Už z dálky zaregistrovali jeho změnu imige a obarvenou hlavu na šedo-blonďatý přeliv.

„Dal jsem v kabině motivaci, že si obarvím hlavu, když doma vyhrajeme oba zápasy. Chtěl jsem utužit partu. Nejprve jsem si přál černý přeliv, ale kluci s ním nesouhlasili,“ vysvětlil svůj krok Rostislav Vlach, jemuž barva zasahuje i do jeho typického plnovousu. „Ohlasy mám vesměs pozitivní,“ tvrdil Vlach a opět se spustila salva smíchu z hloučků postávajících hokejistů.

„Vypadá směšně, ale o to tady přece šlo,“ pousmál se útočník Pavel Kubiš a uložil svůj bágl s výstrojí do klubového autobusu.

„Teď se tomu můžeme jen zasmát. Je fajn, že to splnil. Když jsme prohrávali 0:2 a přišel s tím za námi, byli jsme překvapení, že to dodržel,“ přiznal jeden ze strůjců zlínské akce „na blond“ forvard Jiří Ondráček.

„Ohlasy kluků beru normálně. Vždyť za chvíli bude po všem,“ pousmál se Vlach. „I kdybychom šli třeba až do finále, byl bych rád. Teď je to na klucích, aby pokračovali ve svých výkonech,“ podotkl už s vážnou tváří Vlach.

Pozornost vzbudil i u manželky Jany, dcery Karolíny a koneckonců i syna a svého svěřence Romana, který své spoluhráče připravoval na výraznou proměnu. „Má to obarvené ještě víc, než to měl,“ prohodil se smíchem na rtech v hloučku.

„Doma se mi sice smáli, ale nijak to nekomentovali. Je přece jedno, jestli je to žluté nebo šedivé,“ poznamenal zjevně uvolněný Rostislav Vlach.

Přestože ještě v pondělí se nápadu obarvit si hlavu po vzoru svých svěřenců vůbec nebránil. „Proč ne, jsem pro každou srandu, proč to nezkusit,“ řekl tehdy Vlach. Den poté, třicet hodin před třetím duelem ale nenápadně couvl. „Zatím to bude bez sázky,“ dodal Vlach. Veřejně však zřejmě záměrně mlžil, aby sázka a motivace zůstaly zavřené v kabině.

„Klukům to slíbil, tak to prostě dodržel,“ komentoval jeho odvážný krok jeho kolega asistent Josef Turek.

I on nezůstal pozadu. Po vzoru svého syna Adama si na obou stranách hlavy u uší nechal vyholit dva proužky. „Je to pro štěstí, znamení, že nám chybí ještě dvě výhry k postupu. S Třincem mu za stavu v sérii 1:1 rituál vyšel a berani postoupili. „Nyní je stejná situace. Můj syn si to dělával také, tak jsem jej napodobil,“ pousmál se zlínský trenér.

Nálada byla včera naprosto uvolněná. Aby ne, berani už mnohokrát v play off ukázali svou skutečnou sílu a odhodlání. Naposledy třeba ve čtvrtek, kdy už měli za stavu 4:1 Plzeň na lopatkách. Přesto Indiáni zabrali, dokázali vyrovnat, ale Petr Leška 19 vteřin před koncem prodloužení dokázal využít Vlasákovu chybu a pověstným blafákem rozhodnout a sérii hranou na čtyři vítězné zápasy vyrovnat na 2:2.

„Možná máme malinko výhodu. Ale Plzeň má zkušené hráče, kteří prošli spoustou podobných situací a budou hrát bez nějakých stresů,“ myslí si Vlach. „Věřím, že kluci jsou tam schopní vyhrát,“ přeje si Vlach.

Petr Čajánek: Jsem rád, že se lidé zase baví

/ROZHOVOR/ Tahle parta se jen tak nevzdá! A její vůdce a kapitán extraligových hokejistů Zlína Petr Čajánek zavelel dvěma góly ve čtvrtečním čtvrtém duelu čtvrtfinálové série s Plzní k jasnému triumfu a vyrovnání série. Ačkoliv z pohodového večírku nakonec bylo infarktové drama, berany spasil Leška devatenáct vteřin před koncem prodloužení.

„Za stavu 4:1 jsme věřili, že to bude vypadat trošku jinak,“ věděl Čajánek.

Co se tedy stalo, že Indiáni dokázali vyrovnat?

Tlak se stupňoval, nedokázali jsme se v přesilovkách dostat do třetiny. Plzeň má kvalitní hráče, kteří umí dát góly. Hokej se hraje šedesát minut. Byli bychom rádi, kdyby to bylo 4:1, ale nyní je to úplně jedno. Důležitý je druhý bod, který máme.

