Zlínský pedagog, hudebník a výtvarník Miroslav Černý pojal svůj čtvrtý temný večer s bizarním smyslem pro humor. Setkal se s někým, jehož nelze popsat, zachytit, celistvě uchopit – se skromně velikým umělcem, alternativním Ferdou Mravencem, záhádným Petrem Niklem.

Z galerie i koncertního sálu se pro jeden večer stala alchymistická dílna, v níž se odehrála proměna diváků v pískající, pochechtávající se uzlíček radosti.

Petr Nikl je básník. Na záhady má petrklíč a sadu budíků, řehtaček, pískátek, podivných drnkacích předmětů. Petr Nikl je totiž také hudebník, ilustrátor, malíř, performer a navíc krásně mimozemský člověk. Jeho osobitost se v Alternativě promítla do věcí, lidí, všeho kolem. Podpořil ji citlivý odposlech Černého kytary.

Večer byl komponován do tří cyklů. Z hudební performance se vyklubala básnická, podkreslená improvizovaným doprovodem Mirka Černého, a z ní výtvarná. Tato kompilace hudebního tlumočení a Niklových partitur měla premiéru v říjnu 2010 v kostele sv. Martina v Praze. Konala se k příležitosti Niklovy výstavy obrazů z New Yorku, kde momentálně tvoří a žije.

Prvním zašustěním ve zlínském kulturním institutu vyběhl Nikl do publika, kde ulovil žlutý deštník. Pokryl si jím hlavu. Zaťukal na dřívko a zazpíval si Prší, prší. Zpoza stolu vytáhl dvě pískající hračky, zakoupené tentýž den ve zverimexu, a vypískal rytmus povědomého songu. Po chvilce natáhl budík z Ameriky a prozvonil jím dvě tři skladby.

A pak zpíval. A jak krásně vyzpíval své hravě poťouchlé básně, založené na slovních hříčkách hravě mudrlantských! A jak krásně hrál na mandolínu! Kytara Mirka Černého vrážela do mandolíny kakofoniemi, rozladěně, ale ne nepříjemně skřípavě.

Kdybych nebyla v galerii, poskakovala bych a brečela a smála se a chtěla si hrát a malovat po zdech s barvami, hračkami, zvuky. A tak jsem se veselila uvnitř, malovala si do vzduchu a broukala si jen tak pro sebe, úplně potichu. A nebyla jsem jediná, hostům se čtvrtý Černý večer skutečně líbil.

Kdo je vlastně Petr Nikl?

Petr Nikl (*1960) se narodil ve Zlíně. V roce 1995 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého. Jeho Záhádky a jiné záhadné knihy pro děti získaly řadu ocenění. Ale hlavu si s tím nijak neláme a cenami se nechlubí. Od roku 1994 spolupracuje jako performer a scénograf s pražským Divadlem Archa. Koncertuje se skupinou Lakomé Barky.

Pro jeho výtvarnou tvorbu jsou charakteristické návraty do dětství. Jeho obrazy jsou tu hravé, jinde naplněny přízračnou atmosférou až děsivého ticha, jako by se v nich zastavil čas. Nikl tak dokáže pozastavit všední okamžiky a proměnit je v panoptikum úvah.

Hudební tvorbou jsou často jeho zhudebněné texty, Nikl vychází z minimalistických postupů, svými CD doprovází vydání autorských publikací. Pro Petra Nikla je významné budování interaktivních expozicí, kde se pod jeho koncepcí setkávají autoři, působící na různé smysly. Takovými výstavami byla Zahrada fantazie a hudby na EXPO 2005 v Japonsku. Petr Nikl je umělecký světoběžník.

DAGMAR PLAMPEROVÁ