„Zajímavé je, že když si vzpomenu na dětství, okamžitě se mi vybaví především výpravy s mým bráchou na frýdlantský smeťák, tam se daly najít neuvěřitelné věci,“ směje se Podolský.

Ještě v dětství se jeho rodina přestěhovala do Liberce, kde také Podolský dělal chvíli kulisáka v tamním naivním divadle. Studoval i vysokou školu, tu ale nedokončil. Zato se na radu kamarádky v létě roku 1996 přihlásil ke studiu na zlínské Filmové škole.

Z Čech přišel až na východ Moravy

Při volbě studijního oboru Podolský nezaváhal a vybral si animovaný loutkový film.
„Od malička mě bavilo malování, modelování, ale také psaní povídek a básniček. No a tady bylo obsaženo vše, byl jsem zkrátka ve svém živlu,“ zmínil Podolský.

Jako jedenadvacetiletý mladík plný tvůrčího elánu se na zlínských ateliérech dostal k výrobě takových večerníčkovských trháků, jako je Pat a Mat či Králíci z klobouku. Už tenkrát ale cítil, že jeho parketou budou především loutky. V hlavě se mu začaly rodit úvahy o vlastním projektu.

Po absolvování filmovky začal na stejné škole učit. To vydržel tři roky. V té době ale už byl nesmírně činorodý. Vyrobil animované klipy například pro kapelu Divoké srdce či pro pěveckou dvojici Stanislav Hložek a Petr Kotvald. S hercem Janem Přeučilem natočil pětiminutový film Prachsi, kde si vyzkoušel náročnou kombinaci živého herce s loutkou. Pak si ale řekl dost a zcela nečekaně se vrátil na sever Čech.

„Dostal jsem nabídku z jedné liberecké kabelovky. V pěti lidech jsme tam každý den vyráběli hodinové vysílání. Já dělal kulturního redaktora, ale i střihače či kameramana. Byla to skvělá zkušenost,“ zhodnotil Podolský.

Bez loutek ale příliš dlouho nevydržel a znovu se vrátil na zlínské filmové ateliéry, uvolnilo se tam místo animátora.

Krysáci nebo Potkani?

To už věděl, že si chce zkusit udělat něco většího sám. S kamarády vymýšlel námět a jednotlivé figurky. „V roce 2004 jsme jeli s kámošema v jídelňáku z Prahy do Zlína a u láhve vína mě napadli Krysáci. Tenkrát to měli být Potkani, změna názvu přišla až později. Jestli to měla být inspirace z mých dětských návštěv smeťáku, netuším, ale je to dost možné,“ přemítal režisér.

Nezaváhal a napsal svůj nápad dramaturgům České televize. „Po čase přišla z Prahy překvapivá odpověď: Námět se nám líbí, přijeďte k nám, abychom se domluvili na podrobnostech,“ potěšilo jej tehdy.

„Musím přiznat, že na začátku byla s Krysáky spousta problémů,“ pokračoval Podolský. Příliš se prý nezamlouval jak název, tak ani postavičky a prostředí. „Měli zkrátka pocit, že smetiště, po kterém běhají krysy a potkani, není ideální námět pro večerníček. A hodně rezervovaní byli i k dabérovi,“ dodával. Bolek Polívka se svým vztahem k alkoholu by prý nemusel mít dobrý vliv na děti. „No ale nakonec vše odklepli a začalo se točit,“ vzpomíná s úsměvem Podolský na jeden z klíčových okamžiků jeho režisérské kariéry.

Točilo se dva a půl roku

Třináct dílů večerníčku se točilo dva a půl roku. Podílelo se na nich spousta obětavců pracujících často až do pozdních nočních hodin. Na začátku ledna přišla pro všechny, kdo se na Krysácích podíleli, sladká odměna. Televize celou první řadu odvysílala. „Zpočátku byly reakce spíše rozpačité. Chodily i urážlivé maily, proč prý rozdmýcháváme národnostní spory mezi Čechy a Moraváky,“ upozornil Podolský.

V polovině ledna se prý ale situace obrátila. „Byli jsme doslova zavaleni oslavnými dopisy. Psali lidé ze všech koutů republiky, že se prý na Krysáky kouká celá hospoda,“ vypozoroval autor.

Cyril Podolský ovšem neusnul na vavřínech a od ledna on i jeho tým opět tvrdě pracují. Začali vyrábět druhou řadu Krysáků. Diváci se mohou těšit třeba na větší množství vedlejších postaviček.

Rodina je na prvním místě

I když Cyril Podolský pracuje ve Zlíně, bydlí na venkově. Se svou ženou Viktorkou si pronajali malý byt v Bílovicích na Uherskohradišťsku, kde se jim na podzim narodila dcera Viktorka. „Chceme mít s ženou čtyři děti. Musím přiznat, že porod mě dostal, byl to neskutečný zážitek,“ rozplývá se šťastný otec. Zároveň ale přiznává, že i když se mu v krajském městě líbí, ještě raději z něj ujíždí.

Režisér provozuje i obecní kino v Bílovicích, jeho žena zase vede divadelní spolek. Na stará kolena by se prý chtěl ale zase vrátit na sever Čech.

Rebert Heč