Podle jejích slov strávila ve Zlíně fantastické dny s kapelou Buty. Natáčela se tady hudba k filmu Jízda.

„Mám prošmejděný celý zlínský divadlo, v noci, po všech lávkách. Prozkoumala jsem všechno s tehdy malou dcerou Honzy Svěráka,“ zavzpomínala herečka, spisovatelka, módní návrhářka Aňa Geislerová.

„Buďte podivní, buďte podivuhodní,“ vyzvala všechny exkluzivně pro Deník.

Jaké filmy máte ráda? Na jaký filmový žánr si uděláte čas?

Mám ráda filmy, které v člověku vydrží alespoň den. Nejlépe samozřejmě takové, které zanechají stopu na celý život. Zůstane z nich třeba nějaká silná myšlenka nebo vzpomínka. To se ale nestává úplně často. Film by měl vzbuzovat otázky, měl by nutit přemýšlet, případně nabídnout konfrontaci s vlastním životem.

Který film si pustíte, když je vám třeba smutno?

V rodině máme oblíbené klasické rozesmívací filmy, jako je třeba Láska nebeská. Ale po smutném úmrtí Miloše Formana jsem si uvědomila, jaký obrovský vliv na mne měly jeho filmy. Od dětství až dodnes. Nabízejí smích i pláč… Jsou pro mne zásadní.

Ke Zlínu vás pojí film Requiem pro panenku, jak ho hodnotíte s odstupem času?

Ten film byl hrozně odvážný. V dnešní době by bylo hodně problematické něco takového natočit. Některé věci by se možná zdály nekorektní: třeba s ohledem na hendikepované. Dnešní doba je překorektnělá. Zpětně mám k filmu mnohem větší obdiv.

Máte pocit, že se těchto témat lidé bojí?

Ano. Na všech úrovních jsou lidé přehnaně zdrženliví, aby neurazili, aby byli nenapadnutelní, aby neudělali něco špatně…

Jak se vy vyrovnáváte s chybami, házíte je za hlavu, nebo je analyzujete?

Trpím poměrně silnou sebereflexí a snažím se chyby zaevidovat. Nejhorší v životě je stálé opakování těch samých chyb. To se pak člověk zacyklí a je v naprosto uzavřeném, neperspektivním okruhu. To se mi snad daří eliminovat. A chyby vlastně vítám. Jsou to naši ukazatelé. Velice jasně vidím, že bez některých chyb bych nebyla tak daleko, jak jsem.

Vás minuly role princezen. Mrzí vás to?

Po mě to nikdy nikdo nechtěl. Hrála jsem v italské pohádce královnu elfů ve Fantaghiro pohádkách, ale v českých pohádkových vodách jsem se neujala. Ještě je ale stále čas si zahrát královnu, ježibabu, divnou vílu, hodnou vílu nebo třeba kořenářku.

Takže věříte tomu, že to přijde?

Doufám. Já to stále vysílám do Vesmíru a většinou, když přání takto odešlu, tak to pak dopadne.

Jste považována za módní ikonu. Co byste poradila Zlíňákům, ale i hostům, v čem by měli vyrazit na festival?

Nerada bych komukoli kecala do oblékání a všem bych poradila, aby se oblékli podle toho, v čem se cítí hlavně dobře. Nejhorší je ve všem se řídit podle ostatních. Každý si musí přijít sám na to, co se mu líbí a může to být klidně naprosto potrhlé. Můj nejstarší syn se například zbláznil do mého starého slamáku a chodí v něm všude a říká, že je čaroděj Gandalf anebo že je podivín. A já to respektuju. Podivínství mám ráda. A nejvíce svou odlišnost projevíte právě výběrem oblečení.