Rovnou z helsinského letiště zamířil na trénink, v pátek už naskočil do dvou zápasů v dresu Espoo Blues v elitní obranné dvojici. „Hned jsem to hodil za hlavu a soustředil jsem se na finskou ligu," srovnal si Zámorský okamžitě myšlenky na správnou pozitivní vlnu.

Takže zklamání už definitivně odeznělo?

Ano, už je to pryč. Bylo to rychlé, neměl jsem čas nad tím přemýšlet. Hned jsem nasedl na první letadlo a přiletěl jsem ve čtvrtek v devět hodin do Finska a už v jedenáct jsem byl na ledě na tréninku.

Naznačoval vám někdo něco a komunikoval s vámi?

Když jsem končil, zavolal si mě generální manažer (Glen Sather – pozn. aut.) a řekl mi, že se mám celý rok připravovat na to, že další rok už budu hrát v Americe. Říkal mi, že mám mít dobrou sezonu.

Jaký jste měl sám ze sebe dojem?

Začátek byl složitý, protože mám strašné problémy s časovým posunem. Když jsem přiletěl, hned jsem onemocněl a byl pod prášky. Ale když jsem si zvykl, cítil jsem se v pohodě. Odehrál jsem si svůj standard. Na tréninku už byli i hráči z NHL, takže byly ve velkém tempu. Bylo zajímavé se s nimi porovnat a byl jsem rád, že jsem tam mohl být a vyzkoušet si nejen prostředí, ale i vše kolem hokeje.

Po prvním nováčkovském kempu jste říkal, že jste neměl moc čas ani chuť si projít New York. Nyní se vám to už povedlo?

Dvakrát jsem se byl projít po Manhattanu. Je to velké město, pro mě obrovská změna ve srovnání se Zlínem. Ale jsem typ, který velké metropole příliš nevyhledává. Jsem spíš na menší města. Líbí se mi víc ve Zlíně než v New Yorku. Jednou jsem se byl podívat i na zápase, na který jsme jeli všichni společně autobusem.

Symbolem Ameriky je Socha Svobody. Zaujala tě něčím zvláštním?

Tam jsem nebyl, přiznám se, že tolik času jsem zase neměl. Žádné turistické výlety jsem nepodnikal. Byl jsem se projít vyloženě jen v nejbližším okolí a kolem haly Madison Square Garden. Všude bylo strašně moc lidí.

Po prvním kempu jste říkal, že vám hráči dávali najevo, že tam nepatříte. Bylo to podobné?

Bylo to úplně něco jiného. Na prvním kempu hráli mladí kluci, zatímco tady už byli hráči, kteří se připravují na sezonu s jednocestnými smlouvami. Nebojovali o své místo. Oba kempy byly hodně rozdílné.

Kdo z hráčů na vás udělal největší dojem?

Určitě Rick Nash. Ten byl výkonnostně odskočený od všech ostatních. Rozhodně vyčníval. Bude lídrem týmu.

Jak na vás zapůsobila Madison Square Garden, možná nejslavnější hokejová aréna na světě?

Bomba! Krásná hala. Asi nejlepší, ve které jsem zatím byl. Bohužel jsem si tam nezahrál. Byl jsem se tam jen dívat na zápasy. Seděli jsme ve VIP boxech, které jsou určené pouze pro hráče. Byl to parádní zážitek. Dobrá atmosféra. Bylo vidět, že lidi jsou hokejem namlsaní ještě z předchozích se­zon.

Dokážou opěr „Jezdci" zopakovat svou jarní jízdu až do finále Stanley cupu?

Výkon celého týmu bude stát na hráčích, jako jsou právě Nash, Lundqvist, St. Louis, či Staal. Jsou to lídři týmu, kteří už tam hráli i minulý rok. Je to obrovský klub, každý rok hrají nahoře, takže určitě se na tom nic nebude měnit.

Naopak se změnilo postavení Zlína, který, předpokládám, sledujete. Co na jeho sešup říkáte?

Trápí mě to. Jsem z toho smutný. Štve mě to, a to v kabině ani nesedím. Už ve Zlíně nehraji, ale od šesti let jsem tam denně chodil na stadion. Proto mi to není jedno. Ať už budu kdekoliv, vždy to pro mě bude klub číslo jedna. Nečekal jsem, že taková situace po mém odchodu může nastat. S kluky jsem v kontaktu, každý den čtu web, mám dobrý přehled o dění. Ale nesedím v šatně, takže nemůžu to blíž hodnotit. Každý den po tréninku nebo když hrají, je z dálky sleduji a fandím jim, ať vyhrávají. Zatím se to bohužel nedaří. Přeju jim, ať to co nejdřív zlomí.

Pojďme k Espoo, v jehož dresu máte za sebou dva zápasy. Jaká je SM-liga soutěž?

