A má zatraceně dobrý čich na vytipování vhodných hokejistů do svého mužstva.

Proto možná patří do širšího okruhu trenérů, kteří by měli v budoucnu vést českou reprezentaci. Ovšem charizmatický Venera se nyní především soustředí na práci sportovního manažera a hlavního kouče zlínských extraligových hokejistů.

„V první řadě mě zajímá play off se Zlínem, kde chci dojít co nejdál. Spekulacemi se nezabývám. Jde to mimo mě. Uvidíme, až nabídka přijde,“ bleskurychle odráží veškeré dohady.

Trénují i mozkové závity

Poodkryjme si tedy jeho současnou práci a s ní související denní režim. Zlínský stratég si rád přivstane. Na Zimním stadionu Luďka Čajky bývá obvykle již mezi šestou a sedmou hodinou ranní. „Záleží, co všechno je potřeba udělat a jaké rozlosování a program zrovna máme. Den rozděluji mezi manažerskou a trenérskou činnost. Kde je v určitý den více práce, na tu se soustředím. Při rozlosování od září do března příliš volného času není. Když se hraje třikrát týdně, je to složité. Ale zvládám to. Stejně jako mi nedělá problém brzy ráno vstávat, horší je to se mnou večer. Chvíli po zprávách už spím,“ přiznává Venera.

Když se najde po obědě volná půlhodina, rád se vyspí, ale podle zlínského kouče nejde o rituál ani každodenní záležitost. „V týdnu se mi lehnout podaří málokdy. Ale když je možnost a o víkendu se nehraje nebo jsme na dvoudenním výjezdu a hráči si jdou odpočinout, tak se přidám. Dám si na oběd pivo, aby se mi dobře spalo, a na chvíli se natáhnu. Hodně mi to pomáhá,“ prozrazuje.

Zdeněk Venera si zakládá na pestrých tréninkových jednotkách, aby jeho svěřence při tvrdé dřině bavily a rozptýlily. Ať už v letní přípravě vynalézá nejrůznější hry, nebo zábavná cvičení přímo na ledě. Všechny nápady vymýšlí společně se svým asistentem Rostislavem Vlachem. „Ale většinou až ráno těsně před tréninkem nebo předcházející večer. S Rosťou se poměrně pravidelně střídáme, aby tréninky nebyly stereotypní. I když se i každý sám snažíme tréninky hodně obměňovat, tak každý z nás dvou má svůj vlastní rukopis. Určitě není na škodu, když se střídáme a tréninky jsou vždy jiné,“ je přesvědčen lodivod Beranů.

Hokejisté mnohdy neprovedou cvičení automaticky, jak jsou naučení. Naopak, trenéři je u nich učí přemýšlet, protože se příliš často neopakují. „Chceme, aby hráče tréninky bavily a zároveň zapojovali mozkové závity,“ přiznává trenér. „Občas se nám ale podaří vymyslet tak složité cvičení, že to od kluků schytáme. Expertem je Martin Hamrlík, který nezapomene připomenout, že je jen automechanik,“ směje se.

„Kluci jsou určitě rádi, když vymyslíme něco, kdy se kromě dřiny mohou při tréninku zasmát i druhému, když něco poplete. Snažíme se s tím pořád míchat, aby nebyly jednotvárné,“ vysvětluje Zdeněk Venera.

Nálada v kabině i samotném tréninku se odráží především na dosažených výsledcích. Berani se na začátku extraligové sezony chytili vítězné vlny, proto atmosféra v kabině odpovídá výsledkům dosaženým na ledě. „Osobně se na tréninky i zápasy těším. V šatně je pozitivní nálada, což je osvěžující. V prostředí, v němž se cítíte dobře, není pravidlem, že byste do práce chodili z povinnosti. Pokud se povede, že i kluci mají stejný přístup, je to paráda. Naopak je velmi špatné, když hráči chodí otrávení a chtějí, aby už měli trénink za sebou,“ zdůrazňuje kouč.

V Pákistánu hráče nehledají

Venera má skvělou schopnost si vytipovat vhodné hráče do svého týmu. Nezáleží mu jen na hráčské kvalitě, ale i na lidském charakteru. Do týmu si v průběhu letošní sezony přivedl svého „známého“ útočníka Jaroslava Kristka z Karlových Varů. V úvodu minulé sezony zabudoval „nechtěného“ Bedřicha Köhlera z Vítkovic. V neposlední řadě je potřeba zmínit i strmý nástup talentovaných mladíků brankáře Sedláčka, obránce Bořutu a útočníky Romana Vlacha s Ondráčkem. Ti všichni se pod ním v uplynulé sezoně prosadili do základního kádru a nyní svoji výkonnost nadále potvrzují.

