Ač je jejich hudební styl značně vzdálený od metalu, muzikanti z Moravy si svoji účast na akci pochvalují. „Když vidíte ty tisíce pokérkovaných, vlasatých černokněžníků, pravověrných rockerů, kteří zvedají ruce a zpívají s Jarmilkou Beskyde, Beskyde, to je něco úžasného,“ říká se smíchem frontman formace Zdeněk Hrachový.

Když jsme spolu mluvili naposled, právě jste se chystali na oslavy 25. výročí Fleretu. Co se od té doby v kapele událo?

No událo se toho hodně, ale z oslav jsme ještě nevyšli. (Smích). Hned po výročí kapely jsme začali slavit osmdesátiny Jarmilky Šulákové a vlastně celý minulý měsíc byla jedna velká párty. Jarmilce jsme udělali, myslím si, že hezký dárek. Připravili jsme dvojcédéčko z živého koncertu s názvem Až zavřu dvéři. Chtěli jsme ji zachytit v té úžasné kondici, kterou má i ve svých letech. K tomu jsme v reedici vydali první desku, kterou jsme s ní dělali před šestnácti lety. Byla pořád beznadějně vyprodaná, tak snad budou mít její fanoušci radost.

Jak dlouho album vznikalo?

Bylo to velice rychlé a pružné, poněvadž s Fleretem jsme si na jaře roztočili novou řadovku. Musím nás pochválit, moc se nám podařila. Ale pak jsme ji dali k ledu. Řekli jsme si, že počká a Jarmilce uděláme radost tím dvojalbem. Bylo to velmi spontánní. V dubnu jsme udělali živý koncert v ostravském rozhlase, a pak už to bylo velmi jednoduché. V dubnu se natočila a už je čtrnáct dnů venku. Myslím, že je to hezké ohlédnutí za těmi šestnácti společnými lety.

Fanoušci tedy budou mít hned dvojí důvod k radosti. Až zavřu dvéři už je na pultech obchodu a kdy se mohou těšit na další album Fleretu?

Malinko jsme ji zakonzervovali, protože teď opravdu nemáme čas ani myšlenky dělat nové písničky. Takže až někdy na podzim nebo v zimě, kdy bude volněji a přijdou nové nápady, na ní začneme znovu pracovat, aby byla přichystaná na festivaly.

No, evidentně jste narozeniny paní Šulákové pojali ve velkém stylu…

No na pódiu určitě. Nevím, jestli se zpěváci dožijí, nemyslím teď takového věku, ale aktivního věku. Jarmilka s náma jezdí sto dvacet koncertů ročně a to už o něčem svědčí. Je to úctyhodné. Dokonce se někteří zamýšleli, zda už to není na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Alespoň v rámci republiky.

To určitě. Když jsme spolu domlouvali termín rozhovoru, říkal jste, že se doma jen otočíte a hned zase mizíte. Prázdniny jsou asi pro Flerety hodně hektické, co?

Jsou a poslední tři týdny obzvlášť. Ale zase je to dané tím výročím Jarmilky. Nechtěli jsme vynechat ani její oslavy ve folkloru, takže k našim rockovým přehlídkám přibyly takové krásné, něžné akce, při kterých hrajeme všichni dohromady i s cimbálem. Koncerty jsou to velmi zajímavé, ale jsou navíc. Takže táhneme pět dní koncerty, den dva doma a zase znovu. Je to náročné, ale příjemné. V srpnu jsme si nechali víc volna a budeme hrát jen festivaly.

Ve čtvrtek odpoledne jste si zahráli na domácí půdě ve Vizovicích. Když jsem si četla seznam kapel, které letos mají vystoupit na Masters Of Rock, Flereti mne trochu zarazili. Třeba k Trnkobraní patříte neodmyslitelně. Ale když si představím na jevišti paní Šulákovou v kroji, před tisícovkami černě oděných metalistů, ta představa vyvolává spíš úsměv…

(Smích.) No vidíte. A je to úplně v pohodě. Před týdnem jsme si to vyzkoušeli na Rock For People. Na nás zbylo pondělí, poněvadž jsme všechny ostatní dny měli obsazené. Byly tam samé metalové kapely a tisíce návštěvníků. A koncert byl úžasný. Myslím, že lidi to berou jako příjemnou změnu. Rádi uvítají, když jsou tam najednou melodické linky a můžou si i zanotovat a zaskákat po našem, jak mi říkáme.

Vy ale nejste na vizovickém Masters žádnými nováčky, že?

Už jsme na tomto festivalu hráli dvakrát a vždycky to byl fantastický zážitek. Jarmilka jim řekne: Děcka, ticho! Teď vám dám halekačku… A oni zvednou ruce nad hlavu a jedou. No je to úžasná spolupráce, která je tak skvělá hlavně proto, že rockeři jsou strašně vnímaví a tolerantní. Myslím, že je to jedno z nejlepších publik, protože je vzdělané. Lidi mají tu muziku naposlouchanou a jsou prostě jiní.

Sám si pouštíte tento žánr?

V podstatě poslouchám jenom takovou muziku. Do vojny jsme hrávali bigbeat. Pak jsme museli prodat nástroje, protože doba nebyla lehká. Zpátky domů jsem se vrátil s holů řiťů, jak se říká, tak jsem sundal španělku ze zdi a začal jsem hrát takzvaný folk. Ale nikdy to nebyla úplně moje muzika. Kdysi o nás napsali, že jsme rocková kapela, která doprovází folklorní zpěvačku. A to je možná přesné. (Úsměv.) Kořeny máme v rocku. Nikdy jsem neposlouchal žádné písničkáře.

Já jsem neměla na mysli zrovna rock, ale třeba trash metal, death metal a podobné odnože.

Tak nevadí mi. Ne, že bych je vyhledával, ale na festivalu si je velice rád poslechnu. Ale je pravda, že i v mé diskografii najdete Sepulturu, Metallicu, Iron Madein a další. To jsou dobré základy.

Ve Vizovicích jste zahráli hned v prvním festivalovém dnu. Ale kdybyste měl diváky pozvat na jakýkoliv další koncert Fleretu, jak by pozvání znělo?

No, ať se přijdou podívat, jak zpívá rocková babička. (Smích.) Myslím, že Jarmilka je přírodní úkaz.

Na co se těšíte v nejbližší době?

Budu mluvit za všechny členy Fleretu, ano? Těšíme se na celou festivalovou sezonu. Musím to zaklepat, ale máme zatím štěstí na počasí. Už jsme projeli krásné turné po jižních Čechách. Jeden den jsme zahráli v Bavorově, ve Vodňanech a druhý den přišla velká voda. Pak jsme projeli Novojičínsko a zase jsme měli štěstí.

Jak vás tak poslouchám, zdá se, že po Fleretech přijde povodeň…

(Smích.) Asi jo. Pořadatelé už říkali, že si nás budou objednávat. Prý ani nemusíme hrát, jen tam být. My jsme totiž ještě letos nezmokli. Já jsem se jel podívat na kole, když se stavělo pódium ve Vizovicích. Ty přípravy mne totiž hrozně baví. Viděl jsem tam lidi ve stanech, a tak jsem si říkal, kdybych měl spát v areálu u Jelínka a přišla nějaká hrůza, asi se zblázním a budu volat „maminko“. (Smích.)