Tehdy se ještě teenager Daniel Trnavský ale nevzdal. Vyměnil zlínský vzduch za čerstvý norský vítr patnáct set kilometrů od domova. Po pěti letech života v 75tisícovém městě Fredrik᠆stad na jihovýchodě Norska a působení v klubu Stjernen Hockey si může říct: Dokázal jsem to. A může dál snít. Má totiž o čem. „Chci hrát švédskou ligu. Je to můj sen," má cíl rodák z Českých Budějovic.

V šestnácti bez rodiny a kamarádů

„V šestnácti jsem začal žít sám. Bez rodiny a kamarádů. Bylo těžké si zvykat. Ale pokud za něčím jdete, jiná cesta není. Za týden se mi povedlo srovnat se a začal jsem dřít. Řekl jsem si, jaká se mi to přece nabídla šance," popisuje své začátky Trnavský, který po pěti letech ve Stjernenu bude od nové sezony oblékat dres konkurenčního Kongsvingeru Knights.

Pořád je ve 20 letech na začátku příběhu, pořád ještě do něj chce zařadit spoustu kapitol. Vraťme se ještě ale na úvod příběhu. Otec Zdeněk se narodil v Prachaticích, máma Jana pochází z Vyškova, kde společně provozují tiskařskou firmu. „Dělají zakázky po celé Evropě i Česku. Záleží, jaké jim zrovna přijdou," vysvětluje Trnavský.

Právě ve Vyškově také dali malého Daniela na hokej. Když mu bylo deset, ve čtvrté třídě dostal nabídku ze Zlína. „Vstával jsem každé ráno ve čtyři hodiny a jezdil do Zlína s rodiči na tréninky. Moc jsme toho nenaspali. Rodiče pak šli hned do práce. To víte, že se mi nechtělo," přiznává Trnavský.

Od páté třídy se pak s rodiči a bratrem Denisem přestěhoval do Baťova města. Kvůli němu, kvůli hokeji. Začal chodit na sportovně zaměřenou Základní školu Emila Zátopka. „Zlín mě tehdy chtěl, takže jsme se s rodinou přistěhovali. Nejlepším kamarádem je Patrik Urbanec, znám se s Pavlem Sedláčkem, Dominikem Matulou, Lubomírem Kovaříkem nebo Michalem Popelkou," vyjmenoval borce, kteří již hrají za zlínské áčko či se pohybují na hraně základní sestavy.

Zatímco oni dál zůstali ve Zlíně, Trnavský nebyl perspektivní. Na přelomu dorostu a juniorů se nevešel do kádru. A zamířil do Uherského Hradiště. Jiní by tím opovrhovali a vzdali to. Trnavskému však změna pomohla. „Vyhrál jsem se. Na ledě jsem byl pořád. Hrál jsem přesilovky i oslabení. Táta sám hrával hokej, takže měl kontakty ve Skandinávii, kterým zavolal," popisuje akci svého otce Zdeňka, který byl vedoucí týmu juniorů Zlína, jenž na jaře 2010 slavil mistrovský titul.

Zběsilé tempo

O necelých devět měsíců později, 15. prosince vyrazil do Stjernenu na testy. „Říkal jsem si, že už nemám co ztratit. Týden jsem tam trénoval, z toho tři dny s chlapy. Poté mě jedno odpoledne pozval trenér do VIP, kde už seděl můj táta a strýc Mlýnek, a řekli mi, že mě berou všemi deseti. Hraje se tam nahoru dolů a tvrdým stylem. Všechno se dohrává a hráči mají tah na bránu. Dělají to tam především cizinci, je tam spoustu Kanaďanů a Američanů a také Francouzů. Je to takový trošku kanadsko-ruský styl. Je to mnohem rychlejší než česká extraliga," srovnal Trnavský.

Nory očaroval natolik, že jej chtěli okamžitě do týmu. Jenže nesehnali pro něj bydlení, takže se vrátil do vlasti a do konce sezony hrál za uherskohradišťskou juniorku. Poté absolvoval letní přípravu se Zlínem, sbalil se a na novou sezonu vyrazil za norským dobrodružstvím do města opevněného hradbami z druhé světové války. „Starou část města od moderního centra dělí obrovský most, pod kterým protéká druhá největší řeka v Norsku. Je to tam moc pěkné na procházky, klid a relax," nabízí tip na výlet pro případné české turisty Trnavský.

