Ve žlutomodrém dresu slavnostní ceremoniál zažili hned čtyři borci – Petr Leška, Radim Tesařík, Marek Melenovský a Ondřej Veselý, pouze Lukáš Galvas dosáhl mety v jiném než zlínském dresu, vloni v Třinci.
„Hráči tady dohrávají kariéry ve vysokých letech. Nevím, jestli je to náhoda, nebo dané generací, která chce klubu pomoct co nejvíc a nejdéle, co to jde,“ vysvětluje si zajímavou okolnost Žižka.
Co je potřeba udělat pro to, aby se podobného milníku hokejista dožil? Je to jen o zdraví?
To je základ, ale je potřeba si držet i nějakou výkonnost. Bez toho to nejde. Liga stejně jako hráči se zrychlují. Je to rok co rok čím dál těžší. Nyní máme štěstí, že se dožíváme dlouhověkosti, ale myslím, že do budoucna ji hráči mít nebudou. Hokej jde rychlostně nahoru a mladší hráči budou tlačit mnohem víc na starší.
Také ne každý stráví celou kariéru v extralize…
Tisíc zápasů odehrálo několik dalších hráčů v kvalitních ligách. Hodně hráčů jich působilo jinde, ty utkání se jim tady nepočítají. Když se podíváte každý rok do statistik, stovkařů je tady daleko víc.
Je pro vás tisíc zápasů magické číslo?
Je to pěkná meta. Před začátkem sezony jsem se díval, kolik těch zápasů vlastně mám. Věděl jsem, že v této sezoně když zdraví dovolí, se tisícovky dožiju. Nedávno jsem si říkal, aby se mi něco nestalo a dotáhl to aspoň na těch tisíc zápasů.
O 156 zápasů víc než vy má Petr Leška. Je to pro vás překonatelná meta?
Když bude výkonnost, třeba ano. Pro starší hráče je nejhorší překonat letní přípravu a první měsíce na ledě. Ty jsou brutální. Všichni jsou nadupaní. Hlava by chtěla trénovat podobně, jako makají i ostatní. Jít do zátěže, jakou jsem si dával jako mladý. Ale ráno vám tělo poví, že to takhle nejde. (směje se) Potvrdí vám to každý starší hráč.
Tělo cítíte každé ráno, když vstáváte z postele?
Už trochu déle. Nevím, jak je na tom Ondra Veselý, který je ještě o dva roky starší. Klobouk dolů před ním. Dřív jsem chodil i na dobrovolné tréninky, přidával jsem si. Nyní nad tím víc přemýšlím a říkám si, ať neblbnu a víc si odpočinu. Třeba tento měsíc máme hodně náročný a člověk musí o to víc regenerovat a nepřehánět.
Takže ve vířivce a v sauně jste jako doma?
Využívám to. Ale je to stejné už několik let. Mám stejné rituály, které opakuji, co mi vyhovují a dovedly mě, že můžu nějaké zápasy ještě přidat.
I vy jste byl přitom za mořem, i v Rusku, ale nejvíc jste toho odehrál v české extralize. Znamená to, že vám seděla nejvíc nebo za tím byly i jiné okolnosti?
Zpětně je škoda, že jsem v Americe skončil tak brzo. Hodně mě mrzí, že jsem tam nepokračoval. I když tehdy můj návrat byl i z důvodu výluky. Věděl jsem, že se tehdy hrát nebude. Ale kdybych zůstal na farmě, zápasů v Americe bych měl víc, než jsem jich odehrál. Ale to už nevrátím. Zpětně je to krok, kterého ve své kariéře lituji. Měl jsem se víc kousnout.
Měl jste možnost se do zámoří ještě vrátit?
Už jsme to ani neřešili. Když se člověk vrátí z Ameriky a řekne, že se tam chce vrátit, člověk si to jen myslí. Hodně hráčů to takhle udělalo a už se nedokázali vrátit. Konkurence je tam taková, že na vás nikdo nečeká. Vezmou si další tři čtyři hráče. Nečekají na to, jestli se Žižka vrátí z Evropy nebo ne. To byste musel mít opravdu top výkonnost, hrát na mistrovství světa, aby na sebe člověk upozornil. A to jsem neměl.
