Kde se zrodila tato dnes opět stoupající hvězda?

V létě 1975 jsem ležel mezi špinavými hadry na čištění strojů ve skladu olejů svitovské válcovny, tehdy mladý amatérský bigbítový muzikant a textař. Zamaštěnýma rukama od vazelíny jsem čmáral na papírek poznámky. Nadpis textu, který jsme v následujícím roce s kapelou zhudebnili, zněl Jožin z bažin.

Co vás tehdy inspirovalo?

Jsem pozorovatel života, čerpám třeba ze situací v trolejbuse. A tak, protože mám v povaze i humor, vznikl i Jožin, plachý exhibicionista a neškodný úchyl, v určitých partiích nepřirozeně vyvinutý. Původně jsem ho umístil do bažin mezi Tlumačovem a Otrokovicemi.

A proč právě Jožin a Otrokovicko?

Když jsem jezdíval vlakem, vždy mi toto prostředí připadalo nehostinné a ponuré. Úplně jsem ho tam viděl, jak tam stojí.

S Ivanem Mládkem spolupracujete již dlouho, jak jste se seznámili?

Text Jožina z bažin, napasovaný na jednu zahraniční skladbu, jsme hrávali hostům nočního baru v Interhotelu Moskva. Jednou v roce 1976 tam na pozdní večeři zašel i Ivan Mládek s Ivo Pešákem. Náš tehdejší kapelník s Pešákem sloužil na vojně, tak jsme s nimi skončili u jednoho stolu. A já jim svou skladbu přerecitoval.

Takže v podstatě náhodné setkání. A jak to bylo dál, vyvolala skladba nějaké reakce?

Ivan Mládek si dělal poznámky a potom se mě zeptal, čeho se Jožin bojí. Tak jsem mu řekl, že práškovacích letadel, což byl snad impulz k jeho umístění do tehdy populárních Slušovic. No a potom jsem mu za použití strašidla v nějaké skladbě slíbil slivovici.

Co říkáte na to, že skladba se stále líbí a nyní se stává hitem v Polsku?

Těžko říct, co se na ní stále líbí, ale z toho zahraničního úspěchu jsem překvapený. Celé roky měla úspěch pouze na domácí půdě a nyní jsem dokonce zaslechl, že pronikla i do Maďarska.