Dnes od 17.30 hodin v Chomutově se opět vrátí na ledové jeviště. „Nohy se mi už třepaly. Už jsem chtěl křičet jako na střídačce," popisoval své pocity 27letý forvard Roman Vlach, který v pěti zápasech dvakrát skóroval.

Ulevilo se vám, že jste promeškal jen dva zápasy?

Asi jo. Prognóza byla trochu delší. Jsem za to rád. Ale deset dní bez ledu je taky dost. Natrénovat je jedna věc, zápas druhá. Ale dostanu se do toho rychle. Jsem stoprocentní.

Nebál jste se, že by pauza byla delší?

Ano, ale věřím doktorům. A když mi dali zelenou, je to v pořádku. Všechno je v pohodě.

Neztratil jste něco po fyzické stránce?

Nám obecně stačí dva dny bez ledu a už to člověk na sobě cítí. Desetidenní manko jde proto docela cítit. Ale zase stačí tři nebo čtyři dny a člověk se do toho dostane zpátky. Jsem připravený.

Na ledě jste už týden, poprvé jste trénoval ve čtvrtek, den před zápasem na ledě pražské Sparty. To vám tedy stačí?

To bylo poprvé, co jsem šel na led. To jsem jen zlehka bruslil, abych se zadýchal a zjistil co a jak. Od pondělka už trénuju naplno, kdy jsem si ještě přidal nějaká cvičení s Martinem Hamrlíkem.

Jak se vám zranění v zápase s Plzní vlastně přihodilo?

Byla to normální srážka rameno na rameno. Nic hrozného to nebylo. Nebyl to ani faul, normální souboj bez zavinění, jakých je dvacet za utkání. Něco se ve mně pohnulo a bylo to.

Uklidnili jste se po výhře s Třincem, která ukončila tři porážky v řadě?

Určitě. Sparta i Třinec byli dva dost těžcí soupeři. My navíc byli eliminovaní zraněními. Hrát na tři lajny po dvanáctidenní pauze není také úplně ideální. Každý hokejista chce hrát co nejvíc, ale pak na sobě pauzu cítíte. Všeobecně se ví, že nám moc nesvědčí. Kluci se s tím ale poprali super. Na Spartě to měli těžké, s Třincem jsem věřil, že se nějaké body urvou. Nějak jsem to tušil. Hráli fakt dobře. Bylo těžké se na to jen dívat. (směje se) Výhru ale asi hodně lidí nečekalo. Pro nás je perfektní, že to tak dopadlo.

Říkal jste, že bylo těžké se na zápas dívat. Protrpěl jste ho na tribuně?

Všeobecně nemám rád, když nejsem na ledě a musím se na zápas jen dívat. Nohy se mi už třepaly. Chtěl jsem křičet jako na střídačce. (úsměv) Nehrát dva zápasy je ale ucházející.

Podepsaly se poslední tři prohry na atmosféře v kabině?

Ani ne. Je dost času na to mít hlavu dole. Když to řeknu s nadsázkou, máme víc bodů než vloni. (smích) Říkám to v legraci, ale nálada je dobrá. Bude ještě lepší, pokud zvládneme tento týden. Chomutov a Olomouc potřebujeme porazit.

Ve srovnání s tuto dobou vloni cítíte velký rozdíl?

Ani vloni to nebylo tak hrozné. Ale když pak začnete prohrávat, máte to těžké. Nikdo nemá rád porážky. Každý pak nad tím začne spekulovat, proč to je a jak to změnit. Tady je ale vždycky dobrá nálada. Když začnete klopit hlavu a být ve špatném rozpoložení, může to jít, víme kam. Sami se snažíme, když se prohrává, aby nálada byla pořád dobrá.

Měl jste proti Třinci z hlediště sledovat první prodloužení tři proti třem. Jak na vás zběsilá pětiminutovka zapůsobila?

Pro diváka je to atraktivní. Šancí na obou stranách je dost. I když to nevypadá, musí to být i takticky zvládnuté. Člověk musí zapřemýšlet, kdy má vystřídat, aby nikde neprohučel. Stačí jedna chyba a je po zápase. Pro nás je to větší tlak v otázce zodpovědnosti a fyzické námahy. Hraje se nahoru-dolů, po šedesáti minutách to na sobě pocítíte a jste zafuněný.

Užijete si to vůbec na ledě?

Když jedeme dva na jednoho v útoku, užíváme si to, ale jakmile se hra otočí a je to zpátky tři na jednoho, není to příjemné. Musíte fakt síly rozvrhnout. Viděli jsme to i na Světovém poháru. Stačí jedna špatná nahrávka, už nejste zpátky a soupeř je v nájezdu.

Čeká vás Chomutov, jak se vám hraje v tamní nové aréně?

Upřímně, když vám teď řeknu, že blbě, tak se mi tam hraje ještě hůř. (smích) Nehraje se tam ale extra špatně, osobně stadiony nerozlišuji. Ale tým si věří, start do sezony jim vyšel. Bude to hodně těžký zápas. Jsou zarputilí. Připravili jsme se na ně, ještě nějaká porada nás čeká, podíváme se na video, jejich přesilovky a zkusíme urvat nějaké body.

Hrají pod trenérem Vladimírem Růžičkou podobně jako dřív pražská Slavia?

Mají podobný styl. Ale i Růža sleduje nové trendy, takže každý rok tam něco změní. Ale v podstatě poznávám, že je to přenesený styl ze Slavie.

Když se podíváte na sedm odehraných zápasů, jaký z nich máte dojem?

Góly celkem dáváme, to je perfektní. Ale dostáváme jich asi víc než obvykle. Možná je víc potřeba myslet na zadní vrátka. Nezměnili jsme systém, ale řekl bych, že hrajeme v určitých pasážích trochu aktivnější hokej. Možná je to tím, že se to sem tam otevře. A soupeři na to dokážou reagovat. Rozhodně ale nehrajeme tak, abychom se zatáhli a hráli na 1:0.