Dnes téměř sedmdesátiletý muž, který už léta bydlí ve Slavičíně, totiž v páté třídě hrál v jedné z nejslavnějších českých pohádek. „Mám na to fantastické vzpomínky, bylo to pro mě něco extra,“ směje se Končický.

K natáčení se přitom dostal jako slepý k houslím. „Někdy v dubnu roku 1952 přišel k nám do základní školy producent nového filmu s tím, že by potřeboval pět kluků a pět holek,“ vypráví vitální důchodce. V té době chodil do školy v České Kamenici nedaleko Děčína, kde se část pohádky točila.

Hrát ve filmu, to byla odměna jen pro nejlepší žáky. „A právě díky tomu jsem se tam dostal, míval jsem totiž samé jedničky. Nebylo k tomu třeba žádné dovednosti, producent si nás nijak nezkoušel,“ dodává Končický.

Jeho první filmovou zkušeností se stal záběr, kdy princ Miroslav odjíždí ze svého království a míjí děti, které chodí zlatou bránou. „To se dělalo někdy po obědě. Dostali jsme jutové pytle na oblečení a na hlavy paruky,“ popisuje důchodce.

Se smíchem dodává, že právě paruky jsou dodnes důvodem toho, proč se nikdo z jeho spolužáků ani on sám ve filmu nepoznal. „Ne a ne se poznat! Dokonce na srazu se školou po padesáti letech se holky málem pobily, která je která,“ směje se Končický.

Ani v další scéně, ve které účinkuje, se nepozná. „Je to totiž ta davová scéna na konci u ševcovy chaloupky, kde projíždí Krasomila s Miroslavem na koni. Bylo nás tam hrozně moc, možná i dvě stě lidí,“ vzpomíná senior.

Ačkoliv pohádku viděl nesčetněkrát, ještě ho nepřestala bavit a prý ji promeškal možná dvakrát za celý život. Na herectví podle svých slov ale nepomýšlel.

„Ne, to vůbec. Chtěl jsem být učitelem. Nakonec jsem se ale z Čech dostal až sem do Slavičína a pracoval tady ve Vlárských strojírnách,“ dodává muž, který se také už hezkou řádku let věnuje trénování slavičínských volejbalistek.