Umělecký šéf Petr Veselý šel totiž v tento den doslova s kůží na trh, jen aby zachránil představení, které zrežíroval.
Začátek představení přitom nesměřoval k ničemu neobvyklému. Jak již bylo řečeno, páteční večer patřil ve zlínském divadle jedné z nejhranějších komedií světové dramatiky Brouk v hlavě. Lechtivá komedie plná záměn, omylů a nedorozumění, ale zejména francouzské frašky autora Georgese Feydeaua nedala nikomu v sále šanci vydechnout nebo snad dostat se do stadia nudy.
Divadelní hra založená na příběhu neuskutečněné nevěry má vskutku mistrně vystavěnou zápletku. Navíc ji zpestřují dvě velmi podobné osoby ředitele pojišťovny V. E. Champsboisy a hotelového sluhy Boutona, které jsou zde inscenačně řešeny jakožto klasická divadelní dvojrole. Mladý zlínský herec Pavel Vacek si s ní však poradil.
Situaci dále komplikuje bratranec pana V. E. Champsboisy zmatený Kamil, který velice špatně vyslovuje souhlásky, což samo o sobě vytváří naprosto komické situace. Herec Radovan Král v roli Kamila je naprosto nepopsatelný a nejednou si vysloužil od publika dlouhý potlesk během hry.
Ovšem hned během prvního dějství se nečekaně celá hra dostala do prekérní situace. Herec Radek Šopík, který představuje roli doktora, se totiž náhle zranil přímo na jevišti.
„Zakopl jsem přímo na jevišti, protože jsem se zamotal do různých šál. Bohužel výsledkem byl zlomený malíček,“ prozradil herec Šopík s tím, že byl ihned převezen do nemocnice. Doufal, že se vše vyřeší ambulantně a on bude moci hru dohrát.
Nestalo se tak. I přesto, že kvůli hercově zranění byla značně prodloužena divadelní přestávka, jeho zranění si vyžádalo operaci.
„V inscenaci Brouk v hlavě jsem hrál doktora a nakonec jsem ho sám potřeboval,“ dodal ironicky herec.
Nastala nepříjemná situace a dokonce hrozilo, že bude hra zrušena. „Když se stane něco takového, tak jsou vždy tři možnosti. Buď se hra dohraje, což v tomto případě kvůli zranění Radka Šopíka nebylo možné, nebo se pět set lidí v sále pošle domů, anebo herce někdo nahradí,“ řekl režisér hry Petr Veselý, který byl naštěstí přítomen a po dohodě s ostatními se rozhodl, že roli doktora dohraje.
„Když zkoušíte společně s herci tři měsíce, tak se vám text do hlavy dostane. Já mám naštěstí takový dar, že se mi neuvěřitelně rychle zapamatovává,“ zdůvodnil své rozhodnutí režisér s tím, že podobnou situaci už zažil před dvěma lety u divadelní hry Cyrano z Bergeracu.
Pro diváky v sále stejně jako pro mě samotnou byl pohled na polonahého režiséra vskutku něčím mimořádným. Rozhodně se nestává často, aby byl každý režisér schopen něčeho takového, což mi také Petr Veselý potvrdil.
„Určitě to není obvyklé a ne každý režisér by byl schopný tak náhle jít a odehrát roli. Už jen proto, že ne každý má dobrého pamatováka na texty,“ potvrdil režisér s tím, že neměl čas ani vnímat, jestli má trému.
„Nebyl na to absolutně čas. Myslím, že to na mě dolehlo až později. Pro mě to byl spíše adrenalin,“ usmíval se režisér, pro kterého je Brouk v hlavě poslední hrou, které se ujal jako režisér a umělecký šéf zlínského divadla v jednom.
Avšak právě v tuto chvíli dokázal nejen svým kolegům, ale i divákům v hledišti, že je pro divadlo schopen udělat první poslední.
Myslím, že stejný názor sdíleli všichni přítomní diváci, jelikož hru odměnili nekončícím aplausem vestoje, což ve zlínském divadle není nic obvyklého.
„Udělal jsem poslední krok, když se rozhoduje o tom, co při takových situacích dělat. Šel bych do toho znova. Už jen z toho důvodu, abych zachránil představení,“ svěřil se Petr Veselý, kterého se v jeho slušivém kostýmku podařilo zvěčnit ve chvíli, kdy si pár minut před výstupem opakoval text.