Co vám naběhne, když se řekne derby Vsetín – Zlín?
Rozhodně je toho víc – výborná atmosféra, skvělí fanoušci, velká rivalita mezi blízkými městy. Pro diváky i management to vždy byl svátek. Tehdy jsem vše ještě vnímal pouze jako hráč. Zápasy byly dost vyhecované, žilo to na stadionech ve Vsetíně i ve Zlíně. Tam nenáviděli všechny soupeře, kór Vsetín. (úsměv)

Hodně to žilo, že?
Bylo hodně poznat, že je to derby. Žilo to na ledě, ale i mezi hráči a obzvlášť pak fanoušky. Co mám informace, tak Vsetín měl později zájem hrát přáteláky se Zlínem, ten se k tomu ale nikdy neměl. Teď se oba týmy utkají o vítěze základní části Chance ligy a baráž. Pro Valašsko je to jen dobře.

Byla v době největší slávy mezi oběma tábory nevraživost?
Rivalita byla vážně velká, je pravda, že se oba tábory neměly rády. Myslím si, že to platí do dneška. Každý to samozřejmě prožívá jinak. Nevraživostí bych to ale nenazval.

Hokejisté Vsetína čeká o víkendu finále Chance ligy s rivalem ze Zlína.
Vstupenky na finále do Vsetína v předprodeji ve středu. Od 250 korun

Vzpomínek na derby musíte mít dost…
Střípků je hodně, i těch horších. Co si teď vzpomínám, tak jednou jsme v základní části jeli ze Zlína a nemohli jsme vyjet ten velký kopec…Sirákov. Začalo sněžit a autobusem jsme se tam nedostali. Vyšli jsme nahoru, kde byla restaurace. Otevřeli nám, chvíli jsme tam zůstali. Toto jsou pěkné vzpomínky. (úsměv)

Poslední finále mezi Vsetínem a Zlínem se uskutečnilo v sezoně 1998/1999. Vyhráli jste 3:0 na zápasy. Jak dobře si na něj pamatujete?
Upřímně se mi to už trochu míchá. (se smíchem) Toto finále si ale pamatuji, bylo neskutečné. Stejně jako celá zlatá éra.

Potkal jste v ní spoustu legendárních spoluhráčů. Kdo byl pro vás tím nejlepším?
Pamatuji si na každého, ke všem mám velký respekt. Všechno to byly hvězdy, což já samozřejmě nikoliv. Nerad bych na někoho zapomněl. Když jsem přicházel, tak jsem hrál s Tondou Stavjaňou. Na Vsetíně jsem byl také s Rosťou Vlachem, Michalem Tomkem, Tomášem Sršňem nebo Romanem Čechmánkem, později i s tehdejšími mladíky Radimem Tesaříkem, Honzou Srdínkem či Lubošem Jenáčkem. Jack je dokonce můj kmotr.

Vážně?
Mám syna, kterého jsem chtěl pokřtít. Sám jsem nebyl křtěný, tak jsem se taky nechal. Luboš má k tomu vztah, bavili jsme se o tom. Poprosil jsem ho o to. Bylo to někdy v roce 1998. Je to taková netradiční mimo hokejová vzpomínka.

Ondřej Němec (žlutý dres).
Němec: Byl to vysněný scénář! Přál by si gól na Lapači, končit chce na vrcholu

Na Lapač jste se později vracel jako trenér soupeře. Proč je to podle vás tak speciální místo?
Zimák není tak obrovský, tribuny jsou hodně šikmé. Je to blízko ledové plochy, fanoušci vnímají hráče jinak. A naopak. Atmosféra bývá výborná, kór když je plný dům. Fanoušci jsou pak hnacím motorem. Dobrý to je i pro soupeře, sám si to z druhé strany pamatuji jako trenér. Samozřejmě to však musí mít štábní kulturu. Víme, že někdy to tak není.

Dýchla na vás zpětně atmosféra?
Vzpomínky se mi vrací. Vždy navíc potkávám plno známých, pokaždé na mě vykoukne Radim Tesařík. Je to jako bych nikdy neodešel. Když tudy projíždím a mám čas, tak se jdu podívat na Potůčky, kde jsem bydlel.

Finálová série mezi Vsetínem a Zlínem začíná v sobotu, první dva zápasy se hrají na Lapači. Bude to pro domácí výhoda?
Nedokážu posoudit, zda to bude výhoda, nebo nevýhoda. Výborná atmosféra bude také ve Zlíně. Finále každopádně bude hodně živé, ohnivé. Postup přeji Vsetínu, celému managementu a jeho fanouškům. Bude to mít dost těžký.