Po vašem návratu do Zlína prožíváte už čtvrté trápení v úvodu sezony. Není už pro vás frustrující, že se situace pořád opakuje?
Frustrující to je určitě. Každý chce sezonu projít klidněji, ale bohužel se mi to za čtyři roky ve Zlíně nepodařilo. Už jsem na to, dá se říct, zvyklý. (směje se.)

Je pro vás výhodou alespoň fakt, že už víte, jak se v těchto situacích chovat?
Myslel jsem si, že čím jsem starší, že to budu snášet lépe a nebude mě to tolik stresovat a hokej si budu chtít víc užít. Ale beru si to čím dál víc a přemýšlím nad vším víc, než když jsem byl mladší. Každý starší hráč vám to asi potvrdí. Neříkám, že to člověka svazuje, ale víc o hokeji přemýšlí.

Možná je to i tím, že cítíte větší zodpovědnost za výsledky než dřív, ne?
Určitě. Síly ale zase ubývají. Když je člověk mladší, je rychlejší a je na tom lépe než nyní. Říkat si, že bude lepší, člověka spíš svazuje. Člověk se s tím musí vypořádat.

Dají se všechny čtyři sezony srovnat, nebo každá sezona má jiné příčiny trápení?
V první řadě člověk musí reálně vidět sílu týmu. Když jsem se vracel zpět do Zlína, síla mančaftu byla úplně někde jinde. Byli tu mnohem zkušenější a lepší hráči. Všichni pasovali tým do jiných pater tabulky. Fakt, že se nám nepovedl začátek a neudělaly se body, je věc druhá. Rok co rok hráči odcházejí a přicházejí noví. Ale kvalita je horší a musí se s týmem pracovat jinak, než se pracovalo předtím. První roky po mém návratu si to tým mohl de fakto uhrát sám. Vyříkali jsme si to mezi sebou. Dnes je potřeba, aby do toho víc zasahoval trenér. Proto sezony nejdou tolik srovnávat. Ale takhle to cítím.

Jaké vidíte příčiny současného trápení?
Nemůžeme být takhle nedisciplinovaní. Něco takového jsme si nemohli dovolit ani v předchozích sezonách. Vždycky to tak tady bylo, že disciplína v podobě faulu a trestů i herní byla na prvním místě. Musíme dodržovat určité věci. Tým musí nějak vystupovat. Když se zpětně na to podívám, sráží nás neskutečné malé věci. Pokud by se nestaly, nemuseli bychom se bavit tímhle rozhovorem, ale bavit se o něčem jiném. Mít třeba šest bodů a už bychom si říkali, že jsme dobře začali. Herně to totiž až na trápení s Pardubicemi nebo s Kometou byly všechny dobře rozehrané. V určitých fázích zápasů jsme byli lepší než soupeř. Ale bohužel závěr jsme nezvládli. To se nesmí stávat. Ještě bych odpustil zápas v Liberci, kdy nás převálcovali a úplně nás zmlátil. Ale Jihlavě jsme darovali body. To nejen mě ale celý tým mrzí ještě doteď.

Když jste zmínil zápasy v Liberci a Jihlavě, které byly prakticky podobné, kde vidíte s odstupem příčiny kolapsů?
Jsem jiného názoru. Nevidím oba zápasy podobně. Zápas v Liberci jsem z ledu viděl jinak. Sice jsme vedli 2:0. Od druhé třetiny, kdy nás Liberec totálně zatlačil a ždímal. Měli jsme tam nevyužité brejky, ale kdybychom odskočili třetím gólem, bylo by to něco jiného. Byli na tom fyzicky lépe a tresty nás ve druhé třetině stálo síly. V Jihlavě jsme síly měli, ale tam jsme to zvládli disciplíny. I tam jsme jim darovali přesilovky.

Pořád hodně kluků z týmu pamatuje minulé sezony. Už víte v těchto krizích chovat?
Doufám, že ano. Víme, že hokej hrát umíme. Zápasy vypadaly dobře. Jen je potřeba hrát víc než padesát minut. Závěry musíme sehrát lépe. Věřím tomu, že to nastartujeme a doma se nám podaří aspoň vstřelit nějaké branky a zvítězit. Je úplně jedno, jakým způsobem. Snad nám víkend trochu bodově vyjde a nějak se nastartujeme. Nemůžeme chytit nějakou dlouhou šňůru proher a poté to dohánět, na to dnes nemáme tým tak silný. Před třemi lety jsme se ještě z posledního místa dostali do čtvrtfinále. Byl to od nás malý zázrak, ale sílu jsme měli. Dnes ji nemáme tak velkou, proto si nemůžeme dovolit soupeře nechat odskočit.

Zmínil jste disciplínu týmu. Umíte říct, čím to je?
Každý hráč se nějak vyvíjí. Zažil jsem během kariéry spoustu kluků, co s tím měli problémy a trenéři s nimi bojovali. Disciplína je vyloženě individuální záležitost a každý si to musí přebrat sám. A jestli jde na led, že to nezvládne, je to špatně. Každý soupeř, který prohrává, se snaží provokovat a něco změnit. Jen vlastní hloupostí hráčů vznikají tyhle tresty. V mém věku se už tomu musím jen smát, protože tohle je základ. Tím si musí projít každý a sám pro sebe si říct, že takhle to nejde. Vědět, že takhle nejste týmu vůbec prospěšný. Není příjemné sedět na trestné lavici a dostávat góly.

Hodně podráždění navenek vypadají hlavně bratři Bukartsovi. Snažíte se je uklidnit i vy hráči, nebo to necháváte na trenérech?
V kabině si můžeme říkat, co chceme, ale to to o každém z nás. Tento týden mluvili s trenéry i vedením. A snad se všemi, co se pohybují na zimáku. A ještě abychom jim říkali něco my? I oni cítí, že jsou prospěšní týmu brankami a ne vysedáváním na trestné lavici. Věřím tomu, že to byl vztyčený prst, který jim pomůže, že začnou dávat góly a budou prospěšní pro mančaft.


Vy jste jeden ze zkušených hráčů, kteří umějí říct od srdce, co si myslí nejen nám novinářům, ale zřejmě i v kabině. Už jste měl nějaký proslov?
(Pousměje se.) Něco jo. Trochu mi ujely nervy po zápase s Kometou (0:4). Ale pak jsem už raději nic neříkal. Zvyšovat hlas také pořád nejde. Podle mě v kabině mluvíme. Nejsme hloupí, že bychom si to neříkali. Ale pořád jsou to jen kecy z kabiny, výsledky se dělají na ledě. Můžeme tam na sebe řvát, ale na ledě musíme nějak vystupovat. Od vedení i trenérů nějaké instrukce máme. Kabina nějakým způsobem funguje dobře, nejsme podráždění. Ale tyhle věci mají zůstat v kabině. A co si tam řekneme, by mělo fungovat i v zápasech.

Před sezonou se vám příliš nevěřilo, byli jste podceňovaní. Není to nyní tak trochu pohled realitě do očí?
Máme nějakou sílu. A novináři i diváci ji taky nějak vnímají. Pasovali nás na velkého outsidera. To ovšem každého musí nabudit. Když vám někdo řekne, že jste špatný, mělo by to mít opačný efekt. To by měla být naše výhoda a těžit z toho. Nesmí nás svazovat, že nás lidé tipují na třinácté čtrnácté místo.

Prý proběhly už i pohovory s vybranými hráči. Mluvili vedení a trenéři i s vámi?
Všichni jsme s nimi mluvili. Přišel Martin Hosták (generální manažer) i Jirka Šolc (sport. manažer). Bavili jsme se s nimi i trenéry o současné situaci. Komunikace funguje. Je potřeba si říct někdy i tvrdší pravdu do očí. I tohle občas pročistí vzduch. Snad to bude fungovat a podaří se nám nějakým zápasem nastartovat. Aby i divák poznal, že se něco změnilo.

Vidíte vůbec nějaká pozitiva?
Stoprocentně ano. Byly v zápasech i věci, které jsme si říkali a pracovali na nich i v létě. Byly tam dobré věci, které se změnily a které fungují. I od toho se můžeme odrazit. Dokonce jsme s trenéry vedli debatu, jestli vůbec něco změnit. Jestli ubrat tréninků, nebo jich naopak přidat. Jestli jich není moc, nebo málo. Všichni jsme se shodli na tom, že nás položili strašné maličkosti, kterými jsme zápasy prohráli a je blbost nyní něco měnit a měli bychom tomu dát ještě šanci pokračovat a zvládnout závěry zápasů. Produktivita nás trápí, gólů moc nedáváme, ale musíme využít formy Libora Kašíka, který chytá fantasticky. Na tom musíme stavět. Nebudeme asi dávat každému pět šest gólů, ale můžeme vyhrát i na dvě tři branky. Kaša na to formu má.