Na malém smetišti poblíž Vizovic žijí dva krysáci Hubert a Hodan. Bydlí v zásuvkách šicího stroje spolu se svým sádrovým kamarádem trpaslíkem Ludvíkem. Jednoho dne k nim nedobrovolně, v čerstvé zavážce smetí, přicestuje Eda, bílý laboratorní potkan z Prahy.

Na dalších dobrodružstvích zvířecích kamarádů už tvůrci seriálu několik měsíců pracují v prostorách základní školy v Bohuslavicích u Zlína.

Nahlédnout do tajů natáčení druhé řady mi umožnil právě režisér Podolský společně s Lukášem Záhořem, který má na starosti produkci seriálu. „Jsme hrozně šťastní, že jsme si vybrali školu v Bohuslavicích. Chtěl bych touto cestou poděkovat starostce obce paní Puškáčové, ředitelce školy i panu školníkovi. Všichni se o nás skvěle starají,“ řekl spokojený producent.

Málokdo asi tuší, kolik natočení jednoho dílu stojí. „Takže jen stručně. Jedna loutka přijde přibližně na sto tisíc korun, jeden díl, tedy osm minut vysílání, se vyšplhá pomalu k miliónu. Od každé loutky potřebujeme na jednu sérii tři kusy a výroba každé z nich trvá dva měsíce. A aby těch čísel nebylo málo, tak jen pro představu, za den natočíme asi osm až deset vteřin,“ prozradil Podolský.

Jak jsem se dozvěděla, druhá řada je v lecčems jiná než ta první. Proč?

No my jsme se rozhodli, že to všechno o něco vylepšíme. Jdeme víc do detailu, scéna je prostornější, krysáci jsou chlupatější… Ale to děti nepoznají. (Úsměv.)

Víte, co by mne zajímalo? Jak vás napadlo dát do kontrastu Prahu a smetiště ve Vizovicích?

Ono se to vyvíjelo strašně dlouho. Ale bylo jasné, že na kontrastu Praha a vesnice to postavíme. A protože jako dabéra jsme chtěli Bolka Polívku, bylo rozhodnuto, že to budou Vizovice.

Pamatujete si ještě tu situaci, kdy vás námět napadl?

No jasně. Už je to hodně let. Jel jsem ve vlaku. Dodělával se Pat a Mat a my už jsme pomalu přemýšleli, co dál. Vlastně to bylo dílo náhody. Ale pro nás dobrý…

Kromě faktu, že druhá řada je technicky propracovanější, každý díl bude také bohatší o další postavičku. Můžete prozradit něco bližšího?

Budou tam dvě nebo tři z těch starých dílů a jinak jsou nové. Další novinkou je, že každá postava má svoji písničku. Když všechno klapne, třeba vyjde i cédéčko s děckýma písničkama. Všechny nazpíval Jirka Pecha.

Lukáš Záhoř mne překvapil faktem, že kromě vlastní výroby rekvizit sbíráte kulisy i na skutečných smetištích…

No ano. A taky po půdách a v rozpadlých domech. Nedávno jsme dostali starý rozbitý deštník a přinesli nám i starou kytaru. Můžu zodpovědně říct, že všechny věci, který jsme dostali, se do pohádky dostaly. Ale lidi, už nic nenoste, točíme poslední díly. (Smích.) Třeba z Rychnova nad Kněžnou jsme dostali deset starých televizí. Krásný, starodávný lampovky. Ty budou právě v díle, na kterém teď pracujeme.

Kdy se diváci mohou těšit na novou řadu?

19. listopadu pojede v repríze ta první a hned za ní bude navazovat dalších třináct nových dílů. Takže po šestadvacet večerů vás budou bavit Krysáci. No a než bude listopad, můžou je lidi vidět až do 5. května v Muzeu jihovýchodní Moravy, kde jsou vystavení.

Vím, že už máte v hlavě další večerníček. Můžete alespoň nastínit, o čem bude?

Když já bych to nerad zakřiknul. (Úsměv.) Mám výbornou dabérskou dvojici. Myslím, že dvojici tak výborných machrů jsme tady ještě neměli. Jdou skvěle k sobě. Prozradím, že jsme zkombinovali Čecha a Slováka. Oba jsou renomovaní herci. Ale zatím po mně nechtějte jména.

Dobře. A o čem by měl večerníček být, řeknete?

(Úsměv.) Bude o dvou duchách, kteří se jmenují Šiflík a Šuflík, žijou v kuchyni a dělají tam všechny ty věci, který se v kuchyni dějou, když to netušíte. Je to malá domácnost, ve které žije maminka s dcerkou. Ona uspává malou a duchové, které nesmí spatřit lidské oko, se zjevují, když klapne klika, maminka čte pohádku a jakmile klika klapne podruhé, oni zmizí. Každý den úplně stejně. Nikdy jsem si nemyslel, že budu dělat pohádky. No a vidíte… (Úsměv.)

Tohle se dětem bude určitě líbit. Trochu tajemna nikdy neškodí.

No jo. A ještě je zvláštní, že ten jeden duch je poloviční, protože kuchyňský duchové jsou jenom poloviční. Nejsou opravdoví. To znamená, že on může kouzlit, ale většinu kouzel si stejně nepamatuje. A ten druhý není ani poloviční duch, to je jenom přání toho prvního a tím pádem on si sice čáry pamatuje, ale sám kouzlit nemůže… No, trochu jsme se do toho zamotali, co? (Úsměv.) Takže oni se vzájemně doplňují.

Vraťme se ještě na chvilku ke Krysákům. Čím si vysvětlujete, že si vaše postavičky získaly takovou popularitu?

Možná je to tím, že nikdy předtím jsme nic podobného nedělali a na Krysácích jsme pracovali intuitivně a řídili jsme se podle toho, co se nám líbilo, když jsme byli malí. Ono to většinou zabere. Víte, dospělí si většinou myslí, že ví, co se bude dětem líbit, ale tak to není. Už Hrabal psal, že poetika se dá najít i v hovnu. A měl pravdu. Protože i smetiště a krysy můžou být roztomilý. Když ukážete na tom škaredým to krásný, tak na tom fungují ty největší příběhy, který se líbí nejenom dětem.