Zatímco tenkrát to byla pořádná řežba na krev, včerejší utkání se neslo v exhibičním tempu. A došlo i na slavný gól z kaluže, který rozhodl o výhře Vsetína 6:5

„Zapalte Vsetín, začněte od Lapače," ozývalo se jako tehdy ze zlínského tábora fanoušků. „Gottwaldov," vracel vsetínský kotel, zatímco oba tábory zapálily pyrotechniku. „Mistři," skandovaly oba tábory.

Kdepak, na ledě se hráči šetřili, ale na tribunách to vypadalo jako tenkrát…

„Jsem nadšený. Strašně jsem se sem těšil. Jak o tom nyní mluvím, běhá mi mráz po zádech. Co se tady před dvaceti lety stalo, byla fantastická věc. Nic krásnějšího jsem zatím nezažil," vyznal se tehdejší útočník Martin Smeták.

Během hry se prostřídávali zlínští brankáři Richard Hrazdira s Pavlem Maláčem. „Je to kvůli mně, celou třetinu bych nevydržel," culil se Hrazdira.

„Já přitom trénuji třikrát denně," prohodil se smíchem Maláč.

Nebyla nouze ani o další okamžiky, které pobavily. Jediného vyloučeného Sedláka po minutě strávené na trestné lavici pustili do hry.

Následně po srážce zůstal na ledě ležet Štraub, kterému dával první pomoc dnes masér Zlína obránce Hučko. Následně jej s bolestivou grimasou odvedl na střídačku klubu primátor města Zlína, prezident klubu, před dvaceti lety lékař Miroslav Adámek.

Zlatý hřeb večera byl připraven na závěr. V ohlášené komerční pauze jeden z ledařů si to namířil přes celé kluziště s konvicí v ruce za zlínskou branku, kde celý obsah konve vylil a s pomocí sudího vytvořil slavnou kaluž.

Na led vyjely totožné formace jako tenkrát a oba týmy sehrály celou legendární situaci, kdy Rostislav Vlach zajistil výhru Vsetína a trefil premiérový titul Vsetína.

„Byl fantastický zážitek si to zopakovat znova i s finální scénkou. Vymyslel to Libor Forch. Jsme rádi, že jsme se na tom všichni dohodli a nakonec to tak i proběhlo," liboval si Vlach.

Méně nadšený však byl smutný hrdina okamžiku Pavel Kowalczyk. „Věděl jsem o tom, že se to chystá. Moc jsem s tím nesouhlasil, ale dělá se to pro lidi, aby se pobavili," vysvětloval Kowalczyk.

HC DADÁK VSETÍN 1995 – AC ZPS ZLÍN 1995 6:5(2:2, 2:1, 2:2)

Branky a nahrávky: 15. Jaškin, 15. Tomek, 22. Sršeň (Mařák), 24. Mařák (Stantien, Vajdák), 44. Srdínko, 44. Vlach – 4. Štraub, 15. M., 26. Janků (Jurík), 36. Němčický (Kowalczyk), 40. Okál M. (Štraub).

HC Dadák Vsetín 1995: Čechmánek (Pešat) – Tichý, Pavelec, Augusta, Měsíček, Srdínko, Jakeš, Vajdák, Raděvič, Rohlík, Padělek, Smeták, Mařák, Stavjaňa, Jenáček, Forch, Barus, Sršeň, Tomek, Stantien, Jaškin, Vlach.

AC ZPS Zlín 1995: Hrazdíra (Maláč) – Kowalczyk, Krajíček, Kaňkovský, Gureň, Rajnoha, Hučko, Janků, Meluzín, Jurík, Mejzlík, Němčický, Okál Z., Kotásek, Sedlák, Štraub, Čajánek, Okál M., Tesařík.

Vlach: Na obou stranách byla skvělá parta

Vsetín – Jako by se vrátil čas. Byl hrdinou před dvaceti lety při památném finále sezony 1994–95, hrdinou se stal také v neděli. Rostislav Vlach se přesně jako při finále na jaře roku 1995 zmocnil puku, který zapomněl v kaluži zlínský obránce Pavel Kowalczyk, a rozhodl o triumfu Vsetína.

Na stadionu vypukly v ten moment obrovské oslavy, zpíval se Vysoký jalovec a hráči se dlouho zdravili s fanoušky a užívali si ovací na ledové ploše.

Těsně po utkání se usmíval od ucha k uchu také jeho hlavní hrdina.

„Bylo to krásné zpestření sezony pro diváky. My za hráče jsme byli všichni strašně moc rádi, že se toto utkání hrálo. Hrálo se nám perfektně, když vás tlačí dopředu takovéto publikum," vysekl poklonu zaplněnému Lapači Rostislav Vlach.

Jeho gól na 6:5 minutu před koncem třetí třetiny uzavřel zápas, který se pak už ani nedohrával. Utkání dokončila úplně stejná scénka s kaluží, jako tomu bylo před dvaceti lety.

„Samozřejmě jsme se dopředu domluvili, že to sehrajeme tak, jako to bylo tehdy. Museli jsme dát pozor, stát se může cokoliv, led nebyl příliš kvalitní. Ale nakonec to vyšlo, dali jsme gól a myslím, že to bylo pěkné zpestření pro fanoušky," smál se Rostislav Vlach, hlavní hrdina včerejšího i tehdejšího zápasu.

Momentálně hlavní kouč extraligového Zlína si moc cenil toho, že v obou týmech se sešly téměř kompletní sestavy ze sezony 1994–95.

„Snad z 90 procent jsme se tady sešli a ukázalo se, že na obou stranách byla tehdy parádní parta, která táhla za jeden provaz," pochvaloval si Vlach. Ten měl velkou radost, že si cestu na zimák našlo tolik fanoušků a společně všichni zavzpomínali na staré dobré a hlavně zlaté časy.

„Bylo to děláno pro fanoušky a myslím si, že se to povedlo. Co víc si může hokejista přát, než hrát na takto naplněném stadionu, prostě paráda," dodal Rostislav Vlach.