Jezdíte tam alespoň na dovolenou?
To ne. Mám tam známé, ale to je všechno. Po skončení kariéry tam máme v plánu zajet, oživit si zážitky. Doufám, že se to podaří.
Sledujete ještě Los Angeles, nebo už v kádru Kings nikdo nezůstal?
Tým je úplně jiný. Koho osobně ještě znám, tak je Dustin Brown. A pamatuji si tam kustoda, kterého jsem měl na farmě, a on povýšil. Zpětně jsem se díval na některé zápasy. Sleduji je víc než jiné kluby. I mladý je sleduje, také je to jeho oblíbená organizace. Byl tam i na nějakém zájezdu, který organizoval pro žáky klub. Bohužel jsem tam s nimi nemohl jet.
Jste členem juniorské formace s Rachůnkem, Balaštíkem, Valou a Ambruzem. Vy jste z nich společně s Petrem Valou, který hraje druhou rakouskou ligu, vydržel nejdéle…
Rakouskou ligu bych nepodceňoval. Peťa Vala byl z nás tehdejších mládežníků nejtalentovanější. Měl z nás největší perspektivu. Klobouk dolů, že ještě hraje tuto soutěž, protože v cizině to také nebude nic jednoduchého. Tohle bych nepodceňoval. Asi jsem měl i víc štěstí než ostatní..
Jste v kontaktu?
Jardu Balaštíka potkávám pravidelně, Martin Ambruz je zase spolužák ze základní školy, srazy fungují. Petra Valu potkám jednou za rok na zimáku nebo ve městě. Jezdí sem málo. Jen Karel Rachůnek už mezi námi není. Na něj už jen vzpomínám. Společně jsme hráli v nároďáku v obraně, v áčku moc ne. To jsme každý vyrůstali s někým zkušenějším. Ale jezdili jsme spolu do Prostějova, abychom se otrkali. Nebyli jsme tam do počtu.
Přitom dnes se hodně mluví o tom, že by mladí měli dostávat šanci. V čem to tehdy bylo jiné, že jste dostali šanci jako kompletní pětka?
Měli jsme vysokou úroveň. Celkově se každý prosazoval i ze čtvrté pětky, góly se dávaly. Nebyli jsme do počtu, když nás zařadili. Ale bylo to i o štěstí. Tehdy se nepovedly dvě sezony a už si vedení řeklo, že do toho nebudou dávat tolik peněz. K týmu přišel Zdeněk Venera, který nás vedl v mladším dorostu. Znal nás a dal nám šanci. My už jsme však byli zapracovaní předchozími trenéry. Naskakovali jsme postupně střídavě z juniorky. Musí to být především o výkonnosti. Zadarmo vám nikdo nic nedá. Cesta je se prosadit nejprve v první lize, málo kdo se prosadí z juniorky rovnou do extraligy. Je to velký skok. Juniorská extraliga je bohužel tragická. Už to zjistili i na svazu a nyní se vše snaží lepit první ligou. Ale i tam se musejí kluci prosadit v první lize, musejí tam vynikat a do extraligy přijít připravení.
Baví vás po letech ještě hokej?
Máme v kabině několik motivačních nápisů, vybral jsem si takový, abych se sem těšil. Když se nedaří, člověk by to nejraději okamžitě zabalil. Ale když je v kabině pohoda, nemyslím si, že jsem do počtu, tak chci ještě pokračovat. Je těžké si říct, kdy skončit. Samozřejmě nikdo nechce loučit za pískotu diváků, ale je těžké odhadnout správný čas.
Přemýšlíte nad tím, nebo svou budoucnost budete řešit po sezoně?
Vloni jsme si nad tím sedli s vedením, měli zájem na minimálně dva roky, takže další sezonu bych chtěl pokračovat. Uvidíme, kolik zápasů přidám. Ale když přijdou s tím, že na to nemám, zabalím to.
Lákalo by vás trénování?
Uvidíme. S kluky jsme si přes léto udělali licenci B na mládež. To je základ, abych mohl trénovat. Na jednu stranu mě to láká, ale na druhou stranu bych jel pořád v tom samém. Víkendy na zimáku a na cestách na zápasy a pořád by to pokračovalo dokola. Jak říkal Larry (Martin Hamrlík – pozn. aut.), nervy jsou zase úplně někde jinde. Zatím si dělám možnosti, kam směřovat.
