Kterou z klapek, které jste namalovala, máte nejraději?
Když jsem si prohlížela tu skvělou publikaci, kterou organizátoři připravili, tak si myslím, že jedna z mých nejoblíbenějších a snad i nejpovedenějších klapek je Vlastimil Brodský, jak sedí se svým jezevčíkem Hugem v prázdném kině.

Za jakou nejvyšší částku byly vaše klapky vydraženy?
Pokud si dobře pamatuji, tak za 80 tisíc korun. Není to úplně přesná částka, ale často se cena vyšplhala poměrně velmi vysoko.

Kde čerpáte inspiraci pro motivy klapek?
Snažím se používat motivy z filmového světa, ale to se mi pokaždé nepovede, tak namaluji, co mne právě napadne. Tak jako letos jsem namalovala klapku Babka kořenářka, i když to není filmový motiv. Ale každý z těch mých obrázků má příběh podobně jako film. O té babičce, kterou jsem malovala, všechno vím.

Letos jste na festival nepřijela jen se svou klapkou, vy také zahajujete svou výstavu v rámci doprovodného programu. Kde čerpáte motivy pro své obrazy?
Každý, kdo se podívá na mé obrázky, tak vidí, že jsem staromilec a obdivovatel starých časů. Samozřejmě vím, že život nebyl tak jednoduchý, jak je na nich vyobrazeno. Ale vždycky mě tato doba uklidňovala a těšila. Nejvýrazněji se inspiruju starými filmy, také starými časopisy a pak vším, co je z té doby dostupné.

Vydala jste pět knih Domácí štěstí a všechny jsou vždy okamžitě vyprodané. Těší vás takový zájem lidí? Čím to podle vás je?
V době mobilů a notebooků působí staré časy uklidňujícím dojmem a v tom je ta obliba. Obrázky nabízejí uklidnění, zastavení a něžnou nostalgii každý rád vyhledává.

Byla jste dřív malířkou, nebo herečkou?
Já jsem vystudovaná herečka. Ale malovala jsem vlastně odmalička. Když jsem byla těhotná se synem a když už jsem nemohla na zkouškách v divadle projít dveřmi, jak jsem byla široká, tak jsem se vrátila k barvičkám. A myslela jsem si, že až se kluk narodí, že na malování nebudu mít čas. Ale bavilo mne to natolik, že se malování během let stalo mou druhou rovnocennou profesí. A mému synovi je 46 let, tak se mi dobře počítá, že maluji 47 let.

A co teď ve výtvarné oblasti plánujete, co vás čeká?
Mám na stole rozdělaných několik obrázků, a jakmile budu mít čas, vrhnu se na malování.

A v té herecké oblasti?
Moje oblíbené představení s názvem Domácí štěstí@hned hrajeme v Praze v divadle Semafor a jezdíme s ním po republice, nedávno jsme hráli v Otrokovicích. Hraju ho nesmírně ráda, je to představení přesně pro mě na tělo.

Přijedete s ním i do Zlína?
Zatím nás nikdo nepozval, ale rádi bychom přijeli.