Jsou vskutku ženy z Venuše a muži z Marsu? Co je to emancipace? A kdo je žena? Světice? Čarodějnice?

Kromě mediálně „profláklých“ názvů těchto knižních bestsellerů nás napadnou i další otázky jako třeba Co je to emancipace? A kdo je žena? Světice? Čarodějnice? Ochránkyně krbu? Či pouhý sexuální objekt bez jakékoli inteligence, který muže láká svou vnější krásou? A je vůbec žena člověk?

Tak nad touto otázkou se zamysleli ve zlínském divadle v rámci Kauzy Ž v představení, které nese název Je žena člověk? / Is a woman a man? Nebylo snahou nalézt přesnou odpověď, spíš předestřít otázky a společně s diváky se nad nimi zamyslet. Jedna obyčejná věta způsobí oběma manželům s příznačnými milostnými jmény Miloslav a Milena (Luděk Randár a Tamara Komínková) bezesnou noc, v níž se jim zjevují historické osobnosti, které se svými životy či díly dotkly soužití muže a ženy, lásky či ženské otázky.

Rámec snu nabízí zlínským tvůrcům rozevřít různorodá témata, plynule přecházet bez zjevné příčinné souvislosti od jednoho k druhému a nadto spojovat a přivádět na jeviště v tutéž chvíli osobnosti, které by se v reálném životě nemohly setkat.

Kromě osobností notoricky známých, jako je híšnice Máří Magdaléna, básník Ovidius, filozof Nietzsche, osvícenec Diderot či česká spisovatelka Němcová, přivádějí inscenátoři na scénu spoustu dalších méně známých postav z historie. V důsledku toho je třeba krátce, někdy i obšírněji diváka s postavami seznámit. To není úkol zrovna snadný, takže se herci na jevišti občas zamotávají do složitých výkladů, kdy pozornost diváka upadá. Jinde zase vysvětlení absentuje a důvod přítomnosti některých postav nám při průměrných znalostech může unikat. Zde se trochu nevyplatila snaha o historickou exaktnost, nutno však říci, že těchto míst v inscenaci není mnoho.

Většinou s velkým vtipem a nadsázkou postavy vstupují a promlouvají k jednomu z manželů ve snaze vnutit mu své vlastní představy o lásce mezi mužem a ženou. Průvodcem na snové cestě se manželům stává anděl Ariel v podání Honzy Leflíka. Je roztomile úslužný, naivně svrchovaný.

Každé jeho gesto i výraz ve tváři, kterými z povzdálí sleduje a nenápadně navádí ubohé manžele na správnou cestu, jsou úsměvné a milé. Tuto úsměvnost podtrhuje jeho lesklý modrý kostým s modrou parukou a křídly, která mu neustále působí potíže. Vůbec scéna a kostýmy Zuzany Přidalové jsou funkční a vtipné. Na malé jeviště nás přivádí rampa. V pozadí je potom promítací plátno a vertikální žaluzie, které jsou často využívány pro stínohru.

V jednu chvíli se nám jevišťátko promění v klasicistní divadlo s imitací tehdejšího dobového osvětlení. Rostislav Marek s Romanou Julinovou v krásných klasicistních kostýmech načrtávají milostnou komedii. V rámci inscenace jsou představeny různé projevy úcty k ženě - největší úspěch slaví Petra Hřebíčková jako zapomnětlivý pionýr a Rosťa Marek jako rapper. Něžně dojemnou scénu vytvořila Petra Hřebíčková coby zpívající Marlene Dietrich na pozadí ve válce trpících žen. Dravě působivý byl Vladimír Fekar ve svém španělském tanci.

Výtečně byla podpořena dokumentární stránka inscenace anketou z ulic Zlína. Dotazovaní odpovídali příznačně na otázku Je žena člověk? Forma koláže svádí k mnohým nápadům a člověk se jich nechce zbavovat. Možná by však neuškodilo něco zkrátit. Inscenace mísí tanec, zpěv, videoprojekci. Vizuálně je velmi působivá už pro své kostýmy, které čerpají z různých historických období.

Stejné je to s textem, který vychází z poezie Ovidiovy stejně jako z vulgárních vtípků. Asi sotva by bylo možné říct, že se režisérce Hance Mikoláškové a dramaturgovi Vladimíru Fekarovi podařilo otevřít všechna témata, která nás napadnou, když se řekne „žena a muž“. Něco bylo řečeno, něco letmo naznačeno. A diváci si ze zlínské Kauzy Ž odnášejí domů další nezodpovězené otázky.

A je tomu tak dobře, protože právě to bylo záměrem zlínských tvůrců. Další reprízy hry jsou naplánované na 26. listopadu a 6. a 11. prosince.