Za rozsvíceného světla v sále vbíhá z hlediště na scénu Zdeněk Julina, v rukou vláčí velikou kýčovitou plastiku tygra a netrpělivě přešlapuje před zataženou oponou.

S pohledem do publika pak oznamuje, že strašně fandí Sandokanovi a tygra donesl jako dárek. Na dnešní představení Sandokana se tedy děsně těší a je taky pěkně nervózní, až mu z toho cukají ramena. Náhle se rozevře opona a fanoušek Julina se ocitá v nebezpečných rukou rádži Jamese Brooka (Gustav Řezníček). Stává se tak součástí Sandokanova příběhu, a tudíž je v jeho moci přecházet z postavy do postavy a ovlivňovat románové osudy.
Portál scény je ozdoben barevným malovaným rámem s exotickými motivy tropického pralesa a nepostradatelnou hlavou tygra.

Barevná světla podsvěcující malajský prales z jednoduchých náznakových palem vytvářejí tajemnou atmosféru. Hladinu moře z bílých hedvábných plachet rozvlňují svůdné malajské tanečnice. A piráti z Mompracemu s malajským tygrem Sandokanem (Pavel Vacek) v čele připlouvají na plachetnici stvořené z dřevěné trámové konstrukce, jejíž příď jako by se vlnami řítila směrem k divákům.

Ještě důmyslněji a efektněji působí potom nepřátelská loď lorda Guillonka (Luděk Randár), rovněž sestávající z dřevěných trámů s velikými otáčivými koly po bocích, díky nimž připomíná parník.
Sídlo lorda Guillonka a jeho neteře lady Mariany, perly Labuanu (Kateřina Liďáková), v němž se rovněž odehrává část Sandokanova příběhu, tvoří svrchu spuštěná bílá plachta s obdélníkovým výřezem znázorňující tak stěnu vily s vchodovými dveřmi.

Před ní je umístěn zahradní nábytek a houpací síť k odpolední siestě. Bílá působí svěže a dojem příjemného poklidného chládku kontrastuje k dobrodružným prostředím scén z mořských bitek a honů z malajských lesů.

Tuto exotiku evokující scénu Jaroslava Čermáka citlivě doplňují vtipné, rovněž barvami hýřící kostýmy Renaty Štindlové, která pro mořské lupiče využívá rozmanitých výrazných paruk s dlouhými copy, pirátských šátků a kusů oděvu se vzory „havajských košil“. Odlišen tak zůstává do šedého upjatého kostýmku oděný distingovaný lord Guillonk.

Výraznou složku inscenace představuje také hudba Ladislava Mrlíka, která přiživuje dobrodružný ráz inscenace. Několikrát zazní sborově ze scény i notoricky známá píseň Guida a Maurizia de Angelis z filmu Sandokan se vrací ze sedmdesátých let.

K dotvoření atmosféry přispívají také choreografie klauna Jiřího Bilba Reidingera, který s herci secvičil efektní a přitom vtipné a hravé bitky. Početnou nepřátelskou armádu, s níž se Sandokanovi přátelé potýkají, totiž znázorňují hadroví panáci. Herci si tak s panáky pohazují z lodi na loď, topí je ve vlnách, vyhazují přes palubu, mydlí je a fackují. Bilbo se rovněž podílel na tanečních kreacích malajských tanečnic a především pak na fyzicky náročném čísle milostného vyznání lady Mariany k Sandokanovi.

Sandokana není snadné polapit. Má totiž víc životů než kočka a navíc má vždy po svém boku věrné přátele i Marianinu lásku. Přesto v závěru dozná inscenace překvapivých změn.

Z jednotlivých postav románu, z nichž některé dokázaly opakovaně přežít svoji smrt, se postupně klubou Salgariho fanoušci, kteří toužili se Sandokanem jeho osudy skutečně prožít, napomoci jim a třeba je i zvrátit.A tak se i stalo. Sandokan se ve Zlíně nalodil a nastává mu zřejmě šťastná plavba!

Zuzana Perůtková