Nabažit se vánoční atmosféry a poslechnout si houslové umění Hudečka a jeho studentky Markéty Dominikusové mohou Zlíňané již dnes od 19 hodin v hotelu Baltaci Atrium. O koncertech uplynulých i budoucích se Václav Hudeček rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Jak vznikl nápad začít pořádat v hotelu Baltaci Atrium pravidelné koncerty aneb setkání přátel Václava Hudečka?

Když byl hotel před dvěma roky otevřen, oslovil mě majitel pan Žaludek s tím, že by zde rád uspořádal můj koncert při příležitosti tradičního Vánočního turné. Koncert měl skvělý ohlas, a tak jsme se hned druhý den dohodli, že nezůstane jen u vánočních akcí a rozšíříme organizování koncertů na celý rok.

Budou koncerty pokračovat?

Ano. Od příštího roku však pod názvem Svátky hudby v hotelu Baltaci, Václav Hudeček a jeho hosté. Festival s tímto názvem už dvacet let pořádáme v Praze, nověji také v Luhačovicích a od příštího roku i v Moravských Budějovicích. Je to naše ochranná známka a chceme ji postupně přinášet i do jiných míst, kde budou mít o festival zájem.

Kdo z významných osobností s vámi ve Zlíně již vystupoval?

Vystupoval tady například muzikant Jiří Stivín, známý jazzman Emil Viklický, sopranistka Míša Kapustová, houslistka a první vítězka luhačovické Akademie Ivanka Kovalčíková a spousta dalších.

Už máte plány na další sezonu?

Máme už potvrzené skvělé hosty. Přijede pan Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou, kteří posluchačům představí historii jednoho z nejúžasnějších divadel české historie Semaforu. Další koncert bude společným vystoupením manželů Petry a Rafaela Alvarezových, kteří patří k mezinárodní operní špičce. Příští sezonu se představí i jeden z nejlepších absolventů luhačovické Akademie Jan Mráček. V předvánočním čase to bude tradičně můj koncert s vítězem Akademie 2012.

A kdo bude tím vánočním hostem letos?

Vítězkou jubilejní Akademie se stala teprve šestnáctiletá Markéta Dominikusová. Má za sebou celou řadu vítězství v soutěžích jejího věku a v minulých dnech se ve své kategorii stala nejlepší českou studentkou na soutěži všech konzervatoří v Česku.

Koho byste si vy sám přál, aby vystoupil na vašich Svátcích hudby ve zlínském Baltaci?

Myslím si , že jsme laťku nasadili dost vysoko, a v tom chceme pokračovat. Náš festival Svátky hudby je jedinečný právě vysokou kvalitou interpretů napříč hudebními žánry. Takže žádní playbackoví či poloplaybackoví, ale živí a skvělí interpreti. Rád bych pozval například Karla Holase s Čechomorem, Jarka Nohavicu, Juru Pavlicu a další umělce této úrovně. Samozřejmě i naše vítěze z Luhačovic a významné představitele takzvané vážné hudby.

Jak snášíte po tolika letech neustálé přesouvání se z jednoho koutu republiky do druhého?

Je pravda, že D1 je skutečně za trest.(Smích.) Ale moje druhé povolání je zkrátka šofér a cestovatel. (Úsměv.) Je to někdy opravdu náročné, ale mít to štěstí a moci se živit tak krásnou profesí, jakou je hudba, za to stojí. Snažím se dodržovat nějakou tu životosprávu a nedělat věci, při kterých bych zbytečně plýtval energií.

Takže žádné mejdany?

Po koncertě, pokud mě ještě nečeká cesta autem domů nebo do místa, kde jsme ubytovaní, odcházím do hotelu, dám si sprchu, něco si přečtu nebo se chvíli dívám na televizi a poměrně brzy usínám. Jedete-li turné, denně máte koncert, tak si ostatně v naší branži nemůžete bujaré večírky dovolit ani v mladším věku. Navíc mám s sebou na cestách skvělého parťáka, jakým je moje žena, a tak jsem v nejlepších rukách a v její péči ten někdy opravdu náročný program zvládám.

