On byl jedním z hostů, který zavítal v sobotu 4. června na Dětský den pro rodiče a děti, kterým pomohla na svět zlínský Klinika reprodukční medicíny.

Celá sobota patří dětem. Jaký máte vztah k dětem?

Říkám, že dětí není nikdy dost. Mám je moc rád. Sám mám „bohužel“ jenom čtyři děti.

Bohužel jenom čtyři? Jak tomu mám rozumět?

Já jich chtěl mít co nejvíc. Ale mám jenom čtyři. I když třeba se mi ještě podaří mít další. (Úsměv.)

Koncertujete nejenom pro děti, ale i pro dospělé. Pro koho hráváte raději?

To je hodně různé. Když hraji pro děti, tak pro děti a když pro dospělé, tak pro dospělé. Je to jako s ženskými. Když máte tu jednu nej, tak se věnujete jenom jí. (úsměv)

Jak byste charakterizoval dětské publikum?

Děti jsou vděčnější a chytlavější. Na druhou stranu zase dlouho neudrží pozornost, takže je potřeba je stále nějak něčím přitahovat. Takže si pro ně vymýšlím různé legrácky a podobně. V mých vystoupeních používám třeba i videa, protože děti jsou spíše vizuální. A muziky kolem sebe mají v dnešní době až moc.

Jaké je vaše nejoblíbenější jméno?

Těch je. Doma mám Jirku, Adama, Markétu a Zuzanu. Ale třeba Elizabet, to je krásné jméno.

Před chvíli jste hrál dokonce na trubku od záchodu. Kolik vlastně máte píšťalek a která z nich je ta nejmenší?

Na to se mě hodně ptají, takže to vím. Mám jich tři sta a tu nejmenší mám tady na krku (ukazuje na keramickou píšťalku a zahraje ukázku. pozn. red.). Měří dva centimetry.

Čím jste chtěl být jako malý?

Asi tak jako všichni kluci. Hasičem, popelářem.

Napadlo by vás, že byste se někdy věnoval muzice?

Ani ve snu. Jako dítě jsem občas hrál na housle a pak jsem studoval na kameramana. S hraním jsem začal hodně pozdě, někdy v osmnácti.

Co vy a Zlín? Jak se vám tady líbí?

Jezdím jsem rád. Mám tu spoustu přátel. Je to tu prostě bašta.

Co byste vzkázal Zlíňanům?

Líbí se mi, jak to tu všichni provozují v duchu Tomáše Bati. Takže Zlíňáci, pokračujte v tom dál.

Související článek: Pomohli dětem na svět, společně to s nimi oslavili