„Večer má název Burianova kulturní ozdravovna. Zazní v něm písně, fejetony a břišní tance v mém podání,“ navnadil Jan Burian. Představí svou současnou i dřívější tvorbu. „Budu hrát převážně písně z posledního alba Muži jsou křehcí, ale i písně starší, a dokonce texty od dánského básníka Bennyho Andersena,“ přiblížil s tím, že za doprovod tentokrát místo tradičního klavíru zvolil klávesy.

Hvězdárna je i přesto, že v ní chybí klavír, ideální místo. „Koncerty ve městech mimo moje rodiště jsou taková setkání spiklenců, kteří vyznávají stejné hodnoty, a hvězdárna má k tomu velmi blízko,“ vyzdvihl.

Rozhovor

Pětapadesátiletý Jan Burian, syn známého českého avantgardního divadelníka E. F. Buriana, bývá uváděn jako folkový písničkář a spisovatel. Z hudebních nástrojů jej kromě kytary v životě provází hlavně klavír. Za svou kariéru od roku 1970 absolvoval již přes 3400 vystoupení sólových i s dalšími interprety, například Jiřím Dědečkem, Danem Fikejzem nebo Petrem Skoumalem. Je však také autorem více než deseti různěžánrových knih a znát jej můžeme i z vlastních televizních pořadů. A nyní přesně po roce zavítá do zlínské hvězdárny.

Proč koncert právě ve hvězdárně?

Básníci a hvězdy jdou dobře dohromady. Ve Zlíně jsem hrál už na několika místech, ale ve hvězdárně
je nejlíp vidět i slyšet.

Již potřetí zde vystupujete 30. ledna. Má pro vás toto datum nějaký zvláštní význam?

Ale vůbec ne, jde o souhru náhod. Na konci měsíce jezdím vždy na Moravu a den předtím hraji v Brně.

Jak byste popsal své publikum?

Chodí na mě zvláštní druh diváka, říká se mu inteligentní. Nejde mu jen o hudební prožitek, ale i o dialog na aktuální i nadčasová témata. A převažují ženy, protože jsou kulturnější a méně zaměstnané.

Závěrem byste na něco nalákal diváky?

Srdečně zvu zejména ženy, protože to, co se dozvědí o mužích, by je mohlo poznamenat na celý život. A speciálně zvu feministky, abych jim mohl sdělit myšlenku, že za všechno nemůžou muži, ale také matky.