Už ani nedoufal, ale na sklonku kariéry si splnil přání, když zalepil díru po zraněných stabilních obráncích. „Na zimáku ve Zlíně jsem po osmnácti letech. Teď už můžu umřít," pousmál se Holík.

Doufal jste ještě?

Vůbec ne. Ale jsem rád, že jsem dostal šanci v mateřském týmu. Dočkal jsem se na konec kariéry. Jsem za to šťastný. Kluci mě přijali mezi sebe. Spoustu kluků tady znám z mládežnických kategorií.

Kdy se vám Zlín ozval?

Dozvěděl jsem se to ve čtvrtek. Trenéři Vlach s Juríkem byli na našem zápase v Prostějově. Byli asi domluvení na střídavé starty jiní kluci. Ale možná jsem trenéry zaujal. Podrobnosti však neznám.

Zvykl jste si, že je vše rychlejší, než na co jste zvyklý?

Pomohlo mi, že jsem hrál s výbornými spoluhráči. Vedle sebe jsem měl Tomáše Žižku, který má obrovské zkušenosti. V útoku navíc jsem měl Ondru Veselého, což je můj bývalý spolužák. Kluci mi řekli, co mám dělat a snažil jsem se to plnit a nedělat zbytečné chyby.

V čem je největší rozdíl?

V extralize si každý hlídá svůj prostor. Naopak v první lize se hodně lítá. Ani jsem se v pátek nenabruslil tolik jako obvykle. Každý chce být všude a nedrží si své prostory. Tady je to o něčem jiném.

Vloni si Zlín vytáhl ze Šumperka Tomáše Štůralu, nyní zase vás. Chtěl byste zůstat déle?

Už to tolik neprožívám. Jsem šťastný za šanci, že jsem si extraligu mohl vůbec zahrát. A dá se říct, že teď už můžu v klidu umřít. (Úsměv.) Dokázal jsem si, že to hrát můžu. Štůry je výborný gólman a v Šumperku nám moc pomohl. Právem ho to dostalo sem a pomohl k titulu.

Ještě před třemi lety jste přitom se Šumperkem hrával druhou ligu…

Šel jsem krok po kroku. Vždy jsem chtěl vyhrávat a mančaftu pomoct co nejvýš. Za Šumperk jsem si dokonce zahrál krajský přebor. Tenkrát chtěli pomoct postoupit. Jsem šťastný, že jsme se se Šumperkem dostali do první ligy a držíme se tam. Třebaže se nám v posledních zápasech moc nedaří, nejsme tam žádní otloukánci. Věřím, že se zvedneme. Máme tam super partu stejně jako kluci tady.

Vyzkoušel jste všechny organizované soutěže v Česku. To je unikát…

Víc jich tady není. Pak už maximálně noční ligy. Vyzkoušel jsem všechno a jsem rád, že jsem mohl skončit tady.

Jste rodák ze Zlína. Ještě tady žijete, nebo jste se usadil v Šumperku?

Už jsem deset let usazený v Šumperku a nic mi tam nechybí. Ve Zlíně mám rodiče a sestru a synovce. Ale doma mám manželku a dvě děti a jsem tam šťastný.

Takže se rodiče na vás v pátek přišli podívat?

Taťka tady byl určitě. A možná nějací kamarádi.

Jak často se dostanete do Zlína?

Moc ne. To spíš manželka, přes sezonu hrajeme hodně zápasů, někdy i tři v týdnu, takže příliš času není. Vyjde mi to asi dvakrát do roka. Spíš rodiče jezdí za námi.

Říkal jste, že Ondřej Veselý je vás spolužák. S kým dalším jste ještě hrával?

Hrával jsem právě s Tomášem Žižkou. To byl jeden z mých mladších spoluhráčů. A také Jarda Balaštík, který tady už bohužel není. Znám se i s Petrem Leškou, ale ten už byl o dva roky starší.

Když se ohlédnete za kariérou, čím to, že jste ve Zlíně nezůstal?

V mládežnické kategorii jsem tomu určitě nedával všechno. Ale beru to pozitivně. Jsem rád, že jsem nakonec mohl skončit v Šumperku. Zase mám skvělý rodinný život, takže si nemůžu stěžovat. Je to něco za něco.

VIZITKA ALEŠE HOLÍKA

Narozen: 4. června 1978 ve Zlíně. Výška: 180 cm. Váha: 85 kg.

Věk: 36 let. Post: obránce. Hůl: P.

ALEŠ HOLÍK V SOUTĚŽÍCH

V extralize: 1 zápas (Zlín, 0+0)

liga: 223 zápasů (Šumperk, Havířov, 53+96)
liga: 365 zápasů (Šumperk, Uničov, Kroměříž, Karviná, 132+128)
Krajský přebor: 8 zápasů (Šumperk, 4+5)

Slovenská extraliga: 9 zápasů (Košice, 1+1)

Polská liga: 49 zápasů (Zaglebie Sosnowiec, 6+16)