VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Anglicky se domluvím bídně, tvrdí Hřebíčková

Zlín – Bývalá herečka zlínského Městského divadla Petra Hřebíčková naskočila před více než měsícem do seriálového kolotoče s názvem Ulice. Na televizních obrazovkách ji tak v současné době můžete vídat prakticky každý všední den. Před kamerami ztvárňuje postavu učitelky angličtiny Pavly Rambouskové, která řádně zamotá hlavu starostovi Lumíru Nyklovi v podání Václava Svobody.

11.1.2011
SDÍLEJ:

Petra HřebíčkováFoto: DENÍK/Matej Slávik

„Ještě pořád mě nová postava překvapuje, ale už si s ní víc hraji. Přece jen o ní vím víc, než na začátku. Myslím, že si s Pavlou Rambouskovou opravdu nejsem podobná v ničem. A jsem za to ráda, protože je zajímavější přemýšlet nad jednáním člověka, který je jiný než vy sám, má jiné hodnoty a cíle. Můžete mít ve vztahu k postavě větší nadhled,“ říká Petra Hřebíčková, která by ve skutečnosti angličtinu zřejmě učit nemohla. „Pořád s ní bojuji. Domluvím se, ale bídně. Role Pavly mě alespoň nutí s tím něco dělat. Opravdu je Pavla mým opakem,“ tvrdí rezolutně herečka, které telefon s nabídkou účinkování v Ulici zazvonil v průběhu léta.

Nekývla však hned. „Dala jsem si trochu na čas, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím. Vyloženě k přemlouvání nedošlo. Spíš to byl můj osobní boj pro a proti, který se ve mně odehrával a který jsem si prošla ve svém nitru. Produkce mi jen dala čas na rozmyšlenou,“ objasnila Hřebíčková, která se při natáčení seriálu nejčastěji setkává právě s Václavem Svobodou. „Moc mi pomáhá svým humorem a myslím, že si na place opravdu rozumíme. Jinak často spolupracuji i s Terezou Bebarovou a paní Obermaierovou, na kterou jsem se moc těšila,“ svěřila se sympatická blondýnka.

První záběry Ulice vznikají nezřídka brzy ráno, což je podle jejích slov čas přímo vražedný. „Na druhou stranu jsem ráda, že se produkce opravdu snaží, aby nám natáčení nezasahovalo do zkoušení v divadle a jiných závazků. Takže nejčastější natáčecí den vypadá tak, že se v maskérně probírám s textem v jedné ruce a kávou ve druhé. Nasadím si brýle, „balím“ Lumíra, pak sundám brýle a jedu metrem na zkoušku. Aspoň jsem tak už probraná i s make-upem,“ kvituje s povděkem a nezdráhá se srovnat hraní v seriálu s účinkováním v divadle. „Pořád se jedná o hereckou práci, ale těch rozdílů je dost. Především v tempu a také v tom, že scénář se vám dostává až v průběhu natáčení. Znáte dějovou linku a charakter postavy, ale každý měsíc před sebou máte nové dialogy, se kterými se musíte teprve seznámit. Ve filmu i divadle znáte postavu do nejmenšího detailu, její chování a hlavně závěr, kam spěje. Máte tak více času na ní pracovat s kolegy a režisérem. V seriálu je to hodně na vás, jak si poradíte,“ konstatuje.

Skloubit novou práci se svým divadelním angažmá se jí však zatím daří. „Docela to jde. Časově se to snažím upravit tak, aby nikde nevznikl problém. Nerada se ale soustředím na víc věcí najednou, nejdůležitější je, najít si systém, jak si všechno srovnat v hlavě, abych se dokázala koncentrovat jen na jednu věc a potom přepnout na druhou. Pořád je mi divadlo nejbližší a nechci ho omezovat, jen se mi do toho vetknula nová zkušenost,“ nastínila Hřebíčková, jež si ráda vzpomene na svou přítomnost v Menzelově filmu Obsluhoval jsem anglického krále nebo v Hřebejkově Kawasakiho růži. „Na spolupráci s nimi vzpomínám s pokorou a láskou. Často se mě lidé ptají na oba filmy v jedné otázce, přestože oba režiséři jsou jiní a výjimeční a nechci je tudíž srovnávat. Ani to nejde. Hřeje mě, že jsem s nimi mohla točit, to je záležitost, kterou mi nikdo nevezme a já si jí moc vážím,“ zdůrazňuje.

Filmoví fanoušci budou mít brzy možnost Petru zhlédnout ve dvou nových snímcích, thrilleru D2 a Vejdělkově komedii Muži v naději. „Film D2 jsme natočili za tři týdny po cestě Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Bez textu. Veškeré dialogy jsou improvizace. Ještě čekáme na sponzory, abychom jej mohli dokončit. Hraji tam sebestřednou rozmazlenou Gábinu, která žije velmi povrchním životem. Má pocit své neohroženosti a tahle cesta jí dá tragicky za vyučenou,“ konkretizuje herečka. „Film Muži v naději se právě začíná točit. Tady na mě čeká role manželky Jiřího Macháčka, která touží po dalším dítěti a dělá pro to opravdu vše. Scénář je plný zvratů, milostných scén, taky něhy a úsměvných situací, které zná každý z nás. Je skvěle obsazený, rodiče mi hrají Simona Stašová a Bolek Polívka. Takže se mám na co těšit a vy snad také,“ láká diváky k budoucí návštěvě snímku Hřebíčková.

