Před čtyřmi lety to byl Robert Říčka, před třemi roky David Šťastný, vloni Tomáš Fořt a naposledy právě dvaadvacetiletý rodák z Brna.

Ti všichni neokoukaní a „neznámí“ borci z druhé nejvyšší soutěže pošli „maturitou“ v extraligovém žlutomodrém dresu, ve kterém si řekli o pozvánku do národního týmu.

„Kouzlo vidím v tom, že se ve Zlíně nebojí dát hráčům příležitost. A těm, co si vyberou, věří. To je z mého pohledu strašně důležité,“ vysvětluje Dufek, který se právě se Šťastným už hájící dres Mladé Boleslavi na srazu potkal.

NEJLEPŠÍ STŘELEC? MOHLO TO BÝT LEPŠÍ

„Hráč musí být schopný. Když to vezmu ze svého pohledu, když jsem vloni přišel, trenér Svoboda mi řekl, abych dál hrál svůj hokej, zároveň mi dal na ledě prostor. A fungovalo to,“ popisuje v současnosti se 12 brankami nejlepší střelec Beranů.

Spokojenost? Kdepak… „Mohlo to být ještě lepší, ale za góly, co jsem dal, jsem rád. Že se mi daří, je sice super pocit, ale makat musím dál,“ ví Dufek, jenž zatím v extralize odehrál celkem 64 zápasů, ve kterých nasbíral 28 kanadských bodů za 13 gólů a 15 asistencí.

Z předchozích slov je cítit vděčnost, pokora, ale i sebevědomí. Aby ne, když za posledních deset zápasů bodoval v sedmi z nich a připsal si celkem devět kanadských bodů. Zároveň se trefil z posledních osmi extraligových bitvách šestkrát.

„Určitě mi k tomu pomohl tým. Hrajeme jako jeden mančaft a sedl jsem si i s Valentinem (Claireaux), spolupráce s ním mi svědčí. Bavíme se i mimo led,“ připomněl Dufek, který se s francouzským útočníkem rychle sblížil díky svým psům.

Procházky s Falcem od Claireauxe a Dufkovým francouzským buldočkem Arthurem a následné debaty se staly ve zlínské kabině populární. „Probíráme spolu všechno možné, ale nejvíc hokej,“ poznamenal Dufek.

Nyní však společným procházkám bude na týden konec. Dufek totiž v úterý odletí s nároďákem na Švédské hokejové hry do Stockholmu.

„Určitě je to zase něco jiného, než jsem byl dosud zvyklý. Měl jsem na sobě dres reprezentační dres, už to je obrovský rozdíl. Byl jsem i trochu nervózní, byla to totiž rychlo akce. Po chvíli ale nervozita opadla,“ zmínil v pondělí večer po prvním tréninku.

PŘEDTUCHA PŘIŠLA OD TRENÉRA HAMRLÍKA

O dodatečné nominaci se dozvěděl až v neděli večer po zápase s Plzní. Na displeji svého telefonu uviděl číslo hlavního reprezentačního kouče Miloše Říhy.

„Ptal se mě, jestli se můžu v pondělí dostavit na srazu. Byl jsem překvapený. Sbalil jsem si ráno věci, byla to trochu honička, abych na něco nezapomněl,“ přiznal Dufek, který ještě před zápasem neměl o nominaci žádné zprávy.

Jenže přijel domů ze zápasu a pípla mu esemeska od trenéra Martina Hamrlíka.

„Překvapil mě, psal, že mi bude pan Říha volat, abych hovor přijal. Za pár minut už volal,“ pousmál se Defek.

„Je to pro mě odměna za dosavadní výkony, reprezentovat Česko je sen každého hráče. Je to velká čest,“ vyznal se.

Když se v pondělí dopoledne jeho jméno objevilo mezi povolanými, už byl na cestě do Prahy. Následovalo přivítání a první trénink v Edenu a další povinnosti čerstvého reprezentanta. Mezitím mu gratulace zahltily telefon i sociální sítě.

„Proto jsem ještě nestihl nikomu odpovědět. Přišlo jich hodně,“ omlouval se Dufek všem gratulantům.

Plány na reprezentační pauzu prý konkrétní neměl.

„Jen jsem si chtěl odpočinout. Ale i kdybych něco naplánovaného měl, zrušil bych to a jel,“ dodal sebejistě Dufek, jemuž pomůže i zkušenost na čtrnáctidenním kempu nároďáku před loňským šampionátem.

„To mi dalo hodně, proto jsem věděl, co už na tomhle srazu očekávat. Jsem rád, že jsem tam tehdy i nyní tady můžu být,“ je rád Dufek, jehož v kabině čeká i zápisné.

„Už se mi ozval náš pokladník, že mě to nemine. Tady zatím mi nikdo nic neříkal, co mě čeká,“ je v očekávání.

Tak se předveď!