Ještě před několika týdny to přitom vypadalo, že bude mít zcela opačné starosti. S Hodonínem se nacházel u dna tabulky II. ligy a postupně počítal ztráty na soupeře. Těžká situace nakonec vyvrcholila i jeho koncem v klubu. „V odchodu sehrálo roli více faktorů – naskytly se určité problémy jak s panem trenérem, tak i paní majitelkou,“ přiznává bez osmi centimetrů dvoumetrový bek.

O svých patáliích se rozhodl otevřeně mluvit. „Týden co týden nám říkali, že pokud nevyhrajeme, tak přivedou nové hráče. Stále navíc ještě čekám na peníze, co mi dluží. Je tam všechno špatně,“ ulevil si Ondřej Gabrhelík.

Lukáš Mořkovský
Kanonýr Zubří Mořkovský pohárovou sérii nebalí a již přebírá zahraniční nabídky!

V dresu Drtičů letos odehrál osm zápasů třetí nejvyšší soutěže, poslední 20. října. Zápasovou pauzu prolomil přesně po měsíci, kdy za Bobry nastoupil na ledě Velkého Meziříčí. „Jakmile jsem skončil v Hodoníně, tak jsem napsal klukům, se kterými jsem dříve hrával. Skrze ně jsem se spojil s vedením. Během týdne jsme se domluvili,“ přiblížil svůj příchod k týmu Lukáše Plška.

Debut vyšel Gabrhelíkovi parádně – hned ve svém úvodním zápase vstřelil branku a na další přihrál. „Osobně to byla skvělá premiéra, dva body v prvním zápase jsem nikdy neměl, maximálně v Americe jsem přihrál na branku,“ zalovil v paměti.

Samotné utkání však Bobrům nevyšlo, prohráli 2:3 po samostatných nájezdech. „Už když jsem viděl stadion, tak jsem si myslel, že to bude něco hrozného – prší vám tam na hlavu, přes vodu nevidíte. Na takovém zimáku bych zakázal hrát,“ má jasno Gabrhelík.

Jan Dufek si v sezoně 2020/2021 prošel dvěma zraněními.
Bývalý Beran Dufek mění angažmá

I podle toho to na začátku vypadalo. „Od desáté minuty jsme však hráli lépe. Bohužel když jsme dali gól na 2:1, tak za 20 vteřin jsme dostali na 2:2. Škoda, že jsme to nedotáhli do vítězného konce.“

Bobři si od čtyřiadvacetiletého obránce nemálo slibují – už jen kvůli tomu, že patří k produktům zlínského hokeje. Na tehdejší odchod z výběru do 18 let však nevzpomíná nejlépe. „Upřímně jsem ani tehdy odejít nechtěl,“ připouští.

„Dodnes si pamatuji, že jsme dělali cvičení dva na nula. Tehdejší trenér, co ještě nedávno vedl „A“, mi v půlce tréninku řekl, abych se sbalil a odešel,“ mrzí Ondřeje Gabrhelíka. Podle jeho slov však nebyl jediným, kterému se něco podobného přihodilo. „Kvůli němu skončilo více lepších hráčů,“ pouští se na tenký led.

Od sezony 2014-2015 tak na tři roky vyzkoušel angažmá v mládežnických výběrech Vítkovic – nejprve rok v kategorii do 18 let, následně dvě sezony přímo v juniorském týmu do 20 let. „Působení ve Vítkovicích si musím vynachválit, vše bylo na jiné úrovni. Měli jsme výborné zázemí i tréninky,“ ohlíží se nostalgicky.

Policejní vozy před střední školou v americkém státě Michigan, kde došlo ke střelbě.
Tragédie v Michiganu. Patnáctiletý chlapec zastřelil ve škole tři spolužáky

Do prvního týmu se však neprobojoval. „Měl jsem příležitost jít do Poruby, která tehdy hrála II. ligu. To se mi nechtělo. Naskytla se mi však šance odejít do zámoří, s čímž jsem souhlasil,“ nechává nahlédnout pod pokličku dřívějších událostí.

Za mořem působil dva roky – nejprve v soutěži WSHL následně také FHL. Při prvním angažmá v klubu Fresno Monsters ho vedl bývalý hráč NHL Kevin Kaminski. „Hodně mi to dalo v přístupu i systému. Na rozdíl od českého hokeje se tam více dohrává, hráči lépe hrají s pukem. Díky tomu se teď snažím i více rozehrávat a makat na trénincích. Za mořem neexistuje, že byste něco nedělali naplno,“ zmiňuje jeden z rozdílů.

Dvouleté působení v Americe však pro Gabrhelíka skončilo po sezoně 2018/2019. „Původně byly náznaky, že bych měl jít o ligu výše, nakonec to padlo. Chtěl jsem se vrátit do první české ligy, v Sokolově jsem byl na try-out, ani tato varianta ale nevyšlá. Přes Hodonín jsem poté skončil v Opavě,“ popisuje cestu do II. ligy.

V průběhu uplynulého ročníku neodehrál jediný soutěžní zápas, zkraje letošní sezony se vrátil do výše uvedeného Hodonína. „Byl jsem měsíc v Třebíči, dva týdny před začátkem soutěže mě pan Pokorný poslal dolů, že když bude potřeba, tak si mě vytáhnou. Zatím se jim ale daří, nemají důvod cokoliv měnit. Na jednu stránku mě pochopitelně mrzí, že tam nejsem, klukům ale fandím, s některými si pořád píšu,“ uzavírá Ondřej Gabrhelík, který by si v budoucnosti minimálně ještě rád zahrál druhou nejvyšší soutěž.