Z prvních dvou zápasů jsem měl strach. Dojel jsem ve čtvrtek a hned jel na trénink. A hned pátek, sobota jsme jeli na dva venkovní zápasy. Necítil jsem se moc dobře, nespal jsem. Je to hodně rozdílná liga ve srovnání s extraligou. Je o hodně rychlejší, hraje se ve vyšším tempu. Jezdí se nahoru-dolů, hraje se přímočařejší hokej. Puky se nahazují do brány a druhé křídlo už letí na dorážku. Teď mám týden na to, abych se vyrovnal s časovým posunem, odpočinul si a snad se budu cítit lépe.

Ještě to není ideální?

Na časový posun jsem háklivý. Ještě potřebuju dva dny, abych byl v pohodě. Cítím se unavený. Když jsem letěl do Ameriky, dával jsem se z toho dohromady pět dnů. Takže každým dnem bych se měl srovnat.

V obou zápasech jste nastoupil v první obraně. Odehrál jste v průměru kolem 21 minut. S vytížeností jste spokojený?

Před zápasy jsem se bavil s trenérem, který mi říkal, že dostanu v první lajně šanci hrát. Jen mi oznámil, že nebudu hrát přesilovky v první formaci. Dal mě do druhé, protože jsou tady kluci už sehraní a klape jim to. I na oslabení jsem se ale dostal, takže zatím jsem spokojený. Doufám, že se tam udržím celou sezonu.

Jak vás v Espoo přivítali?

Kustod mě čekal na letišti. Cestou na stadion mi popisoval, jak celá sezona začala a co je nového. Asi hodinu před tréninkem jsem dojel na stadion. Pozdravil jsem se s kluky i trenéry. Měl jsem už na svém místě nachystané věci, měl jsem objednaný hotel, po tréninku jsem dostal klíče od auta a jel jsem na hotel. Říkali, že byt dostanu do týdne. Co se týká mimohokejových věcí, jsou tady na vysoké úrovni. I hala se šatnou jsou krásné. Zatím si nemám na co stěžovat.

Co jste vyfasoval za auto?

Espoo sponzoruje automobilka Opel, takže všichni jezdíme stejným.

Doslova jste se minuli s kamarádem a bývalým spoluhráčem ze Zlína Antonínem Honejskem. Stihli jste si vůbec popovídat?

Byl jsem tady už čtyři týdny před odletem na kemp. Věděl jsem, do čeho jdu. S Tonym jsme se viděli ve čtvrtek, kdy jsem přijel. A večer s ním rozvázali smlouvu. Opravdu jsme se jen minuli. Bohužel, že jsme si spolu nezahráli ani zápas. Ale nedá se nic dělat, to je hokej. Tady nikoho nezajímá, jestli bychom spolu chtěli hrát, nebo ne.

Co s vámi dělají přelety letadlem? Nebojíte se?

Že bych se bál, to ne. Ale taky se do letadla vyloženě netěším. Když musím letět, tak to zkousnu, ale rozhodně to nevyhledávám.

HVĚZDY NEW YORKU RANGERS OČIMA PETRA ZÁMORSKÉHO

RICK NASH

„Moc toho nenamluvil. Vždycky byl vzadu ve skupince a spíš pozoroval dění kolem. Přestože se příliš neprojevoval, byl ho plný led. Tam mu nikdo nemohl vzít puk. Má na hokejistu parádní postavu. Je vysoký a má dlouhé a silné nohy. K tomu neskutečné bruslení. Pro mě pan hokejista."

HENRIK LUNDQVIST

„To je druhá dominantní osoba týmu. Jeho uctívají úplně všichni. Je ikonou celého klubu. Gólman číslo jedna a nejlépe placený hráč. Ten si jel vyloženě podle sebe. Měli jsme třeba týmovou posilovnu, ale on makal ve svém tempu. Tréninky a celý program měl uzpůsobené sobě na míru. Lidsky i on působí uzavřeněji. Není bavičem celé kabiny, soustředí se sám na sebe."

MARTIN ST. LOUIS

„Další lídr týmu. Ten naopak je v kabině hodně slyšet. Pořád říká vtípky. Jde vidět, že své postavení a roli má vydřenou. A zaslouží si ji. Jeho postava a svaly jsou neskutečné. To je kulturista na bruslích. Také je to parádní hokejista. Je to skromný kluk. Na to, jací jsou to hráči a kolik toho dokázali, se na mě nikdo nepovyšoval. Nebylo vidět, že by někdo chodil s nosem nahoru. Byli to normální kluci. Když jsem se na cokoliv zeptal, všichni byli ochotní a vždy mi poradili. Když jsem potřeboval něco vysvětlit nebo jsem v angličtině nerozuměl, kdo stál zrovna vedle mě, vysvětlil mi to znova."

MARC STAAL

„Patří mezi první dva beky. Hraje tam už nějakou dobu. Je to vyloženě defenzivní obránce. Vzadu neudělá moc chyb. Útok sice moc nepodporuje, i tak je to famózní obránce. Má dlouhou hokejku. Hraje do těla. Platný hráč pro celý tým."