Ptáte se, kde je přerovskému rodákovi konec? Letos válel za Lužici ve druhé německé bundeslize. „Zlín se mi neozval, tak jsem hledal zahraničí,“ vysvětloval Svoboda, který ve 37 zápasech nasbíral 46 bodů a byl velkou oporou týmu, který vypadl ve čtvrtfinále play-off. Nyní však mění dres. Z východu Německa se přesouvá na jih do Ravensburgu. Rád by se výrazně prosadil a řekl si o angažmá v nejvyšší německé soutěži.

Jakube, jak se vlastně před minulou sezonou rodil váš přesun do Německa?
Dlouho jsem čekal, jednal jsem s Vary, ale nakonec to nedopadlo. Zlín, jako mateřský klub se mi neozval, takže jsem hledal nějaké zahraničí a asi deset dní před začátkem jsem podepsal v Německu.

Jaké byly první dojmy z nového angažmá?
Úplně první dojmy, když jsem přijel, tak ty byly v pohodě. Nový zimák, zázemí a vše bylo super. Přivítal mě asistent trenéra, který tam dělá víc věcí, takže ze začátku jsem s ním řešil všechno. Samotné město bylo bohužel trošku nešťastné. Bylo hodně mrtvé, nudné. Ale jinak dobré.

A co hokejově, kdybyste to měl srovnat s českou extraligou, jde to?
To se mě ptalo hodně lidí, ale je těžké srovnávat druhou nejvyšší soutěž s naší extraligou. Naši první ligu jsem nikdy nehrál, takže taky nemůžu srovnávat. Ale ten hokej je tam hodně nahoru a dolů.

Hokejista Jakub Svoboda (žlutý dres)
Rychlost mě baví. Svezl jsem se v rallye autě, prozradil Svoboda

Jak jste vlastně v Lužici spokojeni se sezonou?
Uhráli jsme si celkem v pohodě šestku. V play-off jsem bohužel první zápasy nehrál, byl jsem nemocný. Co jsem se díval v televizi, tak tam byla škoda, že v prvním zápase za stavu 1:1 jsme dostali gól, který vlastně vůbec nebyl. Hráli jsme dobře, ale soupeř byl prostě lepší.

Nakonec jste ale teď po sezoně v rámci soutěže přestoupil, jaké byly důvody?
Na jednu stranu to bylo kvůli tomu městu, na druhou stranu jsem v Německu, tak proč se nepodívat i jinam.

Nedostal jste třeba i lepší nabídku?
Ta nabídka byla o něco lepší, hlavně byla jedenáctiměsíční, což se tam nedává moc často. Je to pro mě lepší s ohledem na odpracovanou dobu v Německu.

Pojďme zpátky do Česka. Kometa si vybojovala mistrovský titul, předpokládám, že jste vše sledoval a fandil.
Sledoval, sledoval. Hodně jsem to klukům přál, s hodně z nich jsem ještě hrál a dobře je znám. Sledoval jsem každý zápas. Chtěl jsem se jet podívat do Brna, ale dostal jsem angínu.

Vy jste asi v Kometě strávil zatím své nejlepší hokejové roky, je to tak?
Já na roky v Kometě vzpomínám velice rád. Bylo to krásných pět sezon, naprostá spokojenost.

Dokonce jste se v jejím dresu probojoval i do reprezentace.
Ten rok, co jsem se dostal do reprezentace, jsme si hodně sedli s Honzou Hruškou a Hynkem Zohornou, dohromady jsme udělali hodně bodů, šlo nám to všem třem.

Pamatujete si, jaké byly pocity, když jste tehdy dostal reprezentační pozvánku?
Potěší to samozřejmě hodně. Proto to člověk hraje, že jo. Jednak pro titul a jednak hrát za nároďák. To je něco podobného jako titul.

Petr Holík
Holík je v nominaci na MS. Je tam ale otazník, přiznal kouč

Pak přece jen přišel trošku útlum a tolik se nedařilo, co se tam stalo?
Nechci se do toho moc pouštět. Jak se říká, jednou trenérovi sedneš, jednou ne. Já jsem bohužel trenérovi nesedl a přišly změny.

Před minulou sezonou se dlouho nevědělo, kde budete působit. Určitě jste slýchal doma i narážky, abyste hrál první ligu za Zubry, je to tak?
Určitě to tak bylo, slyšel jsem to párkrát. (usmívá se) Když jsem v Přerově nastupoval v přípravě na led, tak jsem ještě nic neměl a bavil jsem se s trenérem Dočkalem, že opravdu když nic nebude, tak bych šel. Takže k tomu nebylo úplně daleko. (usmívá se)

Jak jste vlastně vnímal, že váš otec (Lubomír Svoboda, pozn. red.) nuceně skončil na pozici generálního manažera Zubrů?
Samozřejmě jsme se o tom bavili, taky jsem mu na to řekl svoje. Mrzelo mě to, myslím si, že tam odvedl dobrou práci, hlavně po finanční stránce, ale nakonec i po té manažerské. Ale to se bohužel stává.

Teď v dubnu jste si byl v Praze převzít cenu za fair play, byl jste překvapen?
Docela mě to překvapilo. Prostě jsem v baráži jel, dostal jsem nahrávku, podrazila mi nohy a rozhodčí pískl faul. Tak jsem mu řekl, že jsem dostal pukem pod brusle a spadl jsem, že neumím bruslit. Pak jsem se díval na to video a tam to vypadalo, že protihráč tam natahoval hokejku. Pro rozhodčí to mohlo vypadat, že mi ji dal pod nohy. Ale stoprocentně nedal. Samozřejmě jsem byl překvapený, že taková věc se vůbec oceňuje. Myslím si, že je to přirozené.

Jaké má váš nový zaměstnavatel ambice pro další sezonu?
Jsou tam právě docela vysoké ambice každý rok. Po této sezoně byli hodně nespokojení, protože vypadli v předkole play-off. Takže se udělalo hodně změn, přišel nový trenér. Je to dokonce Čech, který je už dlouho v Německu. Samozřejmě se na to těším.

A co vaše ambice do budoucna? Nechtěl byste si zahrát německou nejvyšší soutěž?
Do Německa se Češi nedostávají jen tak, přece jen jsou pro Němce zajímavější Kanaďané a Američani. Mám právě takový plán, že bych se do té nejvyšší soutěže chtěl dostat, kdybych třeba v nové sezoně zahrál dobře nebo ještě lépe než letos. Pak by se to třeba i mohlo povést, když je člověk na očích, tak to ti skauti vidí.