Už za sebou máte nějaké společné koncerty s letošní vítězkou Akademie?

Turné už běží a s Markétkou máme za sebou zatím pět společných koncertů. Mám radost, že se nám studentstvo omlazuje, protože v letošním roce to vypadalo, že skutečně nastupuje nová generace. Je to pochopitelné, protože Akademie trvá už patnáct let a naše první vítězky už jsou vdané a mají své děti, a tak se za dalších 15 let můžeme těšit na jejich účast v Luhačovicích.

Šňůrou vaše spolupráce s vítězem vždy končí, nebo budete ještě společně vystupovat?

Během roku pořádáme hodně akcí a koncertů, takže většinou se s bývalými vítězi průběžně na pódiu potkávám. Navíc jsme v Luhačovicích při Akademii houslistů začali dělat i koncerty s názvem Návraty vítězů. Chceme totiž vědět, jak se umělecky vyvíjejí a jak se jim profesně daří.

Sledujete své studenty i nadále po skončení letní luhačovické Akademie?

Jistě, a většinou nás ty děti vždy mile překvapí. Já jsem s nimi samozřejmě v neustálém kontaktu. Zejména pokud se jedná například o Honzu Mráčka nebo Pepu Špačka. Tito dva a nově i Petr Matěják jsou zatím našimi nejúspěšnějšími vítězi. Všichni už totiž mají vavříny z velkých mezinárodních soutěží. Sami za sebe dokázali, že jsou špičky. Dělají nám opravdu velkou radost.

Vnímáte nějaký zásadní muzikantský rozdíl mezi kluky a děvčaty?

Dívky všeobecně dříve dospívají. V muzice, která je hodně o citech, je to znát, a dívky většinou ve věku kolem třinácti let už vědí, o čem hrají. Kluci se nastartují až o pár let později a pak to za to stojí. Navíc kluk je vždy svobodnější. V případě založení rodiny a vychovávání potomků má větší šanci na budování kariéry muž než žena-matka.

Kde se vám hraje lépe: velké sály, či malé komorní prostory?

V menších prostorách, jako je Baltaci Atrium, si můžete dovolit více. Barvy nástroje se právě zde dají daleko víc využít. Ve velkých sálech, řečeno velmi zjednodušeně, hrajete pořád „naplno“. Musí vás být slyšet. My totiž žádné mikrofony nepoužíváme. V prostorách chrámů s vámi zase „hraje“ akustika. Pětivteřinový dozvuk barokního kostela dělá s hudbou divy. Takže vidíte, že to není jednoduché. Ale když mám přímo odpovědět na otázku, tak v podstatě hraji rád kdekoli, ale repertoár musí být vybrán tak, aby tomu prostoru svědčil.

Pane Hudečku, jak s manželkou trávíte vánoční svátky?

Budeme s rodinou. Víte, už několikrát jsme byli na Vánoce v cizině, jednou dokonce v Japonsku, ale snažíme se být raději doma. Letos mám ještě den před Vánocemi koncert. Manželka mě na turné doprovází, a tak nějaké pečení nepřichází v úvahu. Vyženil jsem však skvělé příbuzenstvo, a tak tradičně Štědrý večer trávíme v rodinném kruhu. Evina sestra Zuzana je skvělá kuchařka a Vánoce jsou její starost. My, respektive moje žena, se staráme o letní setkání rodiny, kdy zase dobroty připravuje ona. Skvěle nám to už po desetiletí klape.

A co plány na přivítání nového roku?

Od té doby, co jsem měl kdysi novoroční koncert a zjistil jsem, jaké to je se na druhý den probudit bez kocoviny s čistou hlavou, na Silvestra nepiji. (Úsměv.) Od té doby to takhle s manželkou dodržujeme. Před Novým rokem jdeme na procházku a pustíme si nějaký krásný film.

O půlnoci si otevřeme šampaňské, připijeme si a jdeme spát.

Pro mě je to dobrý zvyk, jelikož příležitostí k oslavám všeho druhu je přes celý rok víc než dost. (Smích.) Navíc, jak se říká: Jak na Nový rok, tak po celý rok. (Úsměv.)