Zlínští fanoušci jej navíc kritizují, že na ledě protežuje svého syna Romana. Od začátku sezony totiž rozhodně nehraje v životní formě a teprve ve středu v Pardubicích (1:6) se dočkal své premiérové trefy v sezoně. „Možná na to může mít jiný člověk rozdílný názor, ale mně nepřijde, že by byl Roman na ledě protěžovaný,“ myslí si Rostislav Vlach, otec a trenér v jedné osobě.

Co na kritiku říkáte?

Nic jsem zatím neslyšel. Nevím, od koho vychází nebo kde probíhá. Ale hráče střídám celkem pravidelně. Možná jen ti mladší kluci jako třeba Honejsek zatím moc prostoru nedostávají. Také co se týká přesilovek i oslabení, je čas na ledě rozdělený mezi hráče celkem spravedlivě.

Možná jim vadí, že Roman hraje centra druhé formace, přestože teprve v Pardubicích vstřelil první gól sezony.

Sestavu jsme zredukovali, ne proto, aby tam Roman hrál, ale míchali jsme s ní dost často a tohle byla jedna z variant. Zkusili jsme tím probudit produktivitu. Chtěli jsme zároveň vyzkoušet i Tondu Honejska na pozici centra, čímž se nám otevřel post. Rozhodně to není konečná varianta.

Jak se vám zatím líbí projev dvojice Roman Vlach na centru a Petr Čajánek na křídle? Zdá se, že si herně úplně nesedli.

(Přemýšlí.) Když si to vezmete, ideální to není momentálně v žádné trojici. Změny nepřinesly žádný efekt a ani jedna z pětek to nepotvrdila. Spolupráce všech útoků by se měla zlepšit, nejen Čáji s Romanem.

Za poslední čtyři zápasy jste dali jen dva góly a v koncovce se velmi trápíte. Co s tím?

Čekáme už na reprezentační přestávku. Hráči si potřebují odpočinout od hokeje. Mohlo by se to zase změnit k lepšímu. Na zakončení ovšem pracujeme každý trénink. Zakopaný pes je v psychice a sebevědomí.

Neuvažovali jste proto třeba o psychologovi?

Zatím ne. (Pousměje se.)

A co třeba hráče vytáhnout do zoologické zahrady na Lešnou, jak to kdysi učinil trenér Bokroš?

Po jednom z nedávných zápasů jsme byli místo tréninku na výběhu v lese. Trochu jsme zrelaxovali. Něco podobného jsme zkusili, ale nejdůležitější je, co se odehrává na ledě. Když se nedaří dlouhodobě, není to problém jen na zoologickou zahradu. Hráči si potřebují odpočinout.

Jak prožíváte vy poslední neúspěchy?

Probíráme to samozřejmě s hráči, ale hlavně vše řešíme s asistentem Pepou Turkem, jaké máme ještě možnosti. Komplikují nám vše i zranění, jelikož máme tři obránce ze základní sestavy na marodce. I kvůli tomu nebyl v Pardubicích výkon optimální a i proto je možná prohra tak vysoká. Snažíme se pracovat a věříme, že současnou krizi překonáme.

Takže si krizi připouštíte?

Není to vyloženě krize. Ze čtyř zápasů jsme ale udělali jeden bod, což už něco znamená. (Přemýšlí.) Pracujeme na tom a hráči o tom vědí. Věřím, že v co nejkratší době se z toho dostaneme. Nepředpokládali jsme, že celá sezona proběhne hladce.

Čeká vás Litvínov, který ve středu doma s pražskou Slavií rozpoutal gólovou přestřelku. Přitom se Severočechům v posledních letech ve Zlíně příliš nedaří. Co od nich očekáváte?

(Klepe pověrčivě na dřevěný stůl.) Litvínov je těžký soupeř, protože mají velkou sílu v ofenzivě a musíme si na to dát pozor. Je to mančaft, jemuž je jedno, jestli hraje doma nebo venku. U Litvínova to tak bylo vždycky, když měli náladu a měli pohodu, dokázali nasázet i osm gólů venku. Na druhou stranu, pokud jim něco nešlo pod nos, výkony nebyly ideální. Musíme počítat s tím, že se přijedou porvat o body.

Už jste naznačil marodku. Mimo hru jsou obránci Míka, Lučka a ve středu v Pardubicích se zranil Matějíček. Jak to s nimi vypadá?

Radek Míka má stále potíže s kolenem. Louka (Martin Lučka – pozn. aut.) i Martin Matějíček jsou na tom podobně. Jako sedmého beka máme Valentu, který bude připravený.

Názor Romana Vlacha

„Jsem rád za prostor, který jsem dostal. Ale moc se nad poznámkami fanoušků nepozastavuji. Ohlasy jsou, ale já je neposlouchám a je mi to celkem jedno. Když to řeknu blbě, ať si každý říká, co chce. Lidé to vnímají trochu jiným způsobem. Vím, že výkony nejsou z mé strany ideální, ale tím, že se zakopu ve čtvrté lajně, nic nevyřeším. Každý má někdy takové období. Třeba v minulé sezoně se říkalo o Jardovi Balaštíkovi, že mu to nejde, ale dal 22 gólů. Takže kde je ta hranice?“