Ale v sedmé třídě máte syna Tomáše, takže u hokeje zůstanete dál…
Jen na něj dohlížím z tribuny. S trenéry ani moc nekomunikuji. Šel do obrany, uvidíme, co z něj vyroste. Geny „neošidíte“, ale asi něco víc podědil. Něco je škoda, protože ani u sebe některé věci nechci vidět. Ale musí se s tím poprat sám.
Jste kovaný Zlíňák, ale titul jste slavil s pražskou Slavií a se Zlínem máte jen stříbro. Mrzí vás to, nebo jste rád i za jedno zlato?
Mrzí, ale to už neovlivníte. Kariéra se nějak vyvíjí. Mohl jsem tady vyhrát, ale kdybych tady byl, zase by se slavit nemuselo. Jsem rád za titul, co mám se Slavií i za spoustu druhých míst. Ta jsou nepříjemná, ale jsou tam. Mám na co vzpomínat. I když jsem finále prohrál, party a jízdy v play-off jsou fantastické a nezapomenutelné. Každému bych to přál zažít. Play-out bych už nechtěl zažít, to je hrůza.
Vy jste dokonce play-off hrál dvakrát proti Zlínu. Jaké to bylo?
Nebyl to příjemný zážitek. Vždycky jsem říkal, že v play-off nechci hrát proti Zlínu. Všechno je vyhrocené, nebylo příjemné sem jezdit. Lidé na vás řvou. Dvakrát se to ale stalo, jednou jsem v sérii vyhrál, podruhé prohrál. Ještě, že to kluci tady vyhráli a já měl doma klid. (směje se) Dal jsem sice gól, takže mi zase v Brně nemohli vyčítat, že jsem pro to nic neudělal. Bylo to úsměvné.
Tomáš Žižka
Narozen: 10. října 1979 ve Šternberku. Výška: 188 cm. Váha: 97 kg. Číslo dresu: 5. Hůl: L. Přezdívka: Žíža.
Kariéra: Zlín (97–01 a 14–??), Manchester Monarchs (AHL, 01–04), Los Angeles Kings (NHL, 01–04), Spartak Moskva (KHL, 04–05), Slavia Praha (04–11), Kometa Brno (11–14).
Největší úspěchy: 1× 1. místo (Slavia Praha, 2007/2008), 5× 2. místo (2× Slavia Praha 05/06 a 08/09, 2× Kometa Brno 11/12, 13/14, 1× Zlín 98/99), 1× 3. místo (Slavia Praha 09/10).
Premiéra v extralize: 6. kolo: 19. září 1997 Třinec – Zlín 6:4.
Premiérový gól: 17. kolo: 30. října 1998 Zlín – Karlovy Vary 2:2. (V čase 50:18 vyrovnal od modré čáry po přihrávkách Lešky a Tomka na konečných 2:2).
V extralize: 999 zápasů, 82 gólů, 187 asistencí, 269 bodů.
V NHL: 25 zápasů, 2 góly, 6 asistencí, 8 bodů.
Pořadí odehraných zápasů v extralize:
1. Petr Kadlec (Plzeň) 1237
2. František Ptáček (ukončil kariéru) 1209
3. Petr Leška (ukončil kariéru) 1156
4. Ondřej Veselý (Aukro Berani Zlín) 1142
5. Jan Peterek (ukončil kariéru) 1139
6. Jiří Burger (Kladno, 1. liga) 1130
7. Ondřej Kratěna (Plzeň) 1104
8. Viktor Hübl (Litvínov) 1046
9. Marek Melenovský (ukončil kariéru) 1043
10. Lukáš Galvas (Olomouc) 1038
11. Jiří Hanzlík (ukončil kariéru) 1036
12. Josef Řezníček (ukončil kariéru) 1035
13. Radim Tesařík (ukončil kariéru) 1022
14. Pavel Kolařík Slavia Praha (1 liga) 1007
15. Tomáš Žižka (Aukro Berani Zlín) 999