V jednom bytě se usídlil se dvěma Švédy. Jediným kamarádem mu byl v těžkých začátcích Karel Slavata z pražské Sparty, který bydlel u jedné z rodin. A na ledě musel Trnavský začít dřít. Pořádně potit krev. „Začátky byly těžké. Nesledují vás totiž jen trenéři, ale všichni, co se o vás starají. Ve Skandinávii to funguje tak, že pokud nedřete naplno a nevěnujete se tomu na sto padesát procent, tak tam nemáte co dělat," vysvětluje dravý forvard, který už ve své první sezoně za rezervu Stjernenu ve druhé nejvyšší soutěži vstřelil jedenáct gólů a poté ve třech následujících sezonách v juniorech nastřílel 64 gólů.

Zároveň ve všech třech sezonách už nakoukl i do ligového áčka, kde odehrál 77 zápasů a v uplynulé sezoně začal střílet góly. Zatím přidal pět tref a na dalších šest přihrál. Přestože Stjernen postoupil do play-off, hned ve čtvrtfinále jej smetl pozdější norský mistr Stavanger 0:4 na zápasy.

Ve Stjernenu však v nadcházejícím ročníku pokračovat nebude. Vyhlédli si jej ve Kongsvingeru. V 17tisí᠆covém městečku severozápadně a přibližně sto padesát kilometrů od jeho současného domova. Loňský nováček skončil poslední a udržel se až v kvalifikaci. „Mají nového trenéra, který si mě vyhlédl. Cítil jsem od něj velký zájem a nabídli mi krásné podmínky. Jsem otevřený všemu. Mám rád výzvy. Byl jsem se tam už podívat a pobavit se s nimi. Byl jsem mile překvapený. Vzali mě do restaurace a tři hodiny jsme vykládali," popisoval Daniel Trnavský vábení nového klubu.

Do nového města se zrovna ve středu stěhoval i se sličnou norskou přítelkyní Benedicte, která byla velká fanynka rivala ze Sarpsborgu. „Oba kluby se nesnáší. Je to podobné, jako to bývalo mezi Zlínem a Vsetínem. Když se hraje, člověk se bojí vyjít na ulici. A ona mě viděla v září během přípravného zápasu na ledě a začali jsme si psát. Potkali jsme se. Byla z toho velká sranda, že ona i její rodina fandí Sarpsborgu a já jsem hrál za Stjernen," poodkrývá Trnavský i své soukromí.

Na zápasy cestoval trajektem na ostrov

V Norsku hokejisté cestují ke svým zápasům v průměru tři až čtyři hodiny. „To je velké negativum. Naštěstí se nejezdí až úplně na sever. To by bylo na dva dny. Nejdál je to asi do Stavangeru, kam jsme jeli den předem, a jede se až třináct hodin. Jezdíme autobusem, létáme letadlem, ale i trajektem na nedaleký ostrov. A do toho jsou kruté zimy," otřese se Trnavský nad výpravou více než pět set kilometrů podél jižního pobřeží norského moře. „Na nějaké výlety do okolí však nezbývá čas. Každý den máme tréninky. Takže se dívám, když jedeme na zápas," vypráví Trnavský.

Ten si také rychle zvykl na norský styl života. Zatímco v Česku vás na každém kroku potká závist nebo pomluvy, na severu jsou obecně lidé vstřícnější a ohleduplnější. „Je to hodně velký rozdíl. To se ale nedá popsat, to musíte zažít. Tady vám to ani nemusí věřit. Tam vidí, jak se k nim stavíte a podle toho se chovají," popisuje.

Velký rozdíl je rovněž ve stravování a jídlu. „Třeba tam vůbec nemají tradiční jídla, jako je u nás knedlo-vepřo-zelo nebo svíčková. Ale zato jedí zdravě. Především pak ryby, které míchají s bramborovou kaší a zeleninou," popisuje Trnavský, který dálkově studoval obchodně technickou školu a nyní si dodělává maturitu. „Bylo to těžké. Nemám hotovou písemnou zkoušku z češtiny. Když mluvíte anglicky a norsky, vypadávají vám slovíčka. Norština je zase smíchanina angličtiny a němčiny a do toho jejich mateřský jazyk. První roky jsem se snažil klukům porozumět. Ze začátku jsem měl problém i s angličtinou, protože něco jiného je ji studovat ve škole a něco jiného pak v životě, kde se o sebe musíte postarat. Právě tím jsem se ji hodně naučil," vysvětluje Trnavský, který má ve 21 letech stále všechno před sebou.

A dost možná přijde chvíle, kdy se bude učit třeba i švédštinu. „Jednou se tam chci probojovat. Žene mě tam styl hokeje, prostředí i jiná kultura. Rád bych si vyzkoušel i českou extraligu," nebrání se Trnavský návratu do vlasti.

Klukovský sen o Švédsku může žít dál.