesleduji. Je to spíš pro lidi, kteří vedou tady statistiky a samozřejmě pro fanoušky, které to bude určitě mrzet.

Jak se vám zamlouvá nový model prodloužení tři proti třem? Z televize to vypadá na slušný fičák…

Je to určitě velkým oživením pro ligu i fanoušky. Já s tím velké zkušenosti nemám, protože to většinou sleduji ze střídačky (smích). Trenér má snad jen tři obránce, které tam rotuje, a k nim šest útočníků. Je to už víc taktické než na začátku. Už se nelítá nahoru a dolů a šance střídá šanci. Spíš se čeká na jedno zaváhání, aby se využilo.

V Česku se má za to, že se připojíte po sezoně k národnímu týmu před mistrovstvím světa. Nebudou vám v klubu bránit?

Je to tak. Panu Vůjtkovi jsem účast před mistrovstvím světa přislíbil. Takže až tady skončím a budu zdravý, tak se budu snažit co nejrychleji sbalit rodinu a přijet na kemp. Pokud nebudu zraněný. Bránit mi nebudou. Cítím se skvěle, mám více méně teď odehranou polovinu sezony. Chtěl bych si po dlouhé době taky ten hokej užít. Takže se těším, až o šanci zabojuji.

V národním týmu se mezitím sešla silná „zlínská klika". S reprezentací se připravují Petr Holík a Petr Zámorský. Ještě nedávno také brankář Jakub Sedláček. Není vám trochu líto, že teď nemůžete být s nimi a užít si kupu legrace?

Líto mi to není. Mám tady ještě smlouvu a musím ji dodržet. Proto nad tím ani nijak nepřemýšlím. Je fajn, že tam kluci jsou a doufám, že tam budou ještě v době, kdy dorazím i já.

Co se vám spojí jako první s českou reprezentací?

Určitě velké úspěchy českého hokeje a samozřejmě fanoušci. Jsme hokejový národ a zkušenost z mistrovství světa v Praze byla neskutečná, jak tím celá země žila.

Vzpomínáte si, jak jste jako kluk prožíval největší úspěchy na přelomu století?

Zápasy jsem sledoval víceméně všechny. Určitě Nagano bylo parádní sledovat v televizi. Pamatuji jen zápas s Ruskem, jako by to bylo včera. Vstával jsem a sledoval to s rodinou. Máme ještě na kazetě doma sestříhané zápasy. Na to se prostě nezapomíná. Pak samozřejmě byla parádní každá medaile ze světového šampionátu.

Sledoval jste výkony a výsledky Zlína, který se opět dokázal zvednout z posledního místa a dokráčel do play-off?

Sledoval a s kluky si občas napsal. Je super, že se dokázali zvednout. Po odchodu takových hvězd (Čajánka s Leškou) věděli všichni, že to nebude jednoduché. Chvíli to trvalo, ale kluci se dokázali zvednout. Takže si myslím, že to, co dokázali, se určitě bere jako úspěch. To, že chodilo diváků víc než předloni, o něčem vypovídá.

Zvednout celý Zlín pomohlo i angažování Lotyše Robertse Bukartse, proti kterému jste si zahrál na MS v Praze. Pamatujete si ho?

Nepamatuji. Je tam strašně moc hráčů a není reálné, abych si na každého vzpomněl. Ale určitě Zlín nakopl a s Holasem si sedli. Takže pokud proti němu zase nastoupím, tak si ho určitě budu všímat.