„Není to tak, že bychom někde v Pákistánu našli nějakého hráče a udělali z něj borce. Nakupovat drahé kluky s určitým jménem není ani v našich možnostech. Stojí spoustu peněz a my musíme rozumně hospodařit. Ze všeho nejtěžší je odhadnout a vybrat jedince, který má nejlepší před sebou. Spousta hráčů, kteří dělají kolečko po klubech, už nemá výkonnost, přesto se najde někdo, kdo je vezme. K tomuto kroku sáhnou týmy, které jsou ve spodních patrech tabulky v tísni a potřebují se prezentovat vůči veřejnosti, že něco pro vzestup udělaly. Je to pouze krok z nouze a Zlín vždy vyznával filozofii stavět tým na vlastních odchovancích a doplnit tým o jednoho či dva špičkové hráče zvenčí. Jinak to tady ani fungovat nemůže,“ myslí si trenér Venera.

Konečné rozhodnutí má hlavní kouč

Na volbě hráčů se podílí široký okruh lidí z klubu, se kterými Venera diskutuje a vybírá optimální posily. Do jejich výběru mluví oba asistenti Vlach s Hrazdirou i generální manažer Michalovský. Své si řeknou i trenéři mládeže nebo sponzoři a prezidium. „Názory dáváme nějakým způsobem dohromady. Ale konečné rozhodnutí o sestavě by mělo být na hlavním trenérovi, což je správně. Každý má na danou věc jiný pohled a je potřeba si vždy vybrat nejlepší variantu,“ popisuje důkladnou analýzu každého hokejisty, který přijde do zlínského klubu.

Následně na řadu přichází finanční stránka, kterou opět v klubu probírají, ovšem v trochu jiném složení. „Není to tak, že si vyberu hráče a koupím ho. Někdy bych rád někoho měl a získal ho, ale nemůžu. Možnosti klubu jsou jasně nastavené,“ vysvětluje klubovou politiku Venera.

Zlínský lodivod má několik cenných kovů, ale titul ve funkci trenéra ještě nemá. Jeden mistrovský titul získal ve funkci generálního manažera. Tři stříbra, když až ve finále dvakrát podlehl se Zlínem a jednou s Karlovými Vary. A nakonec dvě bronzové, když v roce 1985 s tehdejším podceňovaným týmem Gottwaldova překvapil celou veřejnost. Druhý bronz má se Zlínem z roku 2002. „Nikde je ale vystavené nemám. Jsou někde společně s mládežnickými trofejemi.“

Spokojenost fandů je největší odměna

„Je složité vybrat jednu nad ostatní. Možná ta nejcennější je teprve přede mnou,“ usmívá se šibalsky. „Vážím si každé sezony, která dopadne dobře, protože ve sportu se střídají horší i lepší časy. Hokej se hraje pro lidi. Když jsou po sezoně spokojení, je to nejlepší odměna. Také mě hřeje u srdce, když si na konci s mužstvem můžeme říct, že jsme pro úspěch udělali maximum. Přestože jsme sezonu nedotáhli v poslední fázi úplně do konce,“ oceňuje.

Zdeněk Venera, ač rodák z Hranic, se považuje za zlínského patriota. Aby ne, vždyť kromě dvouleté vojny v Trenčíně, závěru aktivní kariéry v Dánsku a tří let v Karlových Varech strávil celou hokejovou kariéru ve městě obuvi. Tedy 39 let! „Samozřejmě. Jsem tady od šesti let, kdy jsem začal s hokejem. Zlín je hokejové město a jsem rád, že se tady dá dělat na určité úrovni a mohu se mu tady věnovat. Jsem spokojený,“ říká s upřímností v hlase kouč.

Venera má ve zlínském klubu velmi silnou trenérskou, ale i manažerskou pozici. Proto se nabízí otázka, zda by dokázal strávit v jednom klubu delší časový úsek, případně se trochu přiblížit slavnému fotbalovému kouči Manchesteru United Alexi Fergasonovi. „Takhle určitě neuvažuji. Když mám pocit, že si z mé práce mají hráči co vzít, tak to bude dobře. Potom nevidím důvod odcházet. Ale když to funguje jen setrvačností a hráči nevnímají a vědí dopředu, co člověk řekne, je to špatně. Ať už spolupráce z jakýchkoliv důvodů nefunguje, tak je potřeba si to přiznat a změnu přijmout,“ tvrdí 52letý Zdeněk Venera.

Známý je také tím, že upřednostňuje dlouhodobou koncepční práci. Nerad dělá unáhlené závěry a není mu lhostejné, v jakém stavu bude klub v delším časovém horizontu. „Kdyby mi to bylo jedno, tak dnes nechytá Kuba Sedláček a koupíme zkušeného brankáře. Nehrají ani další mladí, jako jsou Vlach, Bořuta, Ondráček. Kuci udělali největší výkonnostní skok. Potřebují nějakou dobu, než se stanou oporami. Jsou hráči, kteří takový skok nezvládli. Zajímá mě budoucnost, která tady bude. Proto sázím na koncepční práci, ať už se jedná o trenérskou, nebo manažerskou činnost. Nesázím na momentální efekt. Určili jsme si strategii s trenéry mládeže. Je příjemné, když se jim daří a vyhrávají, ale není to náš prvořadý cíl. My chceme především vychovávat hráče pro první mužstvo. Neznamená to však, že jsou mladí a budou automaticky dostávat prostor. Naší prioritou je začleňovat mladé hráče, ale také musí dokázat, že na extraligu výkonnostně mají, že si šance váží a dokáže ji využít,“ zdůrazňuje zlínský stratég.

Ani sebelepší hokejový talent, který v mládežnických kategoriích nemá zaručenou hvězdnou budoucnost. Přestup z juniorského do mužského hokeje je síto, kde se uchytí jen ti nejlepší. Proto je důležitá trpělivost, tvrdá práce a hlava. „V současné době mi totiž přijde, že mladí mají svérázné představy o seniorském hokeji a chvíli jim trvá, než poznají, co skutečný profesionalismus obnáší. Vzpomínám si, že za mých mladých let nás naopak museli staří borci ještě brzdit, abychom nebláznili. Nyní však nemluvím o hráčích, kteří hrají za áčko. Sedláček, Vlach, Ondráček, Bořuta si to uvědomují a dělají maximum. I staří kluci mladému ochotně pomohou, když vidí, že si příležitosti váží a pro úspěch dělá všechno. Nečekají, že staří budou třeba sbírat puky místo nich,“ vysvětluje Venera.

Odpočívá v přírodě

Venera bydlí společně s manželkou Jindřiškou v rodinném domku v klidné okrajové části Fryštáku, osm kilometrů od Zlína, což je pro něj v letních měsících kousek od přírody nejlepší relax. „Mám to kousek do lesa. Když mohu a je pěkně, tak spoustu času trávím venku. Poslouchám zpěv ptáků, dívám se do zeleně. Ve Zlíně jsou ucpané silnice, ale jakmile přijedu k Fryštácké přehradě a zničehonic vidím lesy a vodu, dostávám se do jiného světa. Opadává ze mě stres a humbuk města. Bydlí se mi tam dobře, jsem spokojený,“ vyznává se Venera.

V zimě si rád zajde na běžky, v létě vyjede na kole nebo jde na obyčejnou procházku. Příroda mu otevírá svoji náruč. „Každopádně to není žádné velké sportování. Jelikož je tam krásná krajina, tak se dívám do přírody. Nebo si zajdu někdy na hřiby. Rád si zahraji tenis. Po něm si dám pivko. Máme velkou zahradu, tak přes léto třeba posekám trávu. Baví mě i kutilství. Doma nebo na zahradě je pořád co dělat a opravovat. Rekreačním tempem si to užívám,“ líčí své využití volného času, jehož však během sezony příliš není.

Ovšem podle něj manželce jeho pracovní vytížení plně vyhovuje. „Řeknu to naprosto upřímně. Obdivuji manželské páry, které dokážou být spolu od rána do večera v práci, doma a zase v zaměstnání. Když se lidé chvilku nevidí, jsou si vzácnější. Ale na hokej se chodí dívat pravidelně,“ tvrdí otec Tomáše (30 let) a Jakuba (26), které nyní oba zaměstnává otrokovická továrna na výrobu pneumatik.