Zlínský brankář Jakub Sedláček zažil ve středu v úvodním kole nejvyšší hokejové soutěže skutečně zvláštní večer. „Byl to hodně specifický zápas. Dlouho jsem se na něj těšil. Ale v desáté minutě utkání jsem už ani nevnímal, že na druhé straně chytá Hašek. Když jsem se ponořil do zápasu, bral jsem jej jako každé jiné utkání,“ tvrdí Sedláček.

Nejlepší brankář uplynulé sezony podle statistik stojí nohama pevně na zemi. S mnoha mladými lidmi by podobně úspěšný večer řádně zamával. Ne tak se Sedláčkem. „Člověk si to ani neuvědomuje. Důležité jsou dva body, ty se počítají. Nic to se mnou nedělá,“ mluví klidně 19letý talent zlínského hokeje.

Opěvovaný „Dominátor“ vytáhl proti zlínským střelcům několik úchvatných zákroků. Jako zamlada! „Chytil nám snad pět tutovek. Kdyby tam nebyl, třeba bychom vyhráli výraznějším rozdílem. Byl na něj vyvíjen obrovský tlak a zodpovědnost. Na dálku jsem mu fandil, i když jsem chtěl, abychom vyhráli,“ přiznal Sedláček.

Stejně jako pro spoustu klučinů po celém světě, i pro Sedláčka byl Hašek v mladším věku vzorem. Všichni chtěli být jako on. Hrát si na Haška byla móda. „Všichni jsme jej pozorovali a snažili se co nejvíc pochytit. Každý věděl, kdo je Hašek a že chytá v NHL. Byl nejlepší,“ vzpomíná na klukovská léta Sedláček.

Ani náznakem však neuvažuje nad tím, že by snad chtěl napodobovat jedinečný styl brankářského génia v brankovišti Pardubic. „To se snad ani napodobit nedá. Můžete trénovat, jak chcete, ale musíte zůstat sám sebou. Některé věci se dají odkoukat. Třeba když tu byl Radek Biegl, tak jsem se od něj spoustu věcí naučil. Z takových gólmanů obrovská zkušenost jen čiší,“ zaujatě vypráví Sedláček.

Nájezdy skončily vítězstvím Beranů a nyní už jen zbývalo podat si se svým slavnějším protějškem ruku. „Jen jsme se vzájemně pozdravili. Šlo vidět, jak je Dominik zklamaný. Moc chtěl vyhrát. Nebylo mu to moc příjemné,“ myslí si Jakub Sedláček.

Dalším středečním zlínským hrdinou byl útočník Michal Důras. V rozhodujících samostatných nájezdech se proti Haškovi rozjel jako první ze zlínských exekutorů a nekompromisně poslal Haškovi kotouč mezi nohy. Co se nepoštěstilo kanadským hokejistům v semifinále olympijského turnaje v Naganu, se ve středu podařilo zlínským Beranům. „Takhle to neberu. V té chvíli jsem na to vůbec nemyslel. Je pěkné, že jsme úvodní zápas zvládli a zvenku přivezli dva body,“ raduje se Důras.

Ve druhé třetině se nové zlínské posile povedlo překonat pardubického brankáře poprvé. V pádu trefil přihrávku od Andreje Kollára. „Naznačil střelu a hodil mi to křížem. Udělal to fantasticky. Při zakončení jsem už měl tři čtvrtě branky úplně volné. V pádu jsem se už jen soustředil na to, abych puk dobře trefil, což se povedlo,“ vybavuje si první brankovou situaci.

Druhou trefou rozhodl o osudu zápasu. Dva body za vítězství v samostatných nájezdech si sbalili na cestu zpět domů do Zlína. „Měl jsem připravených víc možností. Rozmýšlel jsem se až za jízdy. Hašek stál zalezlý na brankové čáře, takže jsem jednu z variant zvolil a spadlo to tam,“ popisuje Michal Důras.