Souhlasíte ale s tím, že by vedení 4:1 tým doma ztrácet neměl?

Souhlasit s tím můžu, ale to nic neznamená. Na hokeji je krásné, že každý zápas se dá vyhrát i prohrát.

Ale paradoxně vám to může pomoct. Plzeň po heroickém výkonu vyrovnala, nakonec odešla poražená.

Začínáme znovu. Všechno je zapomenuté. Plzeň prohrávala 1:4 a dokázala, že je silné mužstvo. Otřepala se z toho. Šance jsou stejné jako před sérií. Nyní hrajeme na tři zápasy a soupeř má dva zápasy k dobru doma.

Je rozložení sil po čtyřech odehraných zápasech stejné?

Nevím, jak se cítí oni. Nedívám se, jak vypadá soupeř. Soustředím se na každé střídání a jsem hrozně rád, že jsme ve Zlíně vyhráli dva zápasy. Chtěl bych poděkovat, divákům, je krásné hrát před plným zimákem. Jsme rádi, že budeme hrát opět doma a bude to opět vítězný zápas.

Co se vám honilo hlavou, když Leška jel nájezd a udělal blafák?

Někde jsem tam seděl. Lidi začali řvát, tak jsem si stoupl a čekal a doufal. Jak to posunul do bekhendu, říkal jsem si: ku… snad…(Úsměv.)

Ale když jde do tuhého, nic jiného ani neudělá…

Ať dělá, co chce, hlavně ať nám vystřelí zase vítězství.

Čekal jste před vaším prvním gólem, že kotouč projde za brankovou čáru?

Střela byla razantní. Hodil jsem to na bránu, a kolikrát dobré střely gólem nekončí. Rychlé střely přes hráče jsou pro gólmana těžší. Jsem rád, že to tam padlo.

Gól z rány od mantinelu byl jedním z nejkrásnějších?

Nevím. Je jedno, kdo jaký gól dá. Počítá se vítězství. Za stavu 2:0 pro Plzeň jsme sérii dokázali otočit a začíná se znova.

Nevybavil se vám váš podobný gól v semifinále mistrovství světa proti Švédsku?

To už si nepamatuji.

Užíváte si play off, nebo je to obrovský nápor na psychiku?

Čím víc se člověk stresuje, tím je to horší. Pro spoustu kluků je to nová zkušenost. Máme mladé mužstvo, spousta z nich to hraje poprvé takhle dlouho. Je to pro ně velká škola. Jsem rád, že se lidé baví a po sezoně, kdy hokej je moc nebavil, teď chodí plný zimák a lidé si to užívají.

Série je sice vyhecovaná, ale celkem férová. Souhlasíte?

V play off se hraje od podlahy. Patří to k tomu, že kolem sebe jen nejezdíme. Jsou tam souboje, hecování a tak by to mělo být.

Holík: Play off je zábava, více se nabudím

Závratnou rychlostí roste v borce pro vypjaté okamžiky. Zápasy základní části by s nadsázkou ani nemusel hrát. Ofenzivní eso extraligových hokejistů Zlína Petr Holík už ve 20 letech emotivní bitvy o všechno prostě miluje. A každým zápasem svou chuť dokazuje. Nejen že už má na pažbě tři gólové zářezy. Se svými 172 centimetry a 70 kilogramy se nebojí ani robustnějších protihráčů. Bodyček na Vlasáka ve čtvrtečním duelu byl vskutku parádní.

„Play off je zábavnější. Baví mě to víc, než když je mrtvo a hraje se ospalý hokej. Takže se tím víc nabudím,“ přiznává Holík.

Ba co víc, od kouče Rostislava Vlacha dostává ve formaci vedle Petra Lešky spoustu prostoru. „Jsem stále mladý a strašně si toho vážím, že mám takovou šanci hrát. Jen doufám, že si to nepokazím,“ věří Holík.

Poslední třetí trefu ve vyřazovacích bojích vstřelil právě ve čtvrtek, když v 7. minutě otevřel skóre po spolupráci s Petrem Leškou.

„Byl to protiútok a Lešoun chtěl nejprve vystřelit, nebo přihrát Béďovi (Köhlerovi), ale naštěstí mu to ujelo. Petr je šikovný, má přehled, takže mě tam našel. Protože jsem už párkrát přestřelil, snažil jsem se to dávat po ledě,“ popsal gólový moment.

Berani opět stejně jako ve středu v úvodním duelu předváděli aktivní atraktivní hokej plný bruslení, nasazení a nezměrné chuti po vítězství. „Chtěli jsme hrát úplně stejně. První domácí zápas jsme jen nedali góly. Nyní nám tam napadalo skoro všechno,“ srovnal oba domácí duely „Holas“.

Jenže na první pohled jednoznačný zápas a vedení Zlína 4:1 se změnilo v infarktovou zápletku. Plzeň totiž dokázala čtyři minuty před koncem základní hrací doby vyrovnat a byla nebezpečná. „Je škoda, že jsme si to nepohlídali a dostali jsme zbytečně čtyři góly. A bylo ze zápasu drama. Ve třetí třetině jsme byli vylučovaní a dostali jsme je tím do tempa. Na vině byla oslabení,“ našel příčinu Holík.

Ale v prodloužení zasadili berani Indiánům tvrdý a nemilosrdný direkt. Chybu Vlasáka potrestal 19 vteřin před koncem Leška. „Pro nás je možná lepší, že jsme jasně nevyhráli, ale jen o gól. Plzeň má ale natolik zkušený tým, že je to moc nerozhodí,“ myslí si Holík.

Subtilní forvard včera nasedal do klubového autobusu před cestou na západ s jasným přesvědčením. „Bude těžké se prosadit, ale když už se nám sérii podařilo vyrovnat, chceme ji dotáhnout do vítězného konce,“ burcoval Petr Holík.

Kratěnovi říkal Melenovský, ať shodí rukavice

/ROZHOVOR/ „Rozhodně jsme to nezabalili. Zápasů se nebojím,“ tvrdil útočník hokejistů Zlína Marek Melenovský v pondělí, den před třetím domácím duelem čtvrtfinálové série s Plzní za nepříznivého stavu 0:2.

Tehdy na něm nebyla vidět ani špetka skepse, negativního myšlení. Ani na vteřinu nezapochyboval, že mužstvo není schopné sérii vyrovnat. „Nesmíme být skleslí a věřit, že série se dá otočit,“ pumpoval zkušený útočník sebevědomí do svých spoluhráčů.

Jeho slova se do puntíku potvrdila. Zlín skutečně včera odjel do Plzně k pátému duelu emotivní řežby za stavu 2:2.

„Jak jsem tehdy říkal, opravdu jsem tomu věřil. V zápasech před vlastními diváky jsme se museli vytáhnout. Lidé nám pomohli, za což jim patří velký dík,“ pousmál se Melenovský.

Máte nyní psychickou výhodu na vaší straně?

Určitě. Když ve čtvrtek zápas vyrovnali na 4:4, byli jsme na tom hodně špatně. V prodloužení se nám povedlo dát gól a tohle by mohl být klíčový moment celé série. Proto se budeme snažit tam něco urvat, abychom sérii v pondělí tady uzavřeli.

Může je inkasovaný gól devatenáct vteřin před koncem prodloužení opravdu zlomit?

Může to ovlivnit celou sérii Doufám, že to tak bude. (Kolem prochází Bedřich Köhler a říká: Zatím parádní série. Melenovský mu se smíchem odpovídá: Já vím, díky. Taky dobré, Béďo.)

Celá série je hodně emotivní. Každou chvíli jste s někým v klinči. Naposledy ve čtvrtek jste měl konflikt s Frolem a Kratěnou. O co šlo?

Mám konflikty se všemi (Směje se.) Ale osobně všechny kluky znám, protože jsme spolu hrávali nebo jsme byli v nároďáku. Je to pro mě hodně těžké, ale kamarádství jde stranou. Třeba konkrétně s Kratěnou jsme prošli všechny ročníky v národním týmu, trávili jsme spolu hodně času. Zná mě a ví, že by to nedopadlo dobře.

Co jste na sebe pokřikovali?

Říkal jsem mu, ať zahodí rukavice, ale jemu se do toho nechtělo. Známe se moc dobře, víme, jak na tom kdo jsme. V pohodě bych do toho šel, ale z druhé strany to nepřišlo. S odstupem času jsem ale rád. Mohl bych dostat distanc, za který by šarvátka nestála. Ani trest na čtyři minuty pro mě nebyl dobrý. Vypadl jsem z tempa a zbytek třetiny nebyl optimální a do další jsem se musel hledat.

S obráncem Plzně Frolem si také máte rozhodně co říct.

Určitě. Hrávali jsme spolu v Třinci. S ním je vždycky problém. Je to známý provokatér. Je to normální.

Jde na vás vidět, že vás podobné zápasy nesmírně baví. Je to rozdíl od základní části?

Mě play off hrozně baví, nabíjí mě to. Čím víc se to takhle řeže a je to vyhecované, tím to mám raději.

Tak to se určitě máte na co těšit v Plzni. Nepřipadají vám tamní zápasy ještě více emotivní než ve Zlíně?

Tady máme podporu diváků. Tam sice také fanoušci přijedou, ale více méně to cítím tak, že jsme na to sami. Tady nás žene celý zimák, což je moc důležité.