Bylo rozhodnutí, že vaše životní cesta půjde ruku v ruce s divadlem, dílem okamžiku nebo jste tuto otázku zvažoval dlouho?

U mě to tak nějak přirozeně vyplynulo z okolností. Ale na počátku byla paní učitelka z mateřské školky, která mě obsadila do role zajíčka na besídce (úsměv).

Takže paní učitelka za všechno může?

Dá se říct, že ano. Mamince jsem se tam tak líbil, že mě přihlásila do dramatického kroužku. Tam jsem chodil celou základní školu. Mezitím jsem udělal konkurz do rozhlasu a do dabingu, kde jsem pak pravidelně účinkoval, a když mě posléze přijali na konzervatoř, byl můj osud asi zpečetěn. Vlastně jsem nikdy vážně neuvažoval o ničem jiném než o herectví.

Můžete čtenářům popsat atmosféru na zkouškách?

Na zkoušení bylo poměrně málo času. Toto je pátý týden zkoušek, s tím, že se nám do toho ještě připletly Velikonoce. Takže docela krátká doba na přípravu hry.

Pro koho je hra určena?

Doufám, že na své si přijdou děti i dospělí. Pro děti to bude dobrodružný příběh a dospělí snad s trochou nostalgie zavzpomínají na seriál, který byl ve své době velmi populární. Hra je plná nadsázky a humoru, takže doufám, že se nudit nebude nikdo. Prostě a jednoduše – diváky zvu na rodinné představení.

Byla spolupráce s panem režisérem Popelem náročná?

Já s ním dělám tady ve Zlíně už podruhé. Ta první věc byla Elektrická puma, kterou jsme zkoušeli tak trošku navíc. Díky tomu byla nálada asi uvolněnější. Zkoušení Sandokana bylo možná trochu poznamenáno tím spěchem. Bylo to takové vážnější, ale tím nechci říct, že by to postrádalo hravost a nějakou lehkost. Jen bylo cítit, že tah na branku musí být přímější a razantnější.

Nosíte si práci domů?

Tak co se týká textu, na ten si člověk musí sednout i doma. Jinak pokud se ptáte na to, zda jsem Sandokanem i v civilu, tak to ne. Spíš se snažím podívat se na něj pohledem Pavla Vacka, z vnějšku. Aby se mi do něj druhý den zase lépe „převtělovalo“.

Která z rolí vám nejvíce dala?

Těch, za které jsem vděčný, je několik. Například Malý Princ, to byla hodně srdeční záležitost. Určitě mi utkvěla v hlavě role cherubína ve Figarově svatbě. Paradoxně možná ještě radši jsem měl roličku Paca ve hře Muž z kraje La Macha, kde jsem tedy neměl ani slovo, ale tak nějak mě to bavilo. Tu roli jsem si vyloženě odžil. Rád na ni vzpomínám.

Kompletní článek nalznete v tištěném vydání Zlínského deníku a v internetových novinách E-paperu.