Jak vznikl nápad uspořádat nevšední výstavu na neobvyklé téma, líčí v rozhovoru pro Deník pravnuk Františka Kocourka, prvního pedikéra firmy Baťa, Jakub Neradilek.

Žil jsem nějakou dobu v zahraničí. V roce 2016 zemřel můj dědeček - syn pedikéra Františka Kocourka. Já jsem se časem vrátil, zestárl a zmoudřel (smích) a začal projíždět nějaké rodinné dokumenty. Zaměřoval jsem se na práci mého pradědečka a jeho příběh mě začal fascinovat více a více. Bohužel jsem se mohl před dědovou smrtí více zajímat - takto musím ještě teď spoustu informací hledat a pátrat.

Pátrání je jedna věc, výstava druhá. Co bylo podnětem k jejímu uspořádání?

Impuls pro to „jít s tím ven“ přišel někdy v lednu 2019, kdy šel v televizi film Lída Baarová. Řekl jsem si - vždyť pradědeček se s ní znal, bavil se s ní, mám doma tolik věcí a je škoda aby tyto dokumenty zůstaly někde v krabici ve skříni. Oslovil jsem na Instagramu profil "Tomáš Baťa" za kterým se skrývala Gabriela Končitíková z Nadace Tomáše Bati. Dali jsme si schůzku ve Vile Tomáše Bati, dokumenty a příběh se líbil a tak Gabriela přišla s nápadem výstavy.

Co se dělo potom?

Na internetu jsem našel článek o reklamě firmy Baťa a naši hlavní fotku - pedikér a Nataša Gollová. Kontakt u ní byl na paní Kovaříkovou, novinářku a spisovatelku z Prahy. Za rozhovor do novin jsem od ní získal originální fotografie mého pradědečka s jednou z dalších hereckých hvězd. V dubnu jsem odjel na pár dní do Londýna a v mailu jsem měl zprávu od pana Vykydala z firmy Profi-pedikura, který narazil na naši první reportáž v novinách. Po mém návratu proběhla schůzka v Ostravě a vznikla další úžasná spolupráce. Pan Vykydal je neskutečně akční a skvělý člověk. Tímto se výstava dostala do povědomí velkého množství pedikérů v celé České republice. Dalším krokem bylo vytvoření profilů na Facebooku a Instagramu kde se snažím pravidelně přidávat různé věci z doby první republiky, nejen ty o pedikúře. Dále jsem se setkal s panem Beránkem, který mapuje - a brzy vydává knihu o svém prastrýci, Silvestru Němcovi. Ten absolvoval pedikérský kurz ve Zlíně v éře mého pradědečka a poté odjel pracovat do Singapuru na pobočku Baťa, kde také zemřel jako dobrovolník ve válce.

Co ukrýval tajemný kufřík, který jste našli na půdě, a který významně přispěl ke vzniku výstavy?

V kufříku bylo nespočetné množství fotografií mapující práci pradědečka, počínaje rokem 1928 až po osmdesátá léta minulého století. Další dokumenty - vysvědčení, doklady a další jsem našel v průběhu. Něco bylo také součástí rodinného archivu.

Co všechno je tedy na výstavě k vidění?

Návštěvník může vidět průřez vývoje pedikúry, nadčasovou reklamu firmy Baťa na pedikúru, nástroje, knihy, originální vizitky, psací stroj nebo třeba zápisník z roku 1937, kde si pradědeček zapisoval jméno zákazníka, jeho profesi i úkon co mu prováděl.

Který exponát je podle vás nejzajímavější?

Těžká otázka. Z mého hlediska jsou zajímavé všechny. Já osobně, protože mám rád dobu první republiky a téma druhé světové války, mám rád podpisy s věnováním prvorepublikových herců, zápisník a originální zachovalé vizitky.

Jaký je Váš vztah k pedikérství?

Byl jsem naprostý laik, ale díky roční práci zjišťuji pořád nové a nové věci týkající se pedikúry. Dokonce jsem si na ní i před otevřením výstavy zašel. Do budoucna uvažuji o kurzu, teď jsem limitovaný tím, že mám zajímavou práci a malé dítě a toho času tolik není.

Jak jste vnímal informaci, že Váš předek byl první pedikér u Bati a pečoval o známé osobnosti?

To, že pradědeček pracoval u Bati, jsem dříve až tak neřešil, vše přichází s věkem (smích). Teď jsem fascinovaný z toho, že pečoval o nohy - a díky tomu se setkal s lidmi jako Baarová, Mandlová, Gollová, Burian. Znal se s vynálezcem Františkem Křižíkem, během své praxe v Německu se setkal s Heydrichem, Goebbelsem a Evou Braunovou - to je další větev, kterou se chystám prozkoumat. Chystám se do Berlína do archivu a chci navštívit místa, kde pradědeček při krátkém pobytu žil.

Vy sám pracujete u firmy Baťa?

Ne, nepracuji, ani jsem nepracoval. Kromě pradědečka tam pracovala moje babička, tehdy to byl ale Svit.

Ještě zpátky k výstavě. Měla skončit 10. května…

Díky Koronaviru se věci mění, teď jsem osobně rád, že se výstava prodlužuje a bude i v termínu konání filmového festivalu. Mám nějaké nápady jak ji ozvláštnit, ale ještě bych je nechtěl prozrazovat.

A co prozradíte na závěr?

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na výstavě podílejí - Nadace T. Bati, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, městu Zlín, lékařce Marii Součkové, Jiřímu Vykydalovi a firmě Profi-pedikura, klubu absolventů baťovi školy práce, rodině a dalším partnerům. Všem návštěvníkům děkuji za návštěvu, za zpětnou vazbu na sociálních sítích a za podporu svojí přítomností na jakékoliv výstavě a kulturní akci v této těžké době.

Pravnuk prvního Baťova pedikéra

Jakub Neradilek, 32 let

- žije v Hulíně s přítelkyní

- má dvouletého syna

- vystudoval střední školu, obchodně - podnikatelská činnost

- tři roky žil na jihu Anglie, kde pracoval jako au-pair, později v zábavním parku v týmu zahradníků, i jako dobrovolník ve sportovním klubu

- je úředník - pátrání v archivech a ve starých věcech je pro něj únik od každodenního jednání s lidmi

- má rád cestování, historii, hokej, kolo, kulturu

První Baťův pedikér

František Kocourek se narodil 19. 2. 1899 v Brně. Roku 1902 se společně s rodinou odstěhoval do obce Věteřov na Kyjovsku, kde jeho otec Jakub koupil hospodu. Roku 1907 již trvale žili přímo v Kyjově, kde se otec věnoval krejčovině. Zde začal navštěvovat místní gymnasium, po zavření školy odjel k bratrovi Václavovi do Prahy, kde roku 1917 odmaturoval. Po maturitě narukoval na vojnu do Vídně, po výcviku byl tři měsíce v zákopech na rumunské frontě, rok na to v Haliči. V létě 1918 byl zpět v Praze a po revoluci odjel zpět k rodičům na Moravu. Když byla roku 1918 založena Masarykova univerzita, nechal se zapsat na lékařskou fakultu. Od roku 1920 studoval medicínu v Brně. Studium nedokončil celé, získal titul MUC. Roku 1927 se oženil a v roce 1928 nastoupil do Firmy Baťa ve Zlíně.