Pokud zítra proti Finsku od 17.45 uspěje, získá jistotu, že si podruhé během jednoho měsíce zahraje finále.

„Je to super. Mám velkou radost. Vůbec mi to nedocházelo, že jsme se dostali do semifinále a budeme hrát o medaile. Je to pecka," zářil nadšením v rozhovoru pro Deník 21letý Zámorský, který se v přímé bitvě postaví proti svým budoucím dvěma spoluhráčům Tommi Huhtalovi, Tomi Sallinenovi z Blues Espoo.

Jste rád, že se aspoň takhle můžete seznámit?

Vážně? To ani nevím. Netušil jsem, že tam z Espoo hraje. Ještě si o nich najdu nějaké informace na internetu. Hned se na ně podívám. Určitě budou nepříjemní a nalítaní bruslaři. Určitě se na ně zaměřím.

Finové se celým turnajem protrápili. Postupu nedosáhli svými výkony, ale zajistili jim jej Švýcaři. Přesto ve čtvrtek porazili ve čtvrtfinále Kanadu. Co na ně říkáte?

Vůbec bych je ale nepodceňoval. V semifinále si už soupeře nevyberete. Stejně jako jim, ani nám se ve skupině příliš nedařilo. Jedním zápasem se všechno ale může zlomit. Mají tam kvalitní hráče, výborného brankáře z NHL. Bude to nepříjemný soupeř.

Už víte jak na ně?

Ještě ne. Za chvíli jedeme na stadion a budeme mít nějakou poradu. Začneme je rozebírat až teď. (rozhovor se uskutečnil dnes v 10 hodin dopoledne – pozn. aut.)

Proběhla ve čtvrtek malá oslava postupu do semifinále přes Američany?

Vůbec ne. Po zápase jsme byli vyřízení. Šli jsme si lehnout. Na oslavy přijde řada až po turnaji.

Vedli jste už 4:1. Co se dělo v závěru, že ze čtvrtfinále bylo nakonec ještě velké drama?

Zkomplikovali jsme si to. Nechali jsme si dát zbytečné góly. Bylo tam zbytečné vyloučení. Oni už hráli v šesti, vytvořili si tlak a něco jim tam z něj spadlo. To je prostě hokej. Ale udrželi jsme to, takže máme radost.

Co říkáte na zákrok Američana Abdelkadera na Vladimíra Sobotku?

Jednoznačný faul. Úder na hlavu. Myslím, že i vyskočil. Byl jsem si jistý, že by měl jít do konce utkání. Ale hned ho nevyloučili, ale až po chvíli. Ale dobře pro nás, protože jsme z přesilovky dali dva rychlé góly. Jsme rádi, že jsme tím zlomili celý zápas.

Jenže sudí zatím mají na šampionátu velmi zvláštní metr. Především pak a hru v brankovišti?

Je to diskutabilní. Někdy jsou ty zákroky takové …(nedořekne větu) Pískají to, tak jak to pískají. Bohužel zatím všelijak.

Už nyní je skoro jasné, že za sezonu odehrajete v součtu se základní částí extraligy, play off a reprezentací celkem 72 zápasů. Cítíte únavu?

Samozřejmě. Únavu už cítím. Když ráno vstávám, mám pocit, jako by mě přejel vlak. (Pousměje se.) Ještě musím dva zápasy vydržet a vymáčknout se. Pak si pořádně odpočinu.

Po vítězném zápase s Francií měl trenér Růžička několik emotivních proslovů. A ani po postupu do semifinále zřejmě nebyl zticha. Jak takovou bouřku snášíte?

Příjemné to není, když během porady na vás křičí. Ale kdybychom hráli dobře a dávali za zápas sedm gólů, tak to nedělá. I tak jde cítit, že to dělá s dobrým úmyslem. Takže to od něj beru. Když nás „z fénoval", tak nám to vždycky pomohlo.

Také vám trenér vyčítal, že vy mladí neustále na ledě hledáte Jaromíra Jágra. Už se to zlepšilo a zvykli jste si, že hrajete s legendou?

Každý zápas s ním je speciální. Jak říkáte, je to legenda. Když je na ledě, je cítit. A víme o tom. Mě osobně ale spíš nabádá, abych pořád střílel. Takže se to snažím plnit a nevymýšlet ještě nějaké nahrávky. Jarda ale puk chce vždycky, takže se mu puk někdy dá, i když se nemá.

Říkáte, že máte pořád pálit na branku. Už vám napočítali na dvacet pokusů, ale stále vám chybí gól. Nehlodá vám to v hlavě?

Vůbec ne. Jsem v klidu. Nejsem tady od toho, abych dával góly. Za úkol mám hodně střílet, takže se o to snažím. Každá střela, ze které mi tam něco spadne, bude dobrá.

Trenérovi Růžičkovi prý máte všichni povinně tykat. Dělá vám to jako třeba Tomášovi Herlovi velký problém?

Dělá. Někdy mu tykám, jindy zase vykám. Je to zvláštní.

Podle televizních záběrů nezpíváte českou hymnu. Bojíte se, že by vás slyšela paní učitelka z hudební výchovy?

(Pousměje se.) Ne, to ne. To je můj rituál, že hymnu nezpívám.