A nad šálkem kávy vypráví nejen o tom, kam vedly jeho cesty po odchodu z rádia. Působil jako dýdžej na luxusních jachtách na Ibize, zahrál si na prestižním hudebním festivalu Tomorrowland v Belgii a spolu se svými kolegy z projektu Život je dar pomohl získat půl milionu korun pro zlínské onkologické oddělení.

Kolik let jste v rádiu Kiss Publikum pracoval a jak na toto období vzpomínáte?

Do rádia jsem nastupoval v létě 2009 a odcházel na konci roku 2018. O několik měsíců později regionální studia Kiss Publikum zanikla. Byly to super časy. Nikdy jsem neřekl, že jdu do práce. Já se prostě šel bavit a dostal za to zaplaceno.

Vzpomenete si na nějaký vtipný přeřek, který se vám podařil v živém vysílání?

Toho bylo opravdu hodně. Přeřeky a trapné situace jsou pro moderátory denním chlebem.

Vystudovanou máte strojařskou průmyslovku. Jak jste se dostal k rádiu?

Vždycky jsem chtěl pracovat v showbyznysu. Strojařinu jsem si tehdy vybral, že jsem zkrátka nevěděl, jak mám studovat na dýdžeje. (smích) Někdy se sám divím, že jsem školu úspěšně dokončil.

Kdyby všichni doktoři byli takoví doktoři, jaký já jsem strojař, tak bych si od nich raději nenechal ošetřit ani škrábnutí. (smích)

Fanoušci vás v současnosti mohou potkat především za mixážním pultem, je to tak?

Veřejných vystoupení už nemám tolik jako v minulosti. V létě vystupuji na soukromých akcích. Pravidelně v klubech už nehraji, nepřipadá mi tato práce adekvátně zaplacená. Čeká mě teď ale nějaké veřejné moderování a plánuji i diskotéky ve Zlíně. Hodně nyní spolupracuji s dlouholetým kamarádem Lukášem Laumanem a jeho Backstage Agency.

Je složité prorazit jako DJ? Jaké byly vaše začátky?

V dnešní době je ještě složitější prorazit, než když jsem začínal já. Trh byl přesycený už před deseti, dvanácti lety. Tehdy mi pomohlo, že mě lidé znali z rádia. Dnes je jednoduché sehnat za pár tisíc potřebnou techniku. Také existují nejrůznější aplikace, takže lze hudbu míchat přímo přes mobil. Bohužel zároveň s jednoduchostí klesá i kvalita. Spousta mladých kluků je ochotná odehrát večer v klubu za pár stovek. Stahují písničky z internetu či míchají pomocí Spotify (digitální hudební složka, pozn. red.). Zaprvé to není legální, zadruhé spousta skladeb byla vytvořená jako video. Obsahují tedy prvky a zvuky, které do skladby nepatří. Majitelé klubů však často krátkozrace volí levnou variantu.

Byl jste něčím odlišný?

Na každé vystoupení jsem se vždy pečlivě připravoval. Důležité pro mě bylo mít připravený správný poměr novinek, aby vystoupení nebylo pokaždé stejné, a zároveň zařadit známé melodie. Další mojí předností byly zkušenosti z rádia. Když jsem vzal do ruky mikrofon, tak to dávalo smysl. Vedle takových těch klasických hlášek jako „Všichni ruce nahoru“ jsem například mluvil o historii jednotlivých skladeb. To byla moje velká přednost. Lidé, kteří mě objednávali, věděli, že nepřijedu jen jako DJ, ale jako člověk, který je schopný celým večerem provést.

Máte nějaký vzor?

Vzor ne, ale jsou DJové, které sleduji. Jsou mi blízcí hudbou i tím, jací jsou jako lidé. Třeba Armin van Buuren, který je megahvězdou. Hrál například na inauguraci holandské královny nebo s holandským národním orchestrem. Produkci dělá velmi dobře. Už deset, patnáct let má svůj styl, který si stále drží, zatímco ostatní DJové se hodně „točí“ podle toho, kam vítr, tam plášť. Doba se mění, on mění nástroje i styly, ale v jeho hudbě stále zůstává to jeho. To mě na něm strašně baví. Tohle bych taky chtěl, ale k produkci jsem se nedostal.

Je to váš sen?

Samozřejmě. Naučit se hrát je relativně jednoduché, ale produkce tak snadná není. Je to, jako když člověk vaří. Buď si koupí předpřipravené polotovary a jen je ohřeje, nebo je dobrý kuchař a vše si od základu připraví. Dobří producenti dělají hudbu od základu, kdy si všechny ty „omáčky“ připraví sami.

Letos jste oslavil kulatiny. Je rozdíl mezi Ondřejem Albrechtem dvacetiletým a třicetiletým?

Víceméně žádný. Jsem pořád stejný blbec, jenom mám horší kocoviny. (smích)

Jak vypadá narozeninová oslava dýdžeje?

Dřív jsme pořádali velké narozeninové mejdany v klubu s kamarádem Ed Vancem, který je o dva dny starší. Přišlo přibližně šest set lidí. Poslední taková party proběhla, tuším, v roce 2017. Teď slavím v kruhu přátel. Letos jsme se sešli v baru, žádný klub, a bylo to moc příjemné. Pochopil jsem, že stárnu. (smích)

Kde se vidíte za dalších třicet let?

Vůbec nevím. Nikdy jsem nebyl dobrý v plánování, dost často jsem na to i narazil. Ale jsem prostě takový. Žijeme teď, zítra už třeba nebudeme. Ani nevím, kde se vidím za rok. Nejraději mimo Česko, například na Ibize.

Na Ibize jste si jako DJ několikrát zahrál. Jak jste se k této práci dostal?

Letěl jsem tam hrát na soukromou party v roce 2015, kde jsem se seznámil s nyní už bývalým šéfem a majitelem AngelsVampires. Byl to silný zážitek. Hlavně hrát na jachtě pro malou skupinu lidí během západu slunce za jízdy podél pobřeží. Možná právě proto jsem potom dal rádiu vale a dva roky spolupracoval s AngelsVampires.

Jaký je rozdíl mezi party na Ibize a ve Zlíně?

Diametrální. Zlín je specifický v tom, že lidé nemají moc na výběr, kam se jít bavit. V klubech jsou stále stejní lidé, stejní DJové. Lidé zaplatí vstupné padesát korun s postojem: „Dýdžeji, ty se snaž, abych se bavil, protože jsem si to zaplatil.“ Na Ibizu přijíždí lidé s tím, že se chtějí bavit. Je jim jedno, jestli prší, sněží, padají trakaře. Atmosféra je tak strhující, že člověku zkrátka nedovolí sedět. Svoji roli ale hraje také to, že se na Ibize točí mnohem víc peněz. Bohužel je tam více rozšířené užívání drog.

Kolikrát jste tam hrál?

Poslední čtyři roky jezdím pracovně na Ibizu každé léto. Délka mého pobytu se rok od roku prodlužuje. Žil jsem na Ibize vlastně běžný pracovní život, takže si umím představit bydlet tam natrvalo.

Čím vás uchvátila právě Ibiza?

Španělské ostrovy obecně jsou něčím kouzelné. Líbí se mi temperament místních. Jsou mnohem pohodovější než u nás. Umí se bavit, jde na nich vidět, jak si život užívají. Jejich mentalita mě nabíjí. Není to jen Ibiza. Podobný pocit jsem měl třeba i z Kanárských ostrovů. Neříkám, že Češi neumí být usměvaví a ochotní, ale připadají mi více zahledění do sebe, berou se příliš vážně a jsou závistiví.

Je nějaký zážitek, který vám obzvlášť utkvěl v paměti?

V San Antoniu je vyhlášený podnik Cafe Mambo, ve kterém hrají významní světoví dýdžejové. Ten podnik je unikátní. Každý večer se tam uskutečňuje catering, kdy se před západem slunce sejdou lidé. Někdy pět set, jindy dva tisíce. Hraje klidná muzika. V ten moment, kdy poslední milimetr slunce zmizí v moři, začne hrát energičtější hudba. Řekne se: „Další den je za námi“ a lidé připíjejí šampaňským, všichni slaví. Strhující zážitek.

Je hudební festival, na kterém byste si chtěl zahrát?

Snem je Tomorrowland, mekka všech dýdžejů. Každý, kdo v tomhle světě něco znamená, tam hraje. Popravdě jsem si zde i zahrál, ale ne na hlavním pódiu. Nedělám si iluze, že bych se na Tomorrowland dostal jako oficiální DJ, to není jen tak.

Působíte, jako byste měl stále dobrou náladu. Jak si „dobíjíte baterky“?

Piju hodně kafe. (smích) Nevím, jsem globálně šťastný člověk. Moc se nestresuji, ani vážnými věcmi. Někdo přepočítává, kolik má na účtu, v kapse, jakým autem přijede. Pro mě je podstatné, kam přijedu, kdo tam je. Nezáleží mi na tom, co si dám, za důležité považuji, s kým si to dám. Jestli budu pít víno z krabice nebo drahé šampaňské je mi jedno, pokud piju s někým, koho mám rád. Často jezdím autem. Užívám si přitom krásné počasí, poslouchám španělské rádio, kochám se pohledem na hezkou scenérii. Je důležité umět se radovat z maličkostí, potom je člověk mnohem šťastnější. Nejde stále jen čekat na velké věci. Není dobře žít doslova ze dne na den, ale je potřeba být trochu spontánnější a „okamžitější“. To je asi ta hlavní věc, kterou jsem se ve světě naučil.

Opravdu jste se to naučil cestováním, nebo jste byl takový vždycky?

Asi jsem takový byl. Ale než jsem začal cestovat, byl jsem hodně zahleděný do sebe. Připadal jsem si, minimálně ve Zlínském kraji, známý. Když jsem vyrazil do světa, zjistil jsem, jak malinkatý jsem. Člověk odjede sto kilometrů ze Zlína a nikdo neví, kdo je Ondra Albrecht. Odjede tisíc kilometrů za Českou republiku a nikdo neví, co je Česko. V Americe pomalu neví, kde je Evropa. Jakmile si člověk uvědomí, jak malý je, dojde mu, že nemá smysl si na cokoli hrát. Hodně věcí jsem si v hlavě přeorganizoval.

Působíte v organizaci Život je dar. Můžete tento projekt přiblížit?

Život je dar jsme vymysleli před pěti lety. S nápadem přišel Lukáš Lauman. Řekl, že má pocit, že když umí peníze vydělat, tak by bylo správné společnosti také něco vrátit. Chtěl to udělat způsobem, který umí – dokáže uspořádat dobrou party, na ní vydělat peníze. Tak proč to nevyužít a občas peníze neinvestovat do něčeho dobrého? A nám, bandě dýdžejů, promotérů a podobně, to přišlo jako skvělý nápad. Dali jsme si za cíl vydělat přes půl milionu na podporu onkologického oddělení KNTB. Po pěti letech se nám to letos podařilo.

Jaký je princip?

Chceme přispívat skrze bavení lidí. Nevybíráme peníze klasickým způsobem jako mnohé neziskové organizace. Život je dar je v podstatě obchod – my vás zabavíme, vy nám za to dáte peníze, které si nenecháme, ale dáme na dobrou věc. Veškeré vybrané peníze jsou do koruny přerozděleny potřebným. Lze přispět i na transparentní účet. Peníze, které jsou na realizaci potřeba, hradíme z dotace od města a kraje. Tu od kraje jsme ale letos nedostali, takže jsme část nákladů museli uhradit z vlastních kapes.

Kdy se party v rámci projektu Život je dar koná?

Většinou na přelomu ledna a února, tedy v období, kdy se toho tolik neděje. Důvodem je také to, že my organizátoři máme méně práce a více času se tomuto projektu naplno věnovat.

Profil

- Ondřej Albrecht se narodil a žije ve Zlíně.

- Osm let působil jako moderátor ve zlínském rádiu Kiss Publikum.

- Více než 14 let se věnuje dýdžejingu. Jako dýdžej si zahrál ve všech klubech na Zlínsku. Vystupoval také v mnoha klubech v celé České republice i v zahraničí.

- Dva roky strávil pracovně v zahraničí, když pracoval pro značkou AngelsVampires.

- V současné době spolupracuje především s eventovou agenturou Backstage Agency.

- Spolu se svými kolegy založil neziskový projekt Život je Dar.

- Miluje řízek a bramborový salát, za který by dle svých slov udělal cokoli.