„Pravidelné předčítání dětem má obrovský význam pro rozvoj jejich paměti, představivosti a soustředění. Je to také o tom, že s rodiči tráví více společného času," vysvětlila poslání kampaně koordinátorka Monika Šanderová.

Zlínskou knihovnu navštívili letos například Jan Potměšil, Vladimír Kratina, Pavel Liška nebo třeba Martin Písařík. Včera žákům osmé a deváté třídy předčítal Petr Jančařík. Jaká je jeho oblíbená knížka a co má rád na filmovém festivalu, prozradil v rozhovoru pro Deník.

Jak jste si čtení před takovými posluchači užíval?

Předčítalo se mi dobře, až na to, že mě nejdříve odvezli na jiné místo a ne sem do knihovny. Musel jsem klusat přes celý Zlín a přijít sem pěšky, kde už na mě všichni čekali. Posluchači ale byli bezvadní. Myslel jsem, že nás poženou už za patnáct minut, ale zvládli jsme to a jsem mile překvapen.

Jak dobře vlastně znáte Zlín?

Zlín znám, jezdím sem na festival každý rok už patnáct let. Ve staré knihovně jsem dokonce už dětem četl.

Pozorujete nějaký vývoj festivalu během těch uplynulých patnácti let, kdy ho pravidelně navštěvujete?

Přišel jsem na to, že je tady každej rok nějakej dobrej nápad. Úplně první nápad, kterej mě ohromil, byly filmový klapky. Každý rok zjišťuju, že se tam objevují noví výtvarníci a že je to prestižní záležitost dostat se mezi ně. Oni z toho nic nemají, ale přece je to taková velká soutěž o to, kdo bude letos nejdražší a jestli ta moje klapka nebude naopak nejhorší. Líbí se mi, že i velcí si dokážou hrát a soutěžíme a chceme být první. Klapky jsou úžasný nápad.

Co vás na festivalu nejvíc baví?

Hrozně rád uvádím filmy ve Velkém kině, protože nikde jinde s vámi tak nespolupracují děti jako tady ve Zlíně při filmovým festivalu. Je to tak hezký mít tam tisíc dětí. Vy si s nimi hrajete a takovouhle atmosféru absolutně nikde jinde nenajdete. Zahraniční hosté jsou z toho vždycky paf. Je to, jako když dostanete dobře udělanou svíčkovou se sedmi knedlíkama. V tom je to opravdu hezký.

Předčítal jste taky svému synovi před spaním knížky?

Musím sebekriticky přiznat, že jsem mu nepředčítal. Dělal jsem to stejně asi jako každej jinej táta: vyprávěl jsem každý večer jinou pohádku, kterou jsem si právě vymyslel. To děti mají rády. Upřímně, že bych byl táta, který si každý večer udělá patnáct minut čas a šel číst, to se musím přiznat, že jsem nedělal.

Jaká je vaše oblíbená knížka?

Nejsem ten, co by přečet haldy knih, ale vždycky musíte mít štěstí na dobrý rodiče, dobrý učitele a dobrý knížky. Rodiče si nevyberete, dobrých učitelů není mnoho a dobré knížky to chce kliku. Zkrátka ve správný čas si přečíst správnou knížku. Když mi bylo asi patnáct, tak jsem četl věc, která byla tehdy docela v módě, bylo to Kdo chytá v žitě od Salingera. Je to krásná knížka a hodně mě ovlivnila. Myslím, že by si ji měli přečíst právě žáci osmých a devátých tříd, kteří tu dneska byli. Pro mě je taky nádherná literatura celej Čapek. Pak mám strašně rád Saturnina a Švejka. Je to podle mě světový poklad. Spousta lidí Švejka odmítá, že to není literatura, ale já si myslím opak, je to klenot český literatury a velmi chytře napsaný.