Po svém předloňském odchodu ze zlínského divadla se herečka nechala slyšet, že by se v budoucnosti na místní prkna ještě někdy ráda vrátila a platí to prý stále. „Ve Zlíně jsem prožila zásadní a krásné období svého života. Nějak si zatím ani neumím představit, že bych si tam už nikdy nezahrála. Je to možná jen tím, že je to krátká doba, co jsem odešla. Zatím se mi pořád stýská. Nejen po divadle, ale hlavně po přátelích a kolezích,“ vzpomíná dojatě držitelka ceny Thálie za svůj výkon v dramatu Maryša.

Zvolit v oblíbenosti mezi rolemi komediálními a vážnými prý ale nedovede. „Mám ráda, když se to střídá. Nerada bych se stala herečkou jen jednoho žánru. Dobrá komedie je vzácnost, a když se podaří a lidé vám dávkují okamžitou zpětnou vazbu smíchem, je to největší relax. Vážnější role vás zase donutí si trochu hrábnout do svědomí a zamyslet se. Na jevišti máte možnost vydat své běsy ven, což je jistý druh očisty,“ objasňuje.

V současné době působí Hřebíčková ve Švandově divadle v Praze, ale životu hlavního města prý ještě úplně nepřivykla. „Zabydlela jsem se dobře, ale jako ryba ve vodě se tu zatím necítím. Nemyslím to nijak negativně. Je to normální. Baví mě tento stav, pořád přichází něco nového, poznávám nové lidi, prověřuji sama sebe. Když se na chvíli zastavím, tak je mi smutno po Moravě. Musím se jen naučit lépe nakládat s časem, dělat rozvážnější rozhodnutí a brát to tempo s lehkostí. Je to jen určité období, než se ze mě stane Pražačka. Zatím mi to zní divně,“ sdělila.

Pro příznivce divadla je však podle ní Praha ideálním místem. „Určitě bych je pozvala na Merlina ve Švandově divadle, které režíroval Dodo Gombár. Přestože ho režíroval nedávno ve Zlíně, tohle pojetí je zase jiné a rozhodně stojí za vidění. Potom na krásné představení Miroslava Krobota Muž bez minulosti do Dejvického divadla, do Divadla na Fidlovačce na Hvězdy na vrbě. A z jiného soudku znovu do Švandova divadla na představení R.I.P. projectu Wings, což jsou naši nejlepší stepaři, kteří se rozhodli zakomponovat své umění do příběhu,“ vybízí k návštěvě scén české metropole členka ansámblu smíchovského divadla.

Vzhledem k pracovnímu vytížení si Hřebíčková nedávné vánoční svátky příliš neužila. „Moc jsem je nezvládla. Den před nimi jsem ještě zkoušela a hned po nich měla dvě představení v Praze. Dohodli jsme se, že nemá cenu honit se po zasněžené dálnici, tak jsem si udělala Vánoce tak, že jsem si odpočinula, večer zašla na půlnoční a taky to mělo své kouzlo. Vynahradili jsme si to dvojnásobně na Silvestra, který jsem trávila s rodiči a dětmi své sestry. Byl to jeden z nejhezčích a nejvtipnějších Silvestrovánoců,“ poukázala rodačka z Hodonína. Při příležitosti nedávné změny letopočtu pak na závěr vzkázala svým fanouškům několik slov.

„Přeji jim, ať se dokáží pořád radovat i z maličkostí, ať nezapomenou prožívat každou hodinu svého života naplno a k tomu samozřejmě přeji paní Štěstěnu, ať mají důvod,“ podotkla Hřebíčková.

Viktor Chrást

Zlínský deník na FacebookuZlínský deník na Twitteru

11.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Noví poslanci Zlínského kraje vzešlí z voleb do PS PČR v říjnu 2017
AKTUALIZOVÁNO
10

To jsou oni! Poslanci, kteří budou hájit zájmy Zlínského kraje

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Chceme se omluvit fanouškům. Bylo to hrozné, říká Bačo.

Fotbalistům Zlína to proti Mladé Boleslavi před domácím publikem vůbec nejde.

Lidovec Benešík: Česku je to jedno. Slovák či Japonec

„Česká republika je maximálně tolerantní země. Když se podíváte na to, že volby vyhráli ekonomičtí migranti, tak jednoznačně můžeme EU říct, že nejsme žádní xenofobové. U nás je to jedno: Slovák nebo Japonec,“ sdělil Ondřej Benešík jediný lidovecký poslanec z našeho kraje.

OBRAZEM: Výstava Fenomén Igráček poprvé ve Zlíně

V osmdesátých letech si s ním hrálo každé dítě. Plastová figurka Igráček, hlavně příslušník VB, byla legendou dětských pokojíčků. První byl však zedník, vznikl už v roce 1971.  

Ševci inkasovali tři góly za sedm minut. S Mladou Boleslaví prohráli 1:5

Tak tohle se vážně nepovedlo. Zlínští fotbalisté přišli s Mladou Boleslaví o letošní domácí neporazitelnost. Ševci sice po trefě Nigerijce Ekpaie rychle vedli, ale absolutně nezvládli pasáž hry od 25. do 32. minuty, ve které inkasovali tři branky a nakonec v 11. kole HET ligy se Středočechy prohráli